PLEVA: Že se nám nedařilo? Beru to i hodně na sebe

ZLOM V UTKÁNÍ S VYŠKOVEM

Martine, jaká byla sezona z pohledu kapitána týmu? Na začátku proběhla hodně diskutována výměna trenérů.
Začátek byl hodně divoký. Šli jsme pozdě na led, což mělo následný vliv na výsledky v přípravě a na jejímž konci přišla, tebou zmíněná, výměna trenérů. Slyšel jsem hodně komentářů, že jsme si tuto změnu vyžádali my hráči kvůli tomu, že se nám nechtělo hodně trénovat. Toto bych chtěl absolutně dementovat. Naopak, pod novými trenéry se trénovalo daleko víc a tréninky měly velké tempo.

Po této změně nastal velký progres, povedená první čtvrtina. Jenže poté přišel velký propad – pouhé tři výhry ze sedmnácti utkání.
Začátek soutěže byl super. Nakoplo nás vítězství v Šumperku, kam jsme jeli po té výměně trenérů celkem pod tlakem. (úsměv) Tam jsme to zvládli a první čtvrtina byla bodově úspěšná. No ale pak přišla bída. Upřímně řeknu, že nám pravděpodobně nejvíce uškodila ta sláva a vysoká výhra nad Vyškovem (za Plameny v tomto utkání nastoupili Koukal, Vampola a Kaut – pozn. redakce). Přitom v tom zápase jsme až tak dobře nehráli, Vyškov nás přestřílel, byl lepší, ale my jsme to díky nějakému tomu aktuálnímu nastavení v hlavě, že máme výbornou sestavu, zvládli a nastříleli spoustu branek. Neříkám, byl to skvělý zážitek, ale k dalšímu průběhu sezony nám to moc nepomohlo.

Myslíš, že by jeden zápas mohl takto vše zlomit?
Sám to asi nedokážu vysvětlit. V tomto období se projevil i fakt, že většinu zápasů v sezoně jsme spoléhali pouze na to, že Půhas s Důšou dají nějaký góly a vzadu to gólman nějak pochytá. Jenže takhle to prostě nejde. Nedokázali jsme se k nim, my ostatní, přidat a podle toho to bohužel vypadalo. Každý má samozřejmě v týmu svoji roli, někdo skvěle brání a někdo dává góly, ale ve druhé lize se nelze spoléhat na to, že více gólů dají jen 2-3 hráči z týmu.

BERU TO HODNĚ NA SEBE

Po těchto prohrách se to však zvedlo, a nakonec z toho byl postup do play-off.
Zase bych ale chtěl říct i fakt, že i v té špatné sérii jsme tam měli dobré zápasy. Jenže jak jsme byli v těch sra….ch, tak nám stačilo dostat dva rychlé góly a sesypali jsme se. Zlom nastal podle mě zápasem v Kopřivnici (20. ledna 2024 – pozn. redakce), před kterým jsme si něco řekli a k tomu jsme dostali od vedení i lehké ultimátum. (úsměv) V Kopru jsme sice prohráli, ale už tam šla vidět ta změna nálady v kabině, na střídačce. Najednou to více žilo a začalo se to projevovat i na ledě. Když to shrnu, hráli jsme daleko více jako tým.

Proč tohle nešlo dříve, případně celou sezonu? Člověk by řekl, že by to mělo být automatické.
Těžká otázka. Upřímně, beru to hodně na sebe a na svoje triko, protože tohle by mělo být hodně v kompetenci kapitána a starších hráčů. Bohužel se to v určitě části sezony nedařilo, byli jsme takoví mrtví, spoléhali jeden na druhého a v zápasech to pak podle toho vypadalo. V tomhle se to tady musí v dalších letech změnit, ať už tu budu nebo ne.

A co play-off? Do Žďáru se vrátilo po pěti letech, bohužel to asi neproběhlo tak, jak by sis představoval.
Na play-off jsem se po těch letech moc těšil, ale mám z toho všeho takové smíšené pocity. Když začnu zápasy, tak ten první byl jednoznačný, kde se nám to rozpadlo hned na začátku zbytečným zákrokem havířovského hráče a vmžiku nás bylo ještě o jednoho, respektive později o dva méně. Ale spíše jsem nepobíral druhý zápas u nás. Tam první dvě třetiny byly, dle mého názoru, zcela vyrovnané a Havířov se úplně bál hrát. Řeknu narovinu, že kdyby na nás vletěli, tak bychom absolutně neměli sílu reagovat. Ale my se dvě třetiny drželi, což bylo super. Třetí třetinu už rozhodly přesilovky a úbytek sil na naší straně, to je jasný a dalo se to čekat. Ale i tak jsem byl fakt za kluky rád, co zbyli na ledě, jak se to play-off v 11 lidech odehrálo. Klobouk dolů.

