Rozhovor s bojovníkem Lukášem Jíchou

Jaká je z tvého pohledu zatím sezona?
Je to těžká sezona, přesně takovou jsme očekávali. Pokud na chvilku vypneme, tak každý tým má kvalitní hráče, kteří jsou schopni dát gól a přehrát nás. Takže je potřeba hrát od první do šedesáté minuty a budeme doufat, že se dostaneme z toho sedmého místa víš.

Co ty a tvoje výkony, jsi spokojený?
Co se týče směrem dozadu, myslím, že odvádím to, co se po mně chce. V oslabení to samé a věřím, že to je v pořádku. Výkony dopředu úplně optimální nejsou, úplně si nevěřím a je to takové všelijaké.

Jsme tým, který dostává velké množství branek. Kde vidíš příčiny?
Nejsem si jist, že dokáži odpovědět. Máme hodně ofenzívní tým včetně obránců, kteří také umí zaútočit. Prostě často se všichni hrneme až moc do útoku a nemyslíme na obranu. Zároveň až příliš často ztrácíme puky kolem naší modré čáry, takže asi v těchto důvodech vidím příčiny.

O tom, že máme ofenzivní tým se mluví od začátku sezony, ale často se stane, že ty gólmany v tom necháte vykoupat. Vy se o tom v kabině nebavíte?
Bavíme se o tom pořad. Tady si musí každý sáhnout do svědomí, co proto on sám dělá a nedělá. Tohle není otázka asi jenom na mě, protože za hru je zodpovědný celý tým. Já se snažím hrát zezadu a dopředu se úplně neženu. Stačí se podívat na mini zápasy každé lajny. Máme skvělé dvě, které umí dávat góly a třetí a čtvrtá to musí ubránit, pak dokážeme zvítězit.

Jaký je rozdíl mezi loňskou a letošní sezónu, co se týká týmu?
Loni jsme měli jednou lajnu, která dominovala. Zbytek týmu se prosadit nedokázal. Letos to je jiné, máme dva možná tři útoky, které dokáží pravidelně skórovat. Tady je velká škoda zranění Tomáše Mlynáře, protože ten druhý útok si neskutečně sedl. Zkrácené do útoku to je dobré, obranná hra stejně, jako loni dobrá prostě není. Zároveň nás v této sezoně velmi často dokáží podržet gólmani, kterým to, ale úplně neulehčujeme.

Kudy vede cesta? Není pozdě?
V play off budou rozhodovat maličkosti. Věřím, že se dokážeme stmelit jako tým a těch oken v obraně se vyvarovat. Sezona je ve své poslední třetině a změnit něco na konci ledna už moc nejde. Tým je nějak nastavený, má svoji tvář a úplně ty návyky lehce změnit nejdou. Máme dost zkušený tým na to, aby jsme se na play-off připravili dobře, potvrdili důraz a nikomu nenechali ani centimetr ledu, to platí především o defenzívě.

Pokud nezačneme vyhrávat, tak je pravděpodobné, že dostaneme Znojmo.
O to více budeme muset hrát prostě takový ten blbý nehezký hokej. Znojmo má bruslivý mančaft a pokud bychom s nimi chtěli hrát otevřený hokej o který jsme se zatím vždy snažili, tak by nás to stálo výsledek. Mají šikovný tým, možná lepší než Havířov a otevřít hru, mít mezery v obraně je cesta k neúspěchu.

Rozumím, teď odbočím od áčka. Vidíme tě trénovat děti. Je to cesta, po které jsi se vydal?
Do Vánoc, nebo do toho zranění jsem trénoval mladší žáky, potom po Vánocích mě volal Milan Řehoř, jestli bych nechtěl pomoct klukům trénovat čtvrtou a třetí třídu. Nabídku jsem přijal. Docela mě to naplňuje, děti poslouchají a jsem rád, že je mohu něco naučit.

Je to něco, co by tobě dávalo smysl i do budoucna?
Ano, určitě dávalo. Sice mi je třicet, ale styl hokeje, který praktikuji se nedá hrát dlouhodobě. Po zápase jsem dost zničený, bolí mě všechna ta zranění. (Smích) Takže ano, až přijde den, který se pomalu přibližuje a já se rozloučím s hráčskou kariérou, tak bych chtěl na plno pokračovat v trénování a zlepšovat se i v tomto oboru. Baví mě to.

Super Lukáši, ať se Ti vyhýbají další zranění. Díky za rozhovor