PLEVA: Obávám se, že si hned tak nezahrajeme

Zůstal jsi ve stejné branži, nebo jsi se v zaměstnání vrhl na něco úplně jiného?
Dělám prakticky to samé, co doposud, v tom velká změna není. Největší výhodou je ale to, že už nemusím dojíždět každý den nějakých čtyřicet kilometr tam a zpátky. Nyní pracují v blízkém v okolí Žďáru, což je super, protože mi dojíždění nezabere tolik času.

Čemu se tedy věnuješ mimo své zaměstnání?
Ono se toho moc dělat nedá, když je všechno zavřené. Takže nejvíce koukání na filmy a seriály, procházka do přírody. Jinak se člověk může jít maximálně ještě tak proběhnout, čehož zrovna nejsem velkým příznivcem, takže to zůstává maximálně tak u slov. (smích)

S hokejem máš nyní, stejně jako ostatní, utrum. Co Ti na tom nejvíce chybí?
Nejvíce asi ta kabina, protože máme skvělou partu. Člověk se s klukama každý den výborně odreaguje, v kabině je pořád sranda. Samozřejmě mi chybí i ten pohyb, na který je tělo zvyklé, člověk je pak takový tuhý. Takže je to vlastně kombinace obojího.

Postrádáš tak vrchol v podobě zápasů?
Zápasy s tím souvisí, je to na sebe napojené. Bohužel se s tím musíme popasovat, ta pauza asi ještě bude nějakou dobu trvat, s tím jsem smířený.

Na jako dlouho přestávku ještě vidíš Ty osobně?
Můj názor je takový, že v průběhu týdne či dvou se už rozjedou profesionální soutěže. Tak nějak se ale obávám toho, že v případě nižších soutěží může pauza běžet až do konce kalendářního roku. Je také otázkou, zda má smysl hrát bez diváků.

Mám tomu rozumět tak, že jsi klidně pro delší pauzu, ale s tím, že by se pak už mohlo hrát před fanoušky na tribunách?
Dá se to tak říci. Klidně ať se ještě nějaký čas počká, hlavně ať je ta pauza v kuse, než aby se každých čtrnáct dní stálo a čekalo se na zápasy nebo i tréninky. Pro mě, jakožto už staršího hráče, je těžší se do toho znovu dostávat. Já už si po dvou týdnech připadám, že stojím poprvé na bruslích. I když, to já si připadám pořád. Takže žádná změna. (smích)