První zápas s Ruskem jsem neviděl, protože jsme ještě jezdili s rodinou po návštěvách a v tu dobu jsme zrovna byli u rodičů mé přítelkyně. A druhý se kryl s naším zápasem v Šumperku. Ale nyní, jak bude čas, tak to již budu 100% sledovat. (rozhovor vznikal před utkáním s USA)
Naskočí ti občas v hlavě vzpomínky na MSJ 2005?
Vzpomenu si hlavně nyní, když jsou Vánoce, na ta místa, kde se to odehrávalo. Ale během roku už ne, přece jen je to již dlouhá doba.
Jaká je tvoje nejhezčí vzpomínka?
Určitě rozhodující gól v prodloužení souboje o třetí místo s USA, kdy rozhodl Petr Vrána. Ta radost je nezapomenutelná. A další okamžik je, když nám na krk věšeli bronzové medaile.
Jaký byl trenér Alois Hadamczik? V médiích občas působí trochu kontroverzně.
Vycházel jsem s ním úplně v pohodě. On v té době u reprezentačních výběrů v podstatě začínal a můžu říct, že celý turnaj probíhal naprosto v pořádku.
Kdo byl tehdy na turnaji tvůj nejlepší parťák?
Brankář Vladimír Koutský, se kterým jsem hrával v Pardubicích. Pak jsem znal ještě pár kluků z předchozích reprezentačních turnajů, ale nejvíc s Vláďou, se kterým si ještě teď občas napíšeme.
Utkvěl ti v paměti někdo z protihráčů? Na turnaji byla spousta hráčů, hvězd, kteří nyní září v nejlepších soutěžích světa.
Už je to dlouhá doba, ale když se o tom bavíme, tak si vybavím, co tam byla za jména. Třeba na Crosbym bylo vidět, že to bude výborný hráč. I když byl „košíkář“, tak stejně patřil k nejlepším. Ovečkin, Bergeron, Getzlaf, Malkin, Kessel. Co jméno, to pojem. Ani se nemusíme bavit, jaké dokázali udělat fantastické kariéry.
A z tvých tehdejších spoluhráčů?
U nás hodně vynikali Petr Vrána a Rostislav Olesz.
Měl tento turnaj vliv na vaše kariéry?
Určitě. Byl to důležitý krok a většině kluků to pomohlo nastartovat jejich hokejovou kariéru. V následujících letech i mně.
Měl tento úspěch ohlas v tvém tehdejším týmu (Brampton Battalion / OHL), když ses tam po turnaji vrátil?
Ano, měl. Jak jsem se vrátil do Bramptonu, tak vyvěsili v hale plachtu s mým jménem a že jsme skončili na třetím místě. Toho jsem si velice vážil a potěšilo mě to. No a možná to tam visí ještě dnes. (smích)