NEJ momenty: létající Ježek, zranění Kočana i Kubova pomsta

Autoři fotografií: Veronika a Tomáš Markovi, Robert Krůza (www.shkhodonin.cz)

Hráč sezóny

V létě odmítl Ondřej Ježek angažmá na farmě Jokeritu Helsinky a rozhodl se pomoci Plamenům. Šikovné levé křídlo s visáží Jardy Jágra a turbem v bruslích bylo hlavním tahounem žďárského týmu. Kromě bojovnosti a bránění přidal i šestnáct gólů (a další dva navíc v play-off), soupeři jej často zastavovali jen s pomocí faulů, což také odnesl zraněním ruky. Na konci sezóny přebral 24letý rodák ze Soběslavi kapitánské céčko, čehož si jako „přespolní“ mimořádně vážil. Ani on ale nedokázal převést tým přes čtvrtfinále play-off.

Nejproduktivnější hráč

Martin Sobotka je také NEJstarší hráč, ale již druhou sezónu po sobě se stal vítězem klubové produktivity. Ve svých sedmatřiceti letech stále patří k největším oporám a jeho geniální přihrávky či šikovnost na puku, mohli diváci opět obdivovat. Celkem nasbíral 33 kanadských bodů za 10 brankových zářezů a 23 asistencí.

Největší držák

Jako jediný odehrál všechny zápasy a se sedmnácti góly byl nejlepším střelcem základní části. Třicetiletý Luboš Kunstmüller střílel góly i v pozici levého křídla. Šikovný bruslař hrál oslabení i přesilovky. Někdy možná trošku nenápadný, ale mimořádně užitečný hráč bez výkonnostních výkyvů.

Největší posila

Letní příchod Pavla Staňka, to byla pecka. Zkušený bek ostřílený hlavně první ligou se stal nejproduktivnějším obráncem, i když celou třetí čtvrtinu soutěže nehrál kvůli trestu a kvůli nálezu v oblasti páteře, který ohrozil jeho další kariéru. Bez klíčového obránce, který vyniká hlavně velkým přehledem a rozehrávkou, Plameny vyhrály jen třikrát z devíti zápasů…

Nejkritizovanější hráč

Letos se kritika fanoušků nejvíc valila na Jiřího Plachého. Dlouholetý kapitán týmu a vyhlášený kanonýr se trápil od začátku sezóny, přesto nakonec nasbíral šestadvacet bodů, což ho řadí mezi pětici nejproduktivnějších hráčů Plamenů. Bodoval hlavně v první půlce sezóny, v té druhé se trápení na žďárské pětapadesátce podepsalo mnohem více a byl jen stínem gólového zabijáka. Pokud by využil jen polovinu tutovek, které měl, byl by po hodonínském Juráskovi nejlepším střelcem druhé ligy. V play-off ale opět procitl a patřil zase k nejlepším.

Největší zloun

Titul získává Jiří Dítě, enfant terrible žďárského hokeje. „Děcko“ kromě krásných gólů dokáže vykouzlit i spoustu zbytečných faulů, tak jako to předvedl v sérii proti Technice. Kvůli slabší disciplíně ho občas nechal sedět trenér Kuchyňa, podobně dopadl i u Číhala, který jej posadil v posledním zápase sezóny. Největší výbuch emocí ale předvedl Pavel Staněk, kterého vytočil do ruda nesportovní zákrok chotěbořského provokatéra Tomáše Prachaře, což následně Staňka stálo start ve třech zápasech.

Nejkolísavější forma

Na začátku sezóny zářili a drželi tým nahoře, byť se po jednom zápase v brance točili. Gólmani Jiří Sláma a Tomáš Linhart ale postupně střídali solidní výkony s horšími a ani oni nevybředli z celkové mizérie. V zápase u Vajgaru (1:6) se v brance dokonce protočili dvakrát. Po čtyřech gólech putoval na střídačku Linhart, jenže Sláma se po deseti minutách zranil a Linhart musel zpátky do brankoviště. Největším paradoxem bylo, že slabší chvíle si gólmani často vybírali právě bezprostředně po výborném výkonu v předchozím zápase.

