KOVÁŘŮ: Sebastian Aho? Už tehdy vyčníval nad ostatními

FESTIVAL NA PILÁKU

Ondro, jak užíváš hokejové volno v době koronaviru? Díky karanténě se toho mnoho dělat nedá a člověk je spíš připoután doma k sedačce. Máš to také podobně jako ostatní lidé?
Popravdě, hokejové volno jsem si představoval letos trochu jinak. Koronavirus nás limituje naprosto ve všech směrech, ale tato omezení jsou na místě a snažím se je maximálně dodržovat. O víkendech, když je hezky, tak jezdím za rodinou na chalupu. Člověk se tam trochu od všeho oprostí a na chvilku přestane sledovat zprávy v novinách nebo na internetu. Sem tam si chodím zaběhat, snažím se zatím alespoň 2-3x týdně. A v poslední řadě sleduji seriály na Netflixu nebo hraji s kamarády videohry.

O hokejistech je hodně známo, že na playstationu hrají především fotbal. Je to i tvůj případ?
Fotbal hraji také, rád si vždy odehraji sezonu za svůj oblíbený tým Liverpool, který dovedu k titulu (úsměv). Mimo to jsme teď také začali s Plevičem (Martinem Plevou – pozn. redakce) jezdit třeba formule. Bohužel musím říct, že ještě nejsem na takové úrovni jako Martin. Je vidět, že je to zkušenější hráč za volantem. A jako poslední hru teď často hraji po internetu Call of Duty.

Netflix je v této době karantény opravdu fenomén a spoustu lidí si nyní zaplatilo jeho předplatné. Je zde nějaký seriál, který tě poslední dobou opravdu zaujal?
Je jich asi více, které mě zaujaly, a většinu už mám zhlédnutou. Nejlepší seriál je podle mě Peaky Blinders. Za zmínku ale stojí také Narcos, Stranger Things, Mindhunter, Zaklínač a v neposlední řadě La Cassa de Papel (Papírový dům – pozn. redakce). Tam nyní vyšla 4. série, kterou jsem za víkend stihl zkouknout.

Situace ohledně koronaviru na 99 % zamezí cestování minimálně pro letošní léto. Měl jsi v plánu nějakou dovolenou a toto ti ji bohužel zhatilo?
Já žádné dlouhodobé plány nedělám, takže jsem naštěstí žádnou dovolenou zakoupenou nebo rezervovanou ještě neměl. Jediné, čeho se bojím, je, aby nezrušili festival na Máchově jezeře, který se koná každý rok poslední víkend v srpnu.

Teď jsi mě trochu předběhl, protože toto téma jsem chtěl také lehce nakousnout, jelikož je o tobě v týmu známo, že máš rád taneční hudbu a právě festival Mácháč k ní neodmyslitelně patří. Bohužel epidemiolog pan Prymula minulý týden řekl, že si letos budeme muset festivaly odpustit.
Já pořád doufám, že všechna ta nařízení, která teď musíme dodržovat, povedou k tomu, že bychom třeba od července už mohli fungovat bez omezení. Situace se mění ze dne na den a nezbývá nic jiného než situaci sledovat. Když to nevyjde, tak si s kamarády uděláme nějaký menší Mácháč, třeba u nás na Piláku (smích).

Kteří z interpretů, kteří vystupují na takovýchto festivalech, jsou ti nejblíže? A je nějaký festival, třeba v zahraničí, který bys chtěl navštívit?
Nejvíce se mi asi líbí, jak hraje Armin van Buuren, což už je taková legenda na této hudební scéně. Před rokem jsem ještě slyšel hrát Tiesta a to bylo taky neuvěřitelný. Líbí se mi, jakou tito DJ‘s dokážou nabudit atmosféru. Můj sen je slyšet někdy hrát duo Dimitri Vegas & Like Mike a co se festivalu týče, tak nemůžu zmínit nic jiného než Tomorrowland. Bojím se ale, že kdyby se mi tam někdy podařilo dostat, tak už bych nikdy nechtěl nikam jinam. Hlavně si ale myslím, že až skončí karanténa, tak budu rád i za místního dýdžeje na Maxu, který umí zahrát taky dobře (úsměv).

