Milan Slavík: ”Byla to sezóna jako na houpačce”

Jak jste spokojen s výkony týmu a s umístěním mužstva v lize?
Byla to sezóna jako na houpačce. Vstup do soutěže nám vůbec nevyšel. V první čtvrtině jsme získali pouhých pět bodů, což znamenalo sestupové pozice. V prvních pěti zápasech jsme čtyřikrát prohráli a to dost jednoznačně. Nedařilo se nám přimět kluky, aby zaměřili svoji hru více dozadu a více bránili. Útočná hra byla celkem v pořádku. Ve chvíli, kdy tohle hráči pochopili a přizpůsobili taktiku a způsob hry především ze zajištěné defenzivy, celoplošné obrany a pokrývání středního pásma, došlo ke zlomu. Zároveň nám v tu dobu hodně pomohl příchod zkušeného brankáře Petra Navrátila z Jihlavy, začal za nás nastupovat Petr Štěpánek, který v tu dobu již působil v „áčku“ a také Luděk Dvořák. Kádr se stabilizoval a měli jsme typově hráče pro rychlé brejky, jako právě Štěpánek nebo Hron, což nám začalo přinášet úspěchy i proti silným soupeřům.

Pak se začalo týmu opravdu dařit a přišly skvělé výsledky…
Druhá a třetí čtvrtina soutěže byla z našeho pohledu fantastická. Prohráli jsme za tu dobu pouze dvakrát. Dokázali jsme udržet dlouhou neporazitelnost na domácím hřišti, kde jsme neprohráli od září až do konce ledna.

Závěr, ale už zase trochu skřípal, co se stalo?
To ano, poslední čtvrtina soutěže se nám zase trochu vymkla z rukou. Sešly se tam dva faktory, které to podle mého názoru zapříčinily. Měli jsme tam několik zranění a nemocí, plánované operace měli Martin Jícha a Luděk Dvořák, Petr Štěpánek se naplno vrátil do „áčka“, potom dokonce do Havlíčkova Brodu, odešel Petr Navrátil a prakticky se nám rozpadla kostra týmu. Druhá věc pak byla ta, že kluci nabyli dojmu, že už se nemůže nic stát. Po Vánocích jsme byli dokonce na třetím místě, přišlo určité sebeuspokojení a ta touha po vítězství se trochu vytratila. Musím říci, že mě tam zklamali především hráči těch starších ročníků. Možná to bylo i tím, že někteří dostali šanci v prvním mužstvu a řekl bych, že ta koncentrace se více rozložila směrem k mužům, než k plnohodnotnému dohrání té juniorské soutěže.

Ale kdybyste přeci jen měl vyjádřit, spokojenost či nespokojenost ?
Když to vezmu podle umístění, tak příliš spokojen být nemohu. Po těch výkonech, které jsme předváděli, by nám slušelo čtvrté, maximálně páté místo.

Jak se Vám s mužstvem pracovalo. Jaký měli kluci přístup k tréninkům a zápasům. Přeci jen je to věk, kdy mají těch zájmů poněkud více, než jen hokej…?
V tomhle jsme neměli žádný problém. Kluci byli ochotní pracovat a snášeli i ty poměrně vysoké tréninkové dávky. Podřídili se týmu a skutečně pracovali naplno. Jediné co mě trochu zarazilo a bylo i určitým zklamáním, byl přístup některých nováčků, kteří to vzali tak, že možná hrát budou a možná nebudou. Místo aby stodesetiprocentním přístupem naplno bojovali o svoji šanci, tak působili tak, že je jim to jedno a bylo to znát i v docházce na tréninky.

V čem vidíte největší slabinu mužstva a na co se budete chtít pro příští sezónu více zaměřit?
Rozdělil bych to asi na dvě fáze. V útoku jsme až zbytečně dlouho přidržovali puky a vázla nám střelba. Především pak v přesilových hrách, kdy jsme byli sice v držení kotouče, ale různě po rozích a chyběla nám rychlá nahrávka, překvapivá akce a rychlá střelba. Byla to taková snaha soupeře vyšachovat a zahrát to až do prázdné brány a to už dnes v moderním hokeji a v této soutěži moc nejde. V té obrané fázi to začalo trochu fungovat až po několikanásobné domluvě. Pak nám to celkem začali kluci plnit, vraceli se, pokrývali střední pásmo a hned to bylo znát v menším počtu inkasovaných branek. A to bych chtěl pro příští sezónu důrazněji prosazovat hned od začátku.

V čem naopak vidíte sílu týmu a co je jeho největší předností?
Určitě to byla hra dopředu. Dokázali jsme se hodně prosazovat z brejkových situací. Postupně se nám i zlepšila střelba v útočném pásmu a hlavně zpřesnila. Takže určitě největší síla mužstva byla v ofenzivě. Jak jsem již zmínil, měli jsme na to typově hráče. Ať už to byl Petr Štěpánek, který dal pětadvacet gólů nebo i další jako Josef Hron nebo Patrik Slavík.