Největší „cestovatel“

Roman Sobotka platí za univerzála. Dříve útočník, kterého trenéři z nouze začali nasazovat jako beka, putoval sestavou, jak bylo zrovna potřeba. V některých zápasech si dokonce vyzkoušel oba posty. Po Číhalově nástupu k týmu už to vypadalo, že se z něj stane opět forvard, jenže třeba v Hodoníně při Koželuhově vyloučení na 2+10 minut putoval ze třetího útoku na pozici beka, podobně zaskočil za Beneše v Břeclavi, když se pardubickému pendlovi rozbila brusle. Sezónu už Sobotka dohrával znovu jako obránce.

Největší bourák

Porazit své bývalé spoluhráče na jejich stadionu, tomu se říká sladká pomsta. Hodonínský útočník Michal Kuba v mateřském klubu uslyšel: „Už tě nechceme.“ Když se pak na jih Moravy vrátil po dvou týdnech v dresu Plamenů, kterým výrazně pomohl v boji o play-off, sklidil od fanoušků Drtičů potlesk za dva góly a asistenci, kterými svého bývalého chlebodárce potopil. Co na tom, že hned na začátku zápasu po svém vyloučení „zabloudil“ cestou na trestnou lavici, protože ze zvyku zamířil na tu hodonínskou, čímž dvanáct set diváků náramně pobavil…

Smolař roku

Tahle kategorie má hned několik adeptů na vítězství. Mladý bek Vojtěch Šír při své první sezóně v seniorské kategorii prodělal dva otřesy mozku a hlavně vážné poranění sítnice, Robert Krejnus si od hokeje odpočine pořádně dlouho kvůli zlomené ruce, která ho při nárazu do mantinelu zachránila od vážnějšího zranění, ale odnesl to dvěma operacemi a sešroubovaným zápěstím. Letos vůbec měly Plameny hodně smůly a za celou sezónu se prakticky nesešly v kompletní sestavě. V jednu chvíli dokonce marodka čítala 11 hráčů. Ovšem nikdo z letošních marodů určitě nezáviděl Janu Kočanovi, jehož těžké zranění hlavy ze zápasu v Trutnově zvedlo vlnu solidarity mezi fanoušky bez rozdílu klubové příslušnosti.

Nepřítel Plamenů

Tato „trofej“ má dva horké favority na „vítězství“. Ve fanouškovském hlasování by byl jistě zajímavý souboj velkého provokatéra Tomáše „Bobánka“ Prachaře a drtiče kostí Martina Klementa. První jmenovaný pije Žďárským krev už hodně dlouho, ať už přijede do rodného Žďáru v jakémkoliv dresu. Ovšem letos, v tom chotěbořském, si nadělal nepřátel nejvíc. Hromadně jich přibylo hlavně po jeho nesportovním zásahu, když Pavlu Staňkovi při žďárské power-play chytil ze střídačky hokejku, což vedlo k hromadné strkanici po závěrečné siréně… Trutnovský Klement si nenávist vysloužil šíleným nájezdem do Jana Kočana, který byl u mantinelu v souboji s jiným hráčem. Zranění, které hráče vyřadilo na půl roku ze hry, nepotřebuje další komentář. Ovšem to, že viník dál jezdí po ledě (dosud bez potrestání bezradnou disciplinárkou) a likviduje další hráče, si pozornost zaslouží...