Hokej tu má tradici

Nyní bych se chtěl lehce vrátit k právě uplynulé sezoně. Jak je všeobecně známo, tak z týmového hlediska to nebylo zrovna ideální a do play-off jste se bohužel nedostali. Ale já bych se spíše zaměřil na tvé osobní výkony, protože když se na to podíváme z pohledu statistik, tak pro tebe to byla velice podařená sezona. Jak sám hodnotíš to, že se ti podařilo zdvojnásobit tvé osobní bodové maximum ve druhé lize?
Ať už se mi sezona bodově podařila jakkoliv, tak bych stejně raději všechny osobní body vyměnil za ty týmové a zahrál si na konci sezony play-off. Když se k tomu mám ale vrátit, tak bych řekl, že největší podíl na tom měla souhra v útoku s Aldou a Burym (Alešem Heinrichem a Lukášem Burešem – pozn. redakce), kteří mi opravdu hokejově sedli. To, že se nám sezona týmově nepovedla, je pravda, ale chtěl bych hlavně zmínit, že poslední čtvrtinu jsme odehráli velmi slušně a ukázali, že dokážeme porážet kteréhokoliv soupeře ze skupiny. Teď je na to potřeba navázat příští sezonu.

Když jsi zmínil příští sezonu, tak zde kolují nejrůznější zprávy o pokračování hokeje ve Žďáře. Bavíte se o tom mezi sebou se spoluhráči a máš průběžně novinky ohledně této situace?
Samozřejmě se tohle řeší i v kabině. Osobně mě to celkem mrzí, že žďárský hokej musí aktuálně řešit především existenční problémy a že se mu nedostává takové finanční podpory, jakou by si zasloužil. Hokej tu má tradici, a když se dnes podívám na kluby NHL, je úplně skvělý, že tam vidím dva žďárské odchovance (Martina Nečase a Martina Kauta – pozn. redakce). Který jiný klub na Vysočině tohle může říct?

Pokud se nepletu, tak žádný. Kdyby se vyplnil nejčernější scénář a hokej ve Žďáře nebyl, co by to pro tebe znamenalo? Měl bys chuť jezdit za druholigovým hokejem do jiného města? Ty bydlíš v Jihlavě, takže např. do Havlíčkova Brodu by to pro tebe byla možná ještě výhodnější cesta.
Já na takový scénář radši nechci ani pomyslet. Byla by to hrozná škoda především kvůli té partě lidí, co tu v kabině, a celkově okolo ždárského hokeje, máme. I kdyby se zde měl hrát třeba krajský přebor, tak radši budu hrát hokej tady než někde jinde.

Česká mafie

Ty máš, i přes svůj relativně mladý věk, za sebou velice zajímavý hokejový životopis. Jako jihlavský odchovanec jsi v šestnácti letech přestoupil do brněnské Komety, odkud ses vydal na sever Evropy, přesněji do finského klubu Lukko Rauma. Mladí hokejisté v tomto věku odcházejí spíše do zámoří, tak proč zrovna Finsko?
Já byl tehdy ještě dost mladý na to, abych se sám rozhodoval, kam to bude pro mě nejlepší. Když to ale beru zpětně, tak to pro mě byla ohromná hokejová i životní zkušenost, za kterou jsem moc rád. Podmínky pro mládež, ať už ve Švédsku nebo Finsku, jsou na skvělé úrovni a myslím, že v mnoha případech je to lepší cesta než odejít v tak brzkém věku až do Kanady. Navíc si myslím, že se spousta hráčů v dnešní době spíš vrací z Kanady zpět do Česka, zatímco ze Švédska či Finska míří hráči opačným směrem.

