Foto: Eva Solaříková
„Diváci jsou tady suproví, potěšila mě jejich podpora,“ líčil po zápase. „Měl jsem pocit, jako bych tu nebyl půl roku a ne měsíc. Když jsem viděl kluky, jak jdou na led, měl jsem šílenou touhu vyjet s nimi. Je to hnusný pocit, když člověk jen stojí a kouká, jak bojují,“ popisoval po zápase, co se mu honilo hlavou. „Chtěl bych to prožívat s nimi, když vidím, jak lítaj, jak tím žijí a mají chuť postoupit,“ dodal Kočan.
Že přijde na zápas, plánoval dlouho dopředu. „Natěšený jsem zápas sledoval, první třetina byla parádní, i když ke konci jsme dostali gól. Ale začali jsme dělat zbytečné fauly a přišly chyby, které se v play-off trestají. Myslím, že jsme si zápas prohráli vlastní vinou, i když kluci do toho dali srdíčko,“ komentoval duel, který sledoval z rohu střídačky.
Už před zápasem zašel za spoluhráči do kabiny. „Čekal jsem, že kluci budou mít obarvené fousy a hlavy, ale nikdo nic neměl, nikdo mi nechtěl počmárat tváře,“ divil se Kočan. „Ale padaly různý srandičky, docela dobře jsme se naladili, ale bohužel to nakonec nebylo moc platný,“ litoval porážky s Technikou.
Přestože jeho léčení zabere ještě několik měsíců, nechce si nechat ujít ani další zápasy. „Odezněly bolesti tváře, pobolívá mě už jen hlava, mám takové tlaky, když třeba vstávám a chci rychle něco udělat, ale už se to markantně zlepšilo. Už mám vroubky, že bych chtěl něco dělat a nejradši bych šel na led… Ale samozřejmě musím dodržovat klidový režim, zátěž bych nezvládl a musím ještě nějakou dobu počkat, za čtrnáct dní mě čeká další vyšetření na cétéčku, to budu vědět víc,“ popisuje rekonvalescent, jehož krví zbrocený příběh před měsícem zaujal hokejové fanoušky po celé zemi.