ŠIMON: Moc jsem si přál poměřit síly se Znojmem

Vás by ovšem moc klidné období nečekalo, že?
Přesně tak. Pokaždé, když skončí sezona, si každý myslí, že pro všechny nastává období klidu. Pro mě to ovšem znamená pravý opak.

Co všechno se musí pro další soutěžní ročník zařídit?
V první řadě obsadit jednotlivé mančafty jejich trenéry. Domluvit se s hráči na další sezonu, udělat registrace, protože někteří jsou u nás na hostování. Dále se zúčastnit různých aktivů a přichystat se na sezonu, protože v květnu a červnu by to bylo složitější. Prostě všechno připravit tak, aby v září ročník bez problémů začal.

Dá se říci, že manažerská práce tu hokejovou každoročně o nějaký ten pátek předchází?
V podstatě ano, protože se musí spousta věcí doladit. Pro nás začíná nová sezona v okamžiku, kdy ta předchozí skončila. V září, až se soutěže rozběhnou, máme už klidněji, to je trochu volnější režim.

To se samozřejmě týká i finančního zajištění klubu. Jak moc se nepříznivá situace v posledním roce projevila na podpoře ze strany stabilních partnerů a sponzorů?
Nebudeme si nic nalhávat, zajistit celou sezonu po finanční stránce je v dnešní době velice složité. Proto bych tímto způsobem rád poděkoval našim sponzorům, ať už jde o podnikatele či ředitele podniků. Ačkoliv je situace taková, jaká je, zachovali nám přízeň a klub dál podporují v nezmenšené míře. Opravdu jim patří obrovské DÍKY!

Jak moc Vám chybí samotný hokej?
Hodně. Za tu éru, co v klubu působím, už je to patnáctá sezona, co tu načnu, se pro mě hokejové zápasy staly drogou. Jako když někdo chodí běhat, kouří, nebo jde na pivo, pro mě je tím hokej. Hrozně moc mi chybí, je to adrenalin, na který jsem si zvykl. Navíc v letošní sezoně jsme tu měli jeden z nejsilnějších kádrů za poslední roky a mohli jsme si sezonu pořádně užít.

Jaké tedy mohly být jeho ambice?
To si netroufám říci, ale nízké by asi nebyly. Stačí vzít v potaz jen přípravné duely před sezonou. S prvoligovými Třebíčí a Šumperkem jsme zahráli velice slušně. V generálce na nový ročník nás čekal Dvůr Králové nad Labem, který posílil kádr, měl velké ambice, zřejmě i postupové do první ligy. Před zápasem jsem říkal trenérovi Radkovi Hamanovi, že když tu prohrajeme jen o dva góly, bude to dobré. A my jsme je na jejich ledě přejeli 6:1 a to byl pro soupeře ještě milosrdný výsledek!

Troufali byste si i na Znojmo, které mělo profesionální kádr a mělo si v podstatě hrát svoji soutěž?
To je další věc, která mě mrzí. Moc jsem si přál se Znojmem se poměřit. Neříkám, že bychom je poráželi, ale věřím, že jednou bychom je určitě vyklepli, zvlášť, pokud by na stadionech mohli být diváci. Kádr byl určitě nachystaný dobře.

Je toto nejsmutnější situace, kterou jste za těch pomalu patnáct let u žďárského hokeje zažil?
A tak, zažili jsem tady různé situace. Skoro bych řekl, že my ve Žďáře jsme tu zvyklí prakticky na cokoliv. (smích) Nejsmutnější je to, že jsme se na zimáku vídali každý den na trénincích, setkávali jsme, tohle mi hrozně chybí, k tomu i ty zápasy. Ano, je smutné, když to člověk ani nemůže ovlivnit, je to špatné.

Nebojíte se toho, že současný stav odradí i některé diváky?
Je pravda, že se člověk může bát, zda se fanoušci na stadiony vrátí. Podle mého ale bude sport lidem neskutečně chybět. Ještě, že ho můžeme aspoň sledovat v televizi, jinak by to bylo úplně špatné. Zrovna mě, jako velkému slávistovi, ve čtvrtek kluci sešívaní udělali velkou radost, když v Evropské lize vyřadili anglický Leicester. (usmívá se)

Takže očekáváte, že bude spíše hlad po sportu?
Určitě. Myslím, že to fanoušky spíše povzbudí. Já kdybych mohl, hned jedu třeba do Jihlavy na hokej. Myslím, že lidé budou nabuzení a bude jich chodit více. Musíme zůstat pozitivní, všechno zlé je i k něčemu dobré.