WASSERBAUER & CHLUBNA: Snažíme se si ze všeho dělat srandu

Jak rozhovor vznikal? S kluky jsme se spojili, jak jinak než v době karantény, pomocí videohovoru přes aplikaci WhatsApp. Na příjmu chvíli zůstal i útočník Ondřej Kovářů, se kterým jsme vám přinesli rozhovor v minulých dnech. A jeho první slova při spojení hovoru? „Vedle Wasky je Adam Vojtěch se sluchátkama,“ vyprskl smíchy pětadvacetiletý forvard Plamenů na aktuální vzhled Tomáše Chlubny. „Jo, vypadá tak, viď,“ přitakává mu s úsměvem od ucha k uchu nejlepší parťák Tomáše, sedmadvacetiletý Jan Wasserbauer. A jak reagoval sám „Chlubny“? Vše bral s jeho pověstným humorem. „Tak sorry, že jsem nebyl dva měsíce u kadeřníka, když jsou zavřený, vo.e,“ rozesmál znovu všechny přítomné a další reakce na sebe nenechala dlouho čekat. „Dřív jsi byl na Jágra, ale teď už je to tzv. na Adama Vojtěcha,“ ukončil tuto debatu o „karanténním“ vzhledu Jan Wasserbauer.

Poté přišla řeč i na to, jestli se již kluci připravují na následující sezonu, na což okamžitě zareagoval náš Adam Vojtěch. „Já se hlavně musím do příští sezony pořádně naučit svoje číslo, protože v Brodě jsem měl 22 a tu má tady Bury (Lukáš Bureš – pozn. redakce). On vlastně i díky tomu vyhrál naše kanadské bodování, protože jsem hlásil rozhodčím po gólech omylem vždy jeho číslo, i když nebyl na ledě,“ říká se smíchem Tomáš, čímž na oko rozesmutněl Ondřeje Kovářů, který skončil v bodování na druhém místě. „Teď se ukázalo, díky čemu to vlastně Bury vyhrál. Tohle jsem vůbec nevěděl a je to pro mě nová zákulisní informace,“ uvedl s úsměvěm „Kovka“. Ten se poté již z našeho videohovoru odpojil a my mohli začít tento zábavný dvojrozhovor.

Vy působíte navenek opravdu jako nerozlučná dvojice. Od kolika let spolu takhle kamarádíte? Nebo to umocnilo až to, že se Tomáš vrátil zpět do Žďáru?

Tomáš: Tak jestli tedy můžu začít.

Honza: Ne, nemůžeš (směje se).

Tomáš: (směje se) Dohromady nás dali určitě naši rodiče. Znali se, znají a my s Honzou jsme se tak scházeli již odmala, jezdili společně na dovolené a prošli jsme spolu celou přípravku.

Honza: Já znám Tomáše od té doby, co měl účes na Jágra (oba se smějí). Byli jsme opravdu malinký a bylo to snad v té době, co se vyhrálo Nagano (rok 1998 – pozn. redakce).

A na ledě jste se potkávali i v mládežnických kategoriích?

Honza: Já jsem o rok starší, takže jsme se spolu pravidelně na ledě tolik nepotkávali, navíc Tomáš poté zmizel do Havlíčkova Brodu.

Ale tam jste se v sezoně 2010/2011 sešli a odehráli tam společně kompletní sezonu.

Honza: Ano, to je pravda. Tomáš už tam nějaký rok byl, takže jsem se tam za ním na jednu sezonu otočil (usmívá se). A co si pamatuju, když jsem tam přišel na první trénink, tak jsme spolu šli hned do dvojice a jezdili jsme spolu cvičení a trenér Cachnín říkal: „To je neskutečná dvojka, ti to mají v hlavě hokejově od pána Boha.“ (oba se smějí).

Tomáš: Ne, ne, spíš ty, Honzo (usmívá se).

Honza: No a po té sezoně se zase naše cesty rozešly a hokejově jsme se potkali až tady, ve Žďáře. No a hned od první chvíle, co přišel, jsme si sedli vedle sebe v kabině a celá kabina má za to, že jsme spolu kamarádi od mládí. Což je vlastně pravda.

Vy nyní dokonce už i bydlíte pouze pár metrů od sebe. To musel Tomáš terorizovat sousedy, aby se odstěhovali a ty, Honzo, ses mohl přestěhovat blíže k němu?

