NEČAS: Bez pomoci města může hokej ve Žďáře úplně skončit

Martine, jaké byly okolnosti vašeho přechodu do nové funkce?
Byla to především reakce na jednání s městem ohledně financí. Náklady na dopravu k zápasům, ale i na odměny rozhodčím neustále narůstají. Šli jsme proto s prosíkem na město, aby nám pomohlo. Jelikož vzájemné vztahy nebyly úplně ideální, vzešel ze strany města požadavek či návrh, zda by nebylo vhodné vše přehodnotit a zamyslet se nad tím. Proto jsme se s Mildou Šimonem prohodili ve funkcích, kde tím hlavním vyjednavačem budu společně s Alešem Koželuhem (obchodní manažer klubu – pozn. redakce) já.

Jaká je tedy vlastně aktuální finanční situace klubu?
Není nikterak růžová. Naše situace se rapidně zhoršila, když jsme před časem přišli o generálního sponzora v podobě firmy Cooper Standard. Poslední dva roky nás pak zachraňovaly peníze za syna Martina a vloni za Martina Kauta, kteří odešli do NHL. Ty nás pokaždé udržely na hraně únosnosti.

Klubové hospodaření je tedy v deficitu?
Letošní sezonu jsme skončili se schodkem půl milionu korun. Proto vážně zvažujeme i to, zda vůbec máme naše mužstva přihlásit do soutěží. Oslovili jsme tudíž město Žďár, aby nám v této situaci pomohlo.

Město má tedy kompletní informace o vážnosti situace?
Jednáme naprosto otevřeně. Do úplných detailů jsme rozkryli veškeré financování klubu. Kolik prostředků dostáváme od svazu či kraje, jak vysoké jsou příspěvky, ale i to, co, komu a kolik platíme. Z toho všeho pak vyšel po této sezoně půlmilionový schodek. Ono by to úplně stejně dopadlo už v předchozích dvou letech, ale tehdy jsme ztrátu pokaždé pokryli zmíněnými penězi za naše úspěšné odchovance.

Najeli jste na úsporný režim?
Snažíme se šetřit, kde se dá. Třeba trenéři vozili hráče k utkáním vlastními auty, přitom je to obrovské riziko, které tím na sebe berou. Oproti autobusu to však bylo pro klub o dvě třetiny nákladů méně. Pro příští sezonu však už podobně riskantní cestou jít nechceme.

Jak vysokou částku v současnosti tvoří grant od města? Od města dostáváme na sezonu tři a půl milionu korun. Na činnost klubu jako takovou z toho však jde pouze 632 tisíc. Ten zbytek tvoří finance, které město platí Sportisu (příspěvková organizace města Žďáru, která se stará o městská sportoviště – pozn. redakce) za ledovou plochu. Město to přitom před veřejností prezentuje tak, jako kdyby ta celá částka šla pouze na činnost, což si spousta lidí také myslí. Navíc ta suma stále klesá, loni jsme na činnost dostali 960 tisíc, letos nás o třetinu pokrátili.

Byla to výjimka, nebo je to setrvalý trend?
Není to nic nového. Město sice chce podporovat všechny sporty a kroužky, ale finančně krátí jen hokej. Ještě před osmi lety jsme na činnost dostávali půldruhého milionu, postupným snižováním jsme se dopracovali skoro na třetinu. Přitom jen naše roční náklady na dopravu a rozhodčí tvoří přes jeden milion korun.

Jak jsou na tom kluby ze srovnatelných měst?
Ideální srovnání nabízí Havlíčkův Brod, který je přibližně podobně velký a hraje stejnou soutěž jako my. Jen na mládež dostávají v Brodě čtyři miliony, sportoviště mají zdarma a muži dostávají další milion. U nás přitom musíme za muže led platit, navíc z komerčních pronájmů a reklam ještě Sportisu musíme část ze zisku odvádět. A třeba Třebíč, byť muži hrají v první lize, nemá mládežnické týmy tak vysoko jako my, a dostává na mládež dotaci sedm milionů korun. Zatímco my máme jen desetinu na všechna družstva.

Není pohrůžka s případným nepřihlášením soutěží až příliš radikálním krokem?
To rozhodně není žádné vyhrožování, to je prostě realita. Za současného stavu si musí každý uvědomit, že by hokej ve Žďáře prostě nemusel být. Pokud se nic nezmění, tak my v květnu ty soutěže opravdu nemusíme přihlásit. Když jsi po skončené sezoně v půlmilionové ztrátě, tak opravdu nevíš, jak pokračovat dál.

Paradoxně se zdá, jako kdybyste „sklízeli“ daň za úspěch?
Je to tak. Mládež je tu nyní snad nejlepší, co pamatuji. Na nábor dorazí třebas i devadesát dětí, to snad nemá nikdo v republice. Je to samozřejmě hlavně díky úspěchům syna a Martina Kauta v NHL. Museli jsme tak otevřít žákovské sportovní třídy samostatně v každém ročníku, to jsou zase zvýšené náklady. I proto jsem se rozhodl do toho vstoupit. Když vidím, kolik je tu dětí, vyškolených trenérů s licencemi, které také něco stojí. Přišlo by mi strašně líto, pokud by se to najednou mělo položit.

Vzhledem k současné situaci asi pro oslovování nových sponzorů není zrovna vhodná doba.
Sponzory řeší celé vedení klubu. Snažíme se je získat všude, kde to jde. Nemohu říci, že bychom byli neúspěšní. Za poslední dva roky jsme sehnali spoustu nových, ale jsou to jen malé částky, navíc ještě nepravidelně. Samozřejmě i za to jsme rádi, ale moc by se nám hodil nějaký velký partner, o kterého bychom se mohli opřít. Ještě bych nechtěl zapomenout zmínit to, že u mužů jsme v minulé sezoně ušetřili tím, že kluci hráli místo odměn pouze za zákusky. Z takto ušetřených peněz jsme dotovali mládež.

Jak moc si možný černý scénář připouštíte?
Věřím, že se s městem dohodneme. Pokud tu hokej padne, tak už se znovu nesebere. A příliš by nepomohlo ani to, kdyby tu hrála jen mládež. Milda Šimon jednal s městem třináct let a ta vzájemná komunikace už měla jisté zábrany. Ze strany města vzešel také požadavek, aby byl někdo z rady ve vedení klubu. S tím nemáme problém, nyní se jedná o tom, kdo konkrétně to bude.

zdroj: Žďárský deník