„První třetina byla odrazem zápasu v Kolíně“, myslí si Miroslav Bukáček

Jenomže k podobným změnám došlo i v minulosti, ze začátku to fungovalo, ale nakonec se vždy vrátilo zpět původní složení. „Samozřejmě není nikde napsané, že to za pár zápasů nemůže být zase jinak,“ připouští současný centr prvního útoku a vysvětluje: „Vždycky tam byly ty dvojice dané, Plášek se Sobem a já s Kuzmou a někdo k tomu. Když pak začne docházet k tomu, že se některé lajně nedaří, tak to trenéři prohodí. Zatím to bylo vždycky tak, že to vydrželo asi pět zápasů a pak se to vrátilo zpátky, ale vždy to bylo určité oživení a na nějaký čas to pomohlo“. Zda lze očekávat obdobný scénář i nyní si zkušený forvard netroufá odhadnout: „Těžko říct, bude hlavně záležet na tom, jak se bude obou útokům dařit, takže uvidíme.“

Zatím se nejvíce nově sestavené elitní formaci dařilo ve včerejším utkání proti Kutné Hoře, když zařídila čtyři s pěti vstřelených gólů. Třetí branku, která se nakonec ukázala být vítěznou, dosáhl Miroslav Bukáček skoro až akrobatickým pohybem. „S Ondrou Ježkem jsme si vyměnili puk, on to zatáhl za branku, naznačil že ji objede, ale před první tyčkou mi to dal před branku, kde jsem byl sám, ale střela se mi vůbec nepovedla, přesto se to dostalo do brány“. Také druhá trefa dvaatřicetiletého útočníka nevypadala zrovna gólově: „Jirka Plachý to vybojoval, nahrál mi a oba beci se stáhli k němu. Do poslední chvíle jsem myslel, že mu to vrátím, ale viděl jsem, že je obsazený, tak jsem to vystřelil směr brána a padlo to tam.

V první třetině včerejšího zápasu působily Plameny poněkud zakřiknutě a nevýrazně, ale žďárská devatenáctka si nemyslí, že by to bylo v důsledku nějaké nervozity nebo tlaku ze zápasu, ve kterém se takzvaně „musí“, protože se hraje s posledním mužstvem, které šlo navíc brzy do vedení. „Mohlo to tam být taky, ale tohle jsme ukázali hlavně v zápasech s Chotěboří, kdy jsme sami sebe dostali pod psychický tlak. Včera bych spíše řekl, že to bylo ještě odrazem toho předchozího zápasu v Kolíně, kde jsme ještě pět minut před koncem vedli o dvě branky a zbytečně si to nechali vzít. A to si myslím, že se přeneslo i do té včerejší první třetiny. Naštěstí jsme to pak otočili a dobře to dopadlo.“

Miroslav Bukáček však není jen úspěšný hokejista, ale v civilu zastává vysokou funkci regionálního obchodního ředitele významné žďárské společnosti, navíc má rodinu a malého syna, takže skloubit všechny tyto časově velmi náročné aktivity není určitě snadné a tak není divu, že při stanovování priorit už také zauvažoval o ukončení hokejové kariéry. „Už před sezónou jsem přemýšlel, jestli to ještě zvládnu a jak to vlastně bude. Navíc jsem začal stavět, mám rok a půl starého kluka, takže je to čím dál náročnější.“ Pokud se však týmu bude nadále dařit alespoň jako doposud, nemusí se fanoušci zatím bát, že by o „Bukyho“ přišli. „Ty myšlenky na nějaký konec jsou vždy spíše, když se nedaří a letos to zatím mančaftu celkem jde, i když tam jsou zase ty výkyvy, ale pořád se držíme v horní půlce, takže zatím je to pozitivní.“

Když už se řeč stočila na ty výkony mužstva a střídavou výkonnost, zmínili jsme i určité žďárské specifikum. Pokud mužstvo prohraje dva zápasy za sebou, objeví se zaručené zprávy o tom, že na vině je špatná atmosféra v kabině, neshody mezi hráči, vztahy s trenérem a podobné zvěsti ze zákulisí. „Ono na tom něco je, ale je to spíš opačně a myslím, že je to ve všech mužstvech stejné. V momentě když se přestane dařit, začne být cítit tlak od fanoušků, na internetu, od vedení, sponzorů apod. což je logické. Hráči se pak místo toho, aby se soustředili na sebe a svůj výkon, ohlíží kolem a řeší ostatní, což té atmosféře nepřispívá a hlavně je to úplně zbytečné.“ Určité napětí v kabině tedy bývá spíše důsledkem než příčinou neúspěchů a tak centr první formace Plamenů přináší i lepší řešení případných výsledkových krizí: „V tu chvíli musí každý začít u sebe, začít makat a třeba se i vzájemně podpořit a nedopustit nějakou delší sérii prohraných zápasů“.