ŠTOLA: Dospělý hokej je o level výše

Letos je to Tvoje první sezona v A týmu. S jakými očekáváními jsi vstupoval do ročníku?
Doufal jsem, že si zahraji několik zápasů, ale nečekal jsem, že to přijde tak brzy na začátku. V tom mi trošku „pomohlo“ zranění Wasky (Jan Wasserbauer – pozn. red.), ale za tu příležitost jsem moc rád.

Jak jsi zatím spokojený s dosavadními výsledky týmu?
Všech devět získaných bodů je z domácího prostředí, kde nám pomohli naši fanoušci. Venku nás v obou případech zradily první třetiny, kdy jsme měli špatné vstupy do utkání. To byl pokaždé klíčový kámen úrazu.

Jak jsi byl spokojený se svými výkony?
První zápasy jsem byl trošku nervózní, myslím si, že to mohlo být lepší. Postupem času se ale cítím jistěji, doufám, že to bude dál jen a jen lepší.

Co považuješ na ledě za svoji silnou stránku. Na čem si naopak myslíš, že by jsi měl nejvíc zapracovat?
Hlavně ve střelbě to není ono. Proto je trochu paradox, že už jsem zaznamenal dva góly. Za moji přednost považuji rychlost a obratnost při bruslení.

Jak se, coby benjamínek, cítíš v kabině Plamenů mezi spoustou zkušených borců?
Asi jako všude, i my nejmladší tu sbíráme puky a chystáme pití, to je taková klasika. (směje se) Jinak mě ale kluci přijali skvěle, v kabině je super parta, hodně pozitivní.

Jak velký skok je mezi juniorskou soutěží a druhou ligou dospělých?
Určitě je to velký skok. Loni jsem nastupoval v extralize juniorů, z níž jsme sestoupili. Druhá liga dospělých je dobře o level výše. Hráči tu jsou po všech stránkách úplně někde jinde.

Současně oblékáš také dres Poličky v krajském přeboru. Jaké jsou zápasy tam?
Je to pomalejší i fyzicky méně náročné. Hrají tu hlavně starší hráči, kteří mají spoustu zkušeností. I krajská soutěž ale má svoji kvalitu. Pro mě je to výborné, odehraji spoustu zápasů, jsem tak hodně na ledě. Nabírám další zkušenosti, určitě mě to posouvá zase o krok výše.

Jaké vlastně má Martin Štola hokejové ambice ve své kariéře?
Podle mého je potřeba mít ambice na nějaké rozumné hranici. Vždycky jsem chtěl hrát za Žďár, přiznávám, že jsem třeba nerad jezdil hrát na mládežnické turnaje v dresu jiných týmů. Do budoucna nevidím, ale prioritou je pro mě nyní maturita, která mě čeká příští rok.

Co studuješ, resp. jak zvládáš školu v kombinaci s hokejem?
Jsem ve třetím ročníku na žďárské průmyslovce, obor elektro. Rád bych v něm pokračoval i na vysoké škole. Jako student jsem průměrný, baví mě především technické předměty jako elektronika nebo projektování v elektrotechnice. Na opačném pólu u mě stojí čeština, občas i matematika.

Kdo je Tvým hokejovým vzorem?
Odmalička to byl stoprocentně Jaromír Jágr. V současnosti pak asi David Pastrňák.

Co děláš ve volném čase, věnuješ se fyzickému tréninku i mimo hokej?
Vedle hokeje ještě hraji závodně tenis, rád jezdím na kole. Byť to moc nevypadá, občas si zajdu i do posilovny. (smích) Pokud tedy nejsou zavřené jako teď. Rád ale hraji prakticky všechny sporty.

Máš teď, když jsou školy zavřené, více volného času?
Volný čas není skoro vůbec, protože máme online výuku, je to jako bychom normálně chodili do školy. Pokud se hokej nebude hrát jenom těch čtrnáct dní, takový problém to nebude. Jestli to ale budou opět dva měsíce, bude to nepříjemné. Musíme se udržovat, proto se snažím běhat a doma posiluji.

Co posloucháš za hudební styl?
Poslouchám úplně všechno od českých i zahraničních interpretů, s výjimkou Šlágru. (směje se) I v kabině letí různá směska autorů.

Tví kamarádi tvrdí, že dáváš hokeji více času než akcím se svými podporujícími přáteli. Ptají se, jak si to obhájíš?
To asi moc neobhájím. (usmívá se) Je to tak, hokej je časově náročný a pak nezbývá tolik volného času. Musím ale zdůraznit, že dobří kamarádi tohle pochopí.

Když jsme došli na Tvé přátelé a věčně podporující spolužáky. Co by jsi na jejich adresu mohl říci?
Jsem rád, že mě nominovali na tento rozhovor. Fakt díky. (smích) Oni mě podporují, ale současně mě také lákají mimo led. Naše zájmy se holt občas kříží, věřím, že už si na to zvykli a chápou to.

Jak je na tom Martin Štola se slečnami?
No. (smích) Teď momentálně zrovna nijak.

Jak rodiče snáší to, že hraješ hokej, což notně znamená, že určitě občas ošidíš školu?
Někdy je to těžké, občas ze školy připluje něco horšího. Ale s mými rodiči se dá rozumně domluvit, pokaždé najdeme řešení, které je dobré pro obě strany.