Naposledy někdy v patnácti či šestnácti, takže už to bude pomalu pětadvacet let. (usmívá se)
Jak se vlastně stalo, že jste ve středu vyjel na led na Bouchalkách?
Byl jsem v kontaktu s Nečim (Martin Nečas – generální manažer SKLH Žďár n. S. - pozn. red.), že bychom moji účast na ledě propojili s nějakou charitativní záležitostí. Pomoci někomu, kdo to potřebuje. Bohužel tomu současná doba, omezená covidem, příliš nepřeje.
Ve středu to nevyšlo, ale do budoucna to tedy není vyloučené?
Určitě ne, pro lidi by to rozhodně bylo zajímavé. Osobně bych byl rád, pokud by se spojilo více dobrých věcí dohromady. Nebýt zhoršujícího se vývoje situace okolo covidu, dopadlo by to už při utkání proti béčku Komety. Dál se o tom budeme bavit.
Kdy vás tedy opět uvidíme v dresu s plameny na prsou?
Těžko říci. V tuto chvíli jsme udělali měsíční hostování, protože jiným způsobem to ani nešlo. Pokud bych měl odehrát další zápas za Žďár, tak bych si v Praze, kde žiji, musel jít občas zahrát s kamarády. Ten jeden zápas člověk odjezdí, ale druhá liga má svoji kvalitu a nechci být na ledě jen do počtu.
Jak se Vám ve středu hrálo?
Pro mě to bylo hlavně o tom, že jsem přes půl roku nebyl ve výstroji na ledě. Pouze se synem jsem párkrát vyjel, abych mu něco ukázal. Ve středu jsem si tak šel dopoledne zabruslit a pak naskočil do zápasu. Hrál jsem spíše jen ve stoje, byl jsem rád, že jsem utkání zvládl, byl to pro mě velký nezvyk.
Z vysoké výhry jste ale musel mít radost.
To ano, jsem moc rád, že jsme vyhráli. Šlo mi ale hlavně o to, abych zápas vůbec zvládl, protože v této době už umí výborně bruslit všichni hráči.
Jak jste zapadl do kabiny Plamenů?
Musím říci, že ve Žďáře je super parta. Samozřejmě znám dlouhé roky Martina Nečase i oba trenéry, Martina Sobotku i Radka Hamana. To jsou kluci, kteří to v hokeji dotáhli hodně vysoko. Bylo to pro mě příjemné, parta v týmu je super. Na ledě jsem se pak trošku rozdýchával, ale užil jsem si to. Kluci mě vzali a bylo to fajn, po zápase jsme si dali pivko a tataráček, moc jsem si to užil.
Je to velký rozdíl oproti profi hokeji?
Je to něco úplně jiného, užil jsem si to. Člověk přijde do kabiny, kde kluci mají hokej rádi, hrají ho jen za pivo a párek. Jsem rád, že jsem se mezi ně mohl zařadit. Bylo to pro mě na bázi, kdy člověk nic jiného neřeší, což je ve vrcholovém hokeji, kde do toho spadá ještě spousta jiných věcí, něco úplně jiného. Tady je to zcela upřímné a obyčejné. Byla to pro mě příjemná změna.
Je ještě ve hře Váš návrat do profesionálního hokeje?
Nevím. Nějaké týmy z profesionálních lig mě kontaktovaly už na začátku sezony, ještě i teď se někdo ozval, zda bych třeba nepomohl v play-off. Já jsem ovšem už dopředu říkal, že to pro mě musí dávat nějaký smysl, abych dva tři týdny potrénoval a dostal se do toho. Byť se udržuji, do kolotoče profi hokeje bych prostě musel potrénovat. Teď vůbec nic neřeším, uvidím, co bude. Žiji přítomností, věnuji se rodině a práci, kterou mám v Praze rozdělanou. Ve Žďáře jsem si zápas užil a dál se uvidí.