Trošku jsme to pro diváky zdramatizovali, glosoval střelec Man

Přitom do zápasu vlétly Plameny v takovém tempu, že by se místo Flames mohly jmenovat třeba Avelanche, tedy Laviny. Už v čase 2:12 bylo skóre 2:0, o deset minut později inkasoval Kubeš potřetí. „První třetina byla suprová,“ liboval si útočník Jan Kočan.

Ten minulé dva zápasy zmeškal kvůli zranění nohy. „Dostal jsem infekci, nemohl jsem dělat vůbec nic. Ve čtvrtek jsem poprvé trénoval a před zápasem podruhé, bylo těžké se do toho dostat. Doktoři říkali, že když to bude bolet, ať nehraji. Doma už to nešlo vydržet, nebavilo mě to, cítil jsem, že už je potřeba hrát, i když to ještě trošku bolí,“ líčil Kočan.

Na jeho výkonu ale tréninkový výpadek vůbec nebyl znát. Právě útočník se čtrnáctkou na dresu řídil úvodní smršť, po které se hodně zatřáslo sebevědomí loňských vítězů skupiny Střed. „Dan Kotlík vystřelil, jel jsem za odraženým pukem, už jsem byl skoro za brankou, když mi přistál přímo před hokejkou. Zastavil se u tyčky, gólman už klečel, podařilo se mi to zvednout nahoru, byl to šťastný gól,“ popisoval svoji trefu po necelých dvou minutách hry.

Jestli tahle akce byla více o štěstí, ta druhá už byla jako z hokejové čítanky. Kočan sprintoval za bekem a zdánlivě nedostižným pukem přes půl hřiště, hráče Vajgaru za brankou o kotouč čistě obral a naservíroval ho na zlatém podnose před branku. „Byla to moje klasická hra. Snažím se dojíždět puky, i když mám ztrátu. Pro beky je hrozně těžké hrát puky, když za ním valí útočník. Na to já spoléhám,“ popisoval Kočan svoji taktiku, ze které Dan Kotlík vytěžil třetí gól.

A řádil i třetí do party ze třetí lajny, Jiří Man. Podpis 23letého mladíka nese čtvrtý i šestý gól. „Obránce Krejnus mi to dal parádně obloučkem, předvídal jsem, kam by mohl puk dopadnout. Jel jsem sám na bránu, vyšel mi můj záměr. Měl jsem trošku bobky, aby mi puk neodskočil,“ popisoval Man akci předcházející čtvrtému gólu.

I když na chvíli ztratil kontrolu nad pukem, gólman už mu puk vypíchnout nestačil. A vzápětí si Kubeše vychutnal bekhendovým blafákem. „Mohl jsem to dávat i nahoru, ale dal jsem mu puk mezi betony,“ líčil spokojeně. Poslední gól už byl z kategorie těch nejjednodušších, skóroval při power-play Vajgaru do prázdné branky po vyšachování obrany.

I dvougólový střelec ale viděl mnoho věcí ke zlepšení. „Kaňkou na našem výkonu je to, že naše lajna dostala asi tři góly. Na tom musíme zapracovat a domluvit se, protože když tolik gólů dostáváme, jsou pak ty vstřelené vlastně k ničemu,“ upozornil kmenový hráč jihlavské Dukly. „Vedli jsme, hlídali jsme náskok, ale pak jsme to pro diváky trošku zdramatizovali,“ glosoval s úsměvem Man nepovedenou třetí třetinu.

Nakonec dohrával duel o páté místo v elitní formaci s Bukáčkem a Plachým, protože Ondřej Ježek tři a půl minuty před koncem musel předčasně do kabin po bitce s Jakubem Bačou. Právě tenhle pěstní souboj změnil tempo hry a pomohl utnout tlak Jindřichova Hradce.

„Určitě nám v závěru pomohla i Ježkova bitka s Bačou. Toho kdyby rozhodčí sledoval celý zápas, tak ho musel vyndat. Ty jeho sekery a sprosté provokování, bylo jedině dobře, že si to Ondra nenechal líbit a šel do něj,“ kvitoval Ježkovu remízovou boxerskou vložku obránce Tomáš Smejkal.

Třetí třetina podle něj přinesla jedno velké ponaučení. „Hráli jsme super hokej, ale je vidět, že s takovým mančaftem, jako je Jindřichův Hradec, nesmíme polevit. Přijde jedna, dvě chyby, pak už se to veze, málem jsme ještě prohráli. Zase jsme si ověřili, že když nebudeme hrát až do konce naplno, může se nám to vymstít. Hraje se šedesát minut, ne padesát. Je dobře, že jsme se dokázali vzchopit a závěr ubránit a potvrdit to gólem do prázdné brány,“ bilancoval Smejkal napínavý duel o páté místo.

Ostatní obrázky ze zápasu najdete ve fotogalerii.