Jaký byl Váš nejpříjemnější zážitek sezóny a naopak, kdy Vám bylo nejhůř ?
Tak ono každé vítězství je samo o sobě velmi příjemný zážitek, takže těžko vybírat, ale asi bych vyzdvihnul ty dvě výhry nad vítězem soutěže a účastníkem kvalifikace o extraligu Hradcem Králové, který jsme je porazili jak doma tak dokonce i na jeho ledě. No a nepříjemný zážitek byla jednoznačně celá ta nepovedená poslední čtvrtina a kdybych opět měl něco vyzdvihnout, tak určitě ten nešťastný zápas ve Veselí nad Lužnicí. Nechci to již moc rozvádět, ale mít po padesáti sekundách hry, šedesát trestných minut a po devíti minutách sto osmdesát, vypovídá o všem a navíc tam byla zranění a hrozilo další vyhrocení zápasu, takže jsme raději odstoupili. Myslím, že by tohle speciálně u mládežnických kategorií nemělo být.

Kdybyste měl zhodnotit výkony jednotlivců, koho byste vybral jako hlavního tahouna a největší oporu týmu?
Jak jsem již zmiňoval, bylo jich několik, ale asi nejvíce bych vyzdvihnul brankáře Navrátila a z hráčů Petra Štěpánka.

Jak hodnotíte to, že se někteří kluci dokázali prosadit i ve žďárském „áčku“?
Rozhodně je to pro nás jako trenéry příjemné, když vidíte, že si jich trenér všimnul a navíc tam nejsou jen do počtu, ale odvádí i dobrou práci. Samozřejmě to trochu nabourává ten juniorský tým, ale s tím se musíme vyrovnat a je určitě správné když ti nejlepší dostanou šanci. Navíc to bylo pro ty kluky hodně těžké, protože se tam nejvíce dostali až ke konci sezóny a hlavně v play-off. Museli naskočit do rozjetého vlaku a nebyli zvyklí hrát před plnými tribunami v takto důležitých a vypjatých zápasech. Všichni jsme čekali, jak se toho zhostí a myslím, že to dokázali na jedničku a byli skutečně platnými hráči. Bude teď záležet na vedení, trenérovi a hlavně na nich samotných, jak to s nimi bude v tomhle směru dál.

Někteří z nich letos v juniorce končí a věkově se již zařadí do seniorské kategorie, jak těžké bude je nahradit a bude možné tu letošní úroveň mužstva udržet?
Bojím se, že pro letošní rok asi ta kvalita půjde dolů. Odchází všichni hráči ročníku 1990, kteří patřili k té základní kostře týmu, jako jsou Hron J., Šír, Štěpánek, Dvořák i Navrátil. Z dorostu přijde pět hráčů Kabelka, Němec, Škorpík, Peňáz a Bednář. Bude záležet hodně na nich, jak budou chtít pracovat a uvidíme jak se podaří převzít tu roli lídrů, stávajícím zkušenějším hráčům, mezi které by měli patřit třeba Jícha, Slavík, Hron P., Jan, Šimon nebo Kunstmüller. Už byla zahájena letní příprava a pauza byla relativně krátká. Stačili jste si s klukama od sebe vzájemně odpočinout a nabrat nové síly a elán na novou sezónu?
Myslím, že přestávka byla dostatečné dlouhá, abychom si všichni odpočali. I přesto, že jsme přípravu zahájili o něco dříve, než bývá zvykem již v dubnu. Bylo to záměrně, aby si kluci stihli zvyknout na jiné pohyby při suché přípravě, bolívají je nohy a různé svaly, které na ledě nejsou tolik zatěžované. Proto jsme začali volněji jen třikrát v týdnu, aby byl dostatečný prostor pro regeneraci. Od začátku května jsme pak najeli na každodenní plný objem zátěže. To bude probíhat dva měsíce až do prázdnin. Jako vyvrcholení letní přípravy pak máme v plánu opět intenzivní soustředění v Krkonoších v lyžařském středisku Hertlíkovice, což se nám vloni osvědčilo. Vyhovuje nám tam výborné prostředí a terény, které jsme hojně využívali, čímž bychom tuto suchou fázi přípravy zakončili. Během července pak nějaké dovolené, aktivní odpočinek, víceméně individuální udržovací tréninky a od srpna nás čeká již závěrečná část přípravy především na ledě.

Chtít teď po Vás nějaký cíl, je asi ještě předčasné, ale přesto…?
Tak to není zase tak těžká otázka, ten cíl je každý rok stejný. Jednoznačně je to udržet ve Žďáře ligu juniorů, protože to je naprosto zásadní předpoklad pro další budoucnost klubu. No a všechno co bude navíc, bude příjemné překvapení.