Nejneoblíbenější soupeř

Zápasy s Chotěboří měly grády, ovšem žďárským fanouškům moc radosti nepřinesly. Plameny uspěly až na čtvrtý pokus a devět ztracených bodů se soupeřem, který jiným týmům zdaleka takový odpor nekladl, je připravilo o umístění v první čtyřce a mnohem lepší dojem z celé sezóny. Nakonec však na titul nejneoblíbenějšího soupeře aspiruje i Trutnov, což ovšem není dáno počtem získaných bodů. Na opačném pólu se pohybuje Hodonín. Proti prvním Drtičům vybojovaly Plameny v nádherných zápasech devět bodů. Sečteno, podtrženo, hráči SKLH se celou sezónu nepustily role hokejových Jánošíků…

Návštěva sezóny

Nejvíce lidí na žďárský stadion přilákalo podle oficiálních čísel derby s Chotěboří (1:2) ve 23. kole, kdy na Bouchalky zamířilo 896 diváků. Tenhle počet nepřekonal ani jeden ze dvou domácích zápasů play-off s Technikou, kdy v obou případech padla hranice osmi set fanoušků. Co je však zajímavější, žďárský SKLH se může pochlubit druhou nejvyšší návštěvností v rámci skupiny Střed. „Fanoušci byli naším šestým hráčem, mrzí mě, že jsme je neuspokojili víc,“ litoval po vyřazení kouč Číhal.

Vykradené Bouchalky

Na domácím ledě to Plamenům příliš nešlo. Z 60 možných bodů vytěžily jen 31, horší byli v tabulce domácích zápasů jen Pelhřimov, Kutná Hora a Chotěboř. O to příjemnější a nečekanější je zisk 28 bodů z venku, což z SKLH dělá pátý nejlepší tým. „Už jsem v chlapech dlouho, vždycky bývaly problémem Žďáru zápasy venku, zatímco doma jsme soupeře válcovali. Teď se to nějak otáčí, nevím, čím to je,“ kroutil hlavou Jiří Plachý. Z posledních devíti zápasů na domácím ledě (včetně dvou čtvrtfinále) Plameny vyhrály jen dvakrát!

Trapas roku

Jeli se poprat o výhru, místo toho si u Labe vypili hodně hořkou nymburskou desítku. Výprask 10:3, způsobený hlavně tragickou druhou třetinou, si hráči budou dlouho pamatovat. „V oslabení jsme dostali tři góly a do naší branky to začalo padat, jako když se sypou brambory z pytle. Nešlo to jakkoliv zastavit, během sedmi minut jsme dostali pět gólů. Byla to moje první desítka v trenérské kariéře, nesu to opravdu těžko,“ komentoval debakl Petr Kuchyňa, který v lednu rezignoval.

Nejhezčí gól

První třetinu prosincového duelu s Hodonínem si diváci náramně užívali, akce střídala akci a ta nejhezčí přišla v 15. minutě. Při Krejnusově vyloučení se domácí bránili ve čtyřech, ale pak přišel Kočanův obranný zákrok. Vypíchl rybičkou puk do středního pásma, jako čertík vyskočil zpátky na brusle, a když přebruslil zkoprnělé obránce, servíroval puk najíždějícímu Manovi, kterému stačilo plácnout do puku. „Původně jsem chtěl puk jenom vyhodit, rozjel jsem se proti bekovi, ale ten se nehnul, tak jsem hned vstal a jel dál, když soupeři zamrzli. Maňák ujel po druhým křídle, ale nevěděl jsem, jak mu to mám přes bránícího hráče prostrčit, musel jsem si puk přehodit do středu a dát mu to volně bekhendem,“ popisoval Jan Kočan akci předcházející gólu na 3:1.

Výrok roku

„Je to jiné než doma. Nikoho jsem neznal. Ale kluci v kabině mě vzali v pohodě, jen to počasí… Je tam strašně moc sněhu, na který nejsem z Hodonína zvyklý. Ráno se probudím, sněží, jdu na oběd, sněží, jdu spát, sněží. Sněží prostě pořád a je tam hrozná zima. A hlavně - snad všechno je tam do kopce,“ odpověděl hostující Michal Kuba na otázku, jak si zvykl ve Žďáře, kde si také letos koupil svoje první rukavice v životě.