Tomáš: Tak samozřejmě. Musel jsem mu tam udělat nějaké místo, abych ho měl trochu pod kontrolou (směje se). Ne, dělám si srandu.

Honza: Je pravda, že mi Tomáš už dříve dával vědět, když se někde něco uvolnilo, ale nakonec to byla úplná náhoda. Je navíc super, že to máme kousek od zimáku, a tak budeme zase o něco více času trávit spolu (usmívá se). Aby toho nebylo málo, tak dokonce bydlím s jeho bráchou na stejném patře. Takže se jeho rodiny jen tak nezbavím (oba se smějí).

Čím to je, že jste si povahově tak sedli?

Honza: To bude tím, jak se známe odmalička a asi máme i stejný smysl pro humor. Občas na nás kluci v kabině koukají jak na blbce, ale snažíme se si ze všeho dělat srandu.

Tomáš: Já jen doplním Honzu. Je to přesně, jak říká, dělat si ze všeho srandu, to je motto našich životů (oba se smějí).

Honza: Ty seš trouba (oba se smějí).

Je mezi vámi na ledě až bratrská chemie, když si rozumíte tolik i mimo něj?

Honza: Já tomu vůbec nerozumím, podle mě žádná chemie není. (oba se smějí). Jediné co, tak když si spolu na ledě něco řekneme, tak Tomáš se začne strašně smát a tím mi vlastně naznačí, ať jsem ticho (oba se smějí).

Tomáš: No asi jo (usmívá se). Já jsem asi takový, že můžu hrát s kýmkoliv. Prostě když si s někým sednu a něco si řekneme, tak poslechnu a vyhovíme si. Já jsem totiž flegmatik.

A jak se vám tedy letos spolu hrálo v jedné útočné formaci?

Honza: Teď přesně nevím, jak na tohle odpovědět. S Tomášem je radost hrát, protože se furt něčemu směje a člověka to pak daleko více baví. Tím ale nechci říct, že by tomu nedával 100 %, to ne. Naopak.

Tomáš: Jsem prostě dobrej (oba se smějí).

Vy jste proti sobě i párkrát hráli, ať už ty jsi, Honzo, působil v Třebíči nebo již v loňském roce ve Žďáře, a ty, Tome, ještě v dresu Havlíčkova Brodu. Byli jste v těch utkáních více vyhecovaní nebo jste to nějak extra nevnímali?

Honza: Když proti mně Tomáš nastoupil, tak ne, že by mě to víc vyhecovalo, to zase ne. Ale občas mi nějaký fórek před zápasem napsal, že mě někde sundá nebo že mi dá někde tělo. Jenže já jsem si ho pak na tom zápase ani nevšiml a říkal jsem si, jestli vůbec hraje (směje se).

Tomáš: Hezká odpověď, hezká. (chvíli se odmlčí) Honza samozřejmě kecá.

Honza: Řekni, že jsi během zápasu koukal na můj um (oba se smějí).

Tomáš: On se vždycky na ledě strašně snaží, ale já se mu stejně vždycky vysměju (směje se).

Pamatujete si na nějaký konkrétní duel, ve kterém jste se potkali jako soupeři?

Honza: Tak já s dovolením začnu.

Tomáš: To je překvapení (směje se).

Honza: Já si pamatuju minulý rok, když jsme hráli proti sobě. Tomáš dostal přihrávku od beka, jel s pukem, a tak jsem se mu tam postavil jak stromeček a plácl sebou hezky na led. Bylo mi ho trošku líto, protože jsem v tu chvíli nevěděl, že to byl on, jinak bych samozřejmě uhnul. Ale do teďka z něj trochu cítím, že ho to mrzí (směje se). Pamatuješ si to? U brodské střídačky?

Tomáš: Asi si to přesně nevybavuji, protože já mám takovýchto situací mnoho, takže už mi to splývá (směje se). Ale jinak já na tyto hokejové souboje s kamarády moc nejsem, celkově si toho z těchto soubojů moc nepamatuju a každý zápas hraju jako každý jiný.

Honza: Já tomu věřím, že si tohle Tomáš moc nepamatuje (oba se smějí). Ale opravdu můžu dát ruku na srdce, že kdybych věděl, že je to on, tak asi uhnu.

Tomáš: Díky, že asi (oba se smějí).

Kdybyste si mohli vybrat, tak jakou hokejovou dovednost byste si vzali od toho druhého?