Ale asi tě trápí i něco jiného.
Jak jsem již říkal, mám z toho fakt smíšené pocity. Již po lednovém odchodu Kulhoše (Tomáš Kulhánek odešel do německého Passau – pozn. redakce) a taky to, že Míra Kukla bude mít v závěru sezony pracovní povinnosti, jsme věděli, že nám kvalita kádru hodně klesne. Žádné posily pro play-off bohužel nepřišly a my tak do něj šli pouze se 16 hráči. Do toho se nám tři útočníci před play-off zranili, další dva hned v začátku prvního zápasu a jeli jsme to na jedenáct statečných. Bylo toho více, škoda.

ULTIMÁTUM NÁM POMOHLO

Za poslední roky byla zásah do mužstva asi největší. Jaké to, když se v kabině, co chvíli objeví noví spoluhráči?
Když to řeknu za sebe, tak zásah do mužstva byl opravdu nutný. Poslední roky nebyly dobré a nějaký ten vítr byl potřeba. Navíc bylo fajn, že všichni přišli již před začátkem sezony, takže v tomto směru to bylo naprosto bez problémů. Parta byla super, v kabině nebyl žádný konflikt, či problém.

V prosinci navíc vedení přivedlo nového golmana.
To byl asi takový zlomový moment v období, kdy se nám nedařilo. Já znám Sejpyho z dob, když proti nám chytával za Kolín, takže jsem věděl, že je to hodně kvalitní gólman. Ale musím říct, že i tak mě strašně moc překvapil. Neskutečně nám pomohl, spoustu zápasů jsme vyhráli jen díky němu. Navíc je to i skvělý kluk do kabiny, ale i tak by mohl jezdit častěji domu a nezůstávat tak často ve Žďáře. (smích)

Jak moc byla vyhrocená situace, když jste jako tým dostali nůž na krk a museli jste v polovině ledna vyhrát dvě ze tří utkání, jinak by skončili trenéři.
Nenazval bych to vyhrocenou situací. Sice to nebylo úplně příjemné, ale v ten moment jsme si i jako tým uvědomili vážnost situace a hodně věcí si vyříkali jen mezi sebou, bez trenérů. Horší už bylo, když jsme ten první zápas v Kopřivnici, po tomto ultimátu, prohráli brankou v poslední minutě. To nám na střídačce úplně nejlépe nebylo. (úsměv) Ale po zápase, když jsme přišli do kabiny, tak se to hned překlopilo do pozitivní atmosféry a věřili jsme si, že to zvládneme a trenéry podržíme. Což si troufám říct bylo vidět i ve zbývajících zápasech sezony.

jsem za ně moc rád

Tým vedla dvojice trenérů Řehoř – Plachý, která měla být dočasným řešením, ale nakonec z toho bylo celosezonní vedení týmu.
Já jsem za ně moc rád. Přebírali tým v docela těžké situaci, s tréninkovým mankem na ledě, ale nakonec si myslím, že to zvládli velice dobře. Pro ně to byla navíc novinka trénovat mužskou kategorii celou sezonu. Musela to být pro oba velká zkušenost, protože trénovat druholigový hokej, kde my hráči chodíme do práce, a ne vždy máme 100 % chuť do tréninku, není vůbec jednoduché.

V celkovém součtu chodilo na utkání Plamenů o 20 % víc fanoušku než rok předtím. Potvrdil se, že je Žďár hokejové město?
Žďár byl a vždy bude hokejové město. Za tím si stojím. I tak ale musím říct, že bych si přál, aby na Bouchalky chodilo více lidí. Chápu, že je to hodně závislé na výsledcích, ale i tak byly občas tribuny prázdné. Přeji si, ať se situace zlepší a Bouchalky jsou v příštích letech ještě více zaplněné než letos. Klub pro to určitě udělá maximum.

Martine, uvidíme Tě v dresu s žetkem i příští sezonu?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Chuť pokračovat bych měl, chtěl bych si zahrát ještě jedno pořádné play-off. Ale v tuto chvíli ani nevím, zdali má vůbec vedení zájem. Co jsem tak zaslechl, tak se hledá možná i nový trenér a ten si určitě bude vybírat kdo bude a nebude pokračovat. Takže na toto je brzy. Pokud již nebude zájem, pochopím. Navíc doma by byli aspoň rádi, že se více uvidíme. (úsměv)