Jak ses vypořádal v tehdejším mladém věku s touto velkou životní změnou? Přece jen Finové jsou zcela jiná mentalita, navíc jazyk také není jednoduchý.
Finštinu jsem pochytil akorát skrz slovíčka ohledně hokeje. Nějakou větu bych možná ještě poskládal, ale hodně mi pomohlo, že jsem tam nebyl jediný Čech. Ve Finsku jsem celé dva roky strávil s Davidem Ciencialou, Davidem Stachem, Antonínem Routou a rok i s Milanem Jurčinou, který hrál nejvyšší seniorskou soutěž. Tonda s Davidem Stachem byli v juniorce a já s Činelem jsme byli v dorostu, takže jsme se každý den vídali. Říkali nám tam Česká mafie (úsměv).

A co Finové a aklimatizace na zcela jiný životní styl?
Nejhorší bylo se přizpůsobit na místní podnebí. V zimě tam byla téměř celý den tma, pouze okolo poledne na chvíli lehce vylezlo sluníčko. Naopak v létě jsem musel kolem 1 v noci zatahovat žaluzie, abych si alespoň trochu udělal v pokoji tmu a mohl usnout. Jinak Finové mají chladnou povahu a největší zábava je s nimi v sauně s pivem v ruce. Zpočátku jsme komunikovali jen v angličtině, ale druhý rok jsem rozuměl už i něco finsky. Myslím, že bych ještě zvládl i teď zajít do obchodu, říct prodavačce, že chci tašku, zaplatit, říct, že drobné si může nechat a poděkovat (úsměv).

Jak jsi již zmínil, pro tento severský národ je typická sauna v kombinaci s konzumací piva či vodky. Vyzkoušel sis někdy i tyto rituály?
Vodku v kombinaci se saunou jsem nevyzkoušel, ale pít v sauně pivo je pro Finy běžné. Vlastně si to bez toho ani neumí moc představit a saunu tam má téměř každý. Například i v klasickém činžovním domě mají společnou saunu. Vodka je tam těžko k dostání, tvrdý alkohol se prodává ve speciálních obchodech a smí se prodávat až lidem od 21 let a nám tehdy bylo sotva 18, takže jsme si museli vystačit s pivem (smích). Finové jsou unikátní tím, že neumí pít jen tak trošku. Ti, když se rozhodnou si něco dát, tak vždycky pořádně (smích).

Když jsem procházel statistiky z finských juniorských soutěží z let, kdy jsi tam působil, tak je tam jedno jméno, které mě opravdu zaujalo. A to je Sebastian Aho, který působí v týmu Carolina Hurricanes a patří k nejlepším útočníkům NHL. A předpokládám, že již v té době muselo být na něm vidět, že nějaký talent tam bude.
Na Aha si pamatuju moc dobře. Už tehdy vyčníval nad ostatními, vážil možná něco málo přes 60 kg, ale jeho přehled ve hře byl neuvěřitelný. Líbil se mi herně ze všech nejvíc.

Zaujal tě ještě někdo další během tvého působení v zemi tisíce jezer?
Další hráč byl například Patrik Laine, který ačkoliv byl o 3 roky mladší, tak už tehdy byl velmi urostlý a dával nám každý zápas gól. Tehdy ale určitě více bruslil, než když se na něj podívám dnes v NHL. Mezi brankáři, co si pamatuju, tak nejlepší byl jednoznačně Jusse Saros, který dnes také chytá NHL. Ten když nastoupil, tak jsme dokázali dát na jeden „ušmudlanej“ gól.