Tomáš: Já klidně výjimečně začnu. Co si budeme namlouvat, Honza není rychlý, to si pojďme nejprve říct (směje se).

Honza: Já bych k tomu řekl, že pouze v určitý čas a dobu nejezdím rychle. Ale to má svůj význam, protože na ledě rozmýšlím. A teď k otázce. Já jsem za svůj život už pár kvalitních hokejistů potkal, ale kdyby se mě někdo zeptal, kdo má nejlepší čuch na góly, tak jednoznačně řeknu jedno jméno, a to je Tomáš Chlubna. Protože ten dokáže nejprve zakopnout o led, stihne si postěžovat rozhodčímu a mezitím se mu od brusle odrazí puk do brány a už má ruce nahoře. Takže bych ho přezdíval jako Tomáš „čuch na góly“ Chlubna (oba se smějí).

Tomáš: Je pravda, že jsem dal letos víc fíčků než ty (směje se). Ale abych taky odpověděl na otázku, tak já bych si od Honzy vzal hlavně hokejové myšlení, protože to má jedno z nejlepších, co znám.

Honza: Ty jsi mě vůbec nepochválil.

Tomáš: Co kecáš. Řekl jsem, že jsi nejlepší myslitel, co znám (oba se smějí).

Co byste naopak na tom druhém změnili?

Tomáš: Tak, co bych opravdu chtěl změnit na Honzovi, je, aby začal trochu používat telefon. Konkrétně, aby mu přítelkyně občas zapnula wifinu nebo mobilní data (směje se).

Honza: Chtělo by to Tomášovi vysvětlit, že při domácí siestě se na mobil moc nekoukám. Jinak já bych na Tomášovi nechtěl změnit nic. Protože člověk, který se směje všemu, je ten nejlepší člověk.

Tomáši, ty ses letos popral během vyhroceného závěru v domácím utkání s Kopřivnicí. Jak by to dopadlo, kdyby na řadu přišla bitka mezi vámi dvěma?

Tomáš: To byla asi moje první bitka v kariéře (směje se). A nechci říkat ani jestli úspěšná nebo neúspěšná, protože řekněme si to narovinu, Gregy (Martin Gregar – pozn. redakce) se tam válel po zemi a překazil mi to (směje se). Ale jestli bych vyhrál proti Honzovi? To těžko říct.

Honza: Já mám odpověď asi jednoznačnou. Bitka by byla asi taková, že bychom se u toho oba strašně smáli a přitom bych Tomáše sfoukl jak svíčku (směje se)

A jak si teď užíváte posezonní volno, které je hodně poznamenané díky pandemii koronaviru? Na druhou stranu již některé venkovní aktivity povolili. Plánujete třeba tenis?

Honza: Tak na začátek tenisové sezony se moc těším, jelikož loňský ATP žebříček se mi úplně nepovedl. Když to vezmu z tenisové terminologie, tak Tomáš je tak 50. a já jsem 200. nasazený.

Tomáš: Já bych si docela přál, aby mě Honza i občas porazil, ale bohužel ty jeho dva gamy na výhru asi stačit nebudou (směje se).

Ty se, Tome, věnuješ hodně cyklistice, vaše firma má i cyklistický klub SK Cyklo Chlubna. Znamená to, že se na kole ještě více prohlubuje sportovní výkonnostní propast?

Tomáš: Samozřejmě ho občas vezmu na vyjížďku. A dobře, pokusím se to říct galantně – vždy se držel v pytli (oba se smějí).

Honza: Minulý rok jsme spolu byli tak 2-3x. Přestože měl Tomáš najeto 7000 km…

Tomáš: Oprava, oprava. Ani ne 600.

Honza: Přestože měl Tomáš najeto 600 km a já sotva 70 km s tím, že se jedu občas projet kolem Piláku, tak má se mnou do kopce veliký problémy (oba se smějí).

Vím, že v dnešní době je to složitější, ale plánujete spolu během léta nějakou společnou dovolenou, nebo si naopak od sebe přes léto odpočinete?

Tomáš: Neplánuju (směje se).

Honza: Rozhodně ne (oba se smějí). Teď už vážně. Já dopředu nikdy nic neplánuji, navíc s ohledem na tuto situaci to vypadá, že dovolenou strávíme zase doma, víceméně spolu (usmívá se).

Tomáš: Souhlasím s tím, co říká Honza. My navíc máme s přítelkyní malé dítě, takže ono je to i těžké s někým skloubit dovolenou.