Dukla mě nechtěla

Ty ses v roce 2014, po dvou sezonách na severu Evropy, vrátil do Česka, ale tvoje kroky nevedly do Jihlavy či Brna, kde jsi hrál předtím, ale možná trochu překvapivě do Hradce Králové. Proč zrovna východ Čech?
Já se tehdy rozhodoval mezi dvěma nabídkami. První byla z Karlových Varů, kde bych měl možnost hrát juniorskou KHL, ale potřeboval jsem tehdy dodělat maturitu a z Karlových Varů bych ji pravděpodobně nebyl schopný dodělat. Druhá nabídka byla právě z Mountfieldu, kde se tehdy hrála 1. liga juniorů, ale pan Krátoška ten rok tvořil mančaft na postup do extraligy. Tahle varianta pro mě byla přijatelnější a také velký podíl na tom mělo to, že jsem měl zde možnost nakouknout do A týmu, se kterým jsem se od začátku sezony připravoval.

Vám se nakonec s juniorkou do extraligy podařilo postoupit, když jste v baráži dokázali přejít přes jihlavskou Duklu, což pro tebe osobně muselo být velice pikantní. Jak na to s odstupem času vzpomínáš?
Do dneška na to rád vzpomínám, měli jsme skvělou partu lidí a stále si s několika spoluhráči občas napíšeme. Na domácí zápas proti Dukle na nás přišlo něco přes tisícovku lidí, navíc přijela velká část mé rodiny. Jihlavu jsme porazili tuším 5:2 a nakonec barážovou skupinu vyhráli. Nicméně i přesto, že Dukla měla sestoupit do 1. ligy juniorů, tak následující rok nastoupila v extralize.

Jak jsi již sám zmínil, tak jsi nakoukl na pár zápasů do české nejvyšší soutěže a celkem jsi tam odehrál 9 střetnutí. Proč k tomu nepřibyly další zápasy i v té následující sezoně?
Ačkoliv jsem Dukle nikdy nic nepodepsal, tak hráčská práva na mě vlastnila právě ona a tehdy mě do Hradce pustila pouze na hostování. Po sezoně mi hostování skončilo a Mountfield s Duklou řešil přestup, který se ale nakonec nepodařilo vyjednat. Dukla mě nechtěla a do Hradce jsem odejít nemohl.

A tak tvoje kroky vedly do Žďáru, kde jsi letos odehrál již pátou sezonu a během tohoto období jsi stihl odehrát 182 utkání. Nebyl to, po angažmá v Hradci Králové, přece jen velký skok dolů?
V tu chvíli to pro mě byl velký skok. Když mi tehdy pan Šimon volal, tak už byl říjen a veškeré mančafty měly již soupisky uzavřené a pro mě to byla asi jediná možnost, kam jsem v tu chvíli mohl odejít. Teď, když se na to dívám zpětně, tak jsem díky tomu poznal asi nejlepší partu lidí, kterou jsem doposud kolem hokeje měl šanci poznat. Další věc je, že jsem měl možnost si najít práci a hokej tak trochu odsunout na druhou kolej.

Na závěr je ještě jedna věc, kterou bych chtěl zmínit. Ty ses v roce 2012 zúčastnil Memoriálu Ivana Hlinky, kde nastupují nejlepší hráči svého ročníku ve věkové kategorii do 18 let. Vy jste jako Česká republika skončili na celkovém 4. místě, ale i tak to musel být určitě skvělý zážitek. Za Kanadu se na ledě proháněli například Nathan MacKinnon, Max Domi nebo Sam Reinhart (syn bývalého skvělého obránce NHL Paula Reinharta).
Memoriál Ivana Hlinky pro mě byl skvělý zážitek doprovázený skvělou atmosférou, která je v Břeclavi již tradiční. Tehdy mezi opravdu nejlepší hráče turnaje patřil MacKinnon, který společně s Jonathanem Drouinem vytvořil neuvěřitelnou dvojici. Trochu mě mrzí, že jsme prohráli souboj o třetí místo se Švédy, protože při pohledu na medaili z tohoto turnaje by se mi vybavily skvělé vzpomínky. Ale i tak si nemohu na nic stěžovat.