Já na to s dovolením navážu. Nakousl jsi, že máte ani ne roční dítě, malou Emmu. Pomáhá vám Honza s hlídáním, nebo mu ji zatím nesvěříte?

Tomáš: Měl by se zlepšit a víc pomáhat (směje se). To víc pomáhá jeho přítelkyně Magdalénka. Máš k tomu něco?

Honza: Radši ani ne (oba se smějí). Ona od Tomáše ještě žádná žádost nepřišla a vlastní iniciativu vytvářet nebudu (oba se smějí).

Jedině, že by sis udělal svoje vlastní.

Honza: Ano (oba se smějí).

Dobře, tak toto téma raději opustíme a trošku se vrátíme k právě skončené sezoně. Otázka to bude spíš na tebe, Tome, protože tobě se individuálně hodně dařilo, vylepšil sis svá osobní maxima jak v gólech, tak i asistencích. Bylo to tím, že jsi dostával daleko víc prostoru než v Havlíčkově Brodě a byl jsi i stabilním členem přesilovkových formací? Nebo na tom měl velký podíl právě Honza, se kterým jsi nastupoval více jak polovinu sezony?

Tomáš: Určitě máš pravdu. V Brodě jsem měl spíš úlohu defenzivního hráče a na přesilovky byli jiní. Ve Žďáře mě trenér nasazoval na všechny herní situace, měl jsem více času na ledě a s tím poté souvisí i zisk kanadských bodů. Takže doufám, že jsem takto alespoň částečně trenérovu důvěru splatil. A samozřejmě i díky Honzovi, protože, jak jsem již řekl, je to nejlepší myslitel, co jsem kdy poznal (oba se smějí).

Vy jste svedli během sezony spoustu nohejbalových bitev s dvojicí Martin Gregar – Aleš Heinrich a ve většině případů přišla tato dvojice do kabiny se smutným výrazem. V čem tkvělo to kouzlo, že se vám tak dařilo?

Honza: Papírový favorit byl od začátku jasný, co si budeme povídat.

Tomáš: Já na tebe navážu. Musím na sebe trochu prásknout, protože o mně je známo, že fotbal neumím a sotva kopnu do balónu, ale na tyto dva to v nohejbale prostě stačí (oba se smějí).

Honza: Já doufám, že si kluci občas jdou alespoň individuálně zakopat alespoň o zeď, ať je to příští rok trochu vyrovnanější (oba se smějí).

Kdo z vás dvou je lepší nohejbalista?

Honza: Tomášovi sice nejde fotbal, ale cokoliv mimo fotbal vždycky vyhraje, i když to vůbec neumí (oba se smějí). Ještě bych chtěl za všechny poděkovat Burymu (Lukáši Burešovi – pozn. redakce), že si vždycky našel čas fandit.

Tomáš: A upravoval nám kurty (oba se smějí).

V loňské sezoně se hrálo v podstatě zadarmo, což je ve druhé lize celkem rarita. Jak velký problém by to pro vás byl, kdyby se finance navíc nesehnaly a pokračovalo by se ve stejném duchu?

Tomáš: Mně to bylo i vcelku jedno, protože já jsem v Brodě hrál taky v podstatě za zákusky (směje se).

Honza: Já v tom problém trochu vidím. Přece jen člověk na tom zimáku stráví hodně času a snažíme se to dělat nejenom pro sebe, ale i pro fanoušky, kterých si moc vážíme. Takže nějaká odměna by za to být mohla, i když zákusky byly opravdu fantastický. Na druhou stranu nám Áda (Dominik Adam – pozn. redakce) vždycky skoro všechny zákusky snědl a na nás moc nezbylo (usmívá se).

Už se pomalu připravujete na novou sezonu? A jak se těšíte?

Tomáš: Já jsem poslední týdny pracovně hodně vytížen, ale když se najde chvilka a nehlídám dceru, tak se snažím pro sebe něco udělat.

Honza: Začínám pomaličku, občas chodím běhat nebo zvednu nějakou činku. Nejvíc se ale těším, až budeme moci společně s Tomem vyjet na kolo nebo ho už konečně porazím v tom tenise. A na další sezonu se moc těším a doufám, že se ta situace ve Žďáře zlepší.

Tomáš: To si asi přejeme všichni.

Děkuji za rozhovor a pevně doufám, že se zase brzy uvidíme.