Každý den práce, to je na prvním místě. Potom jsem samozřejmě dělal to, co šlo. S přítelkyní jsme chodili na tůry, třeba jsme vylezli na Lysou horu. Také jsme zkusili běžkovat, venčili psa (smích), samozřejmě za dodržení všech vládních nařízení.
Co sport, snažil jsi se poctivě udržovat ve formě?
Do té doby, než přišlo oficiální ukončení sezony, tak ano. To znamená nějaká domácí cvičení, občas jsem si také zašel zaběhat.
Mám tomu rozumět tak, že jsi o motivaci před dvěma týdny přišel?
Přesně tak, po tom rozhodnutí holt šla motivace do kopru. Teď už jen čekám, až bude jaro a budeme moci dělat i jiné sporty.
Vím o Tobě, že si rád zahraješ PlayStation. Došlo i na něj ve větším měřítku?
Určitě ano, spolu s Tomášem Chlubnou, Honzou Wasserbauerem a Martinem Plevou jsme měli pár víkendových sedánků. (směje se) Ať už šlo o Xbox, nebo jsme si zahráli biatlon.
S kým hraješ ve dvojici a jak vaše vzájemné souboje dopadají?
Já hraji s Honzou Wasserbauerem a většinou, naprosto zaslouženě, samozřejmě vyhráváme. (usmívá se). Tedy, občas se stane, že náhodou prohrajeme, ale o dost více je našich výher.
Vraťme se k hokeji. Loni jste se neprobojovali do play-off druhé ligy. V létě se tým posílil a začátek nového ročníku vypadal, že byste měli hrát v soutěži úplně jinou roli. Souhlasíš?
S tím se dá jen souhlasit. Začátek jsme letos měli mnohem lepší. Tak, jak jsme před rokem skončili, tím způsobem jsme v září začali. Na ty dobré výsledky z loňského závěru jsme jen navázali. Proto nás všechny o to více mrzelo, že přišla nejistota a sezona se potom přerušila.
Vím, že z pěti zápasů se nedají dělat nějaké větší prognózy. Ale dá se říci, že jste letos mohli čeřit vody na vršku tabulky?
Měli jsme naprosto jiné, vyšší cíle než před rokem. I parta v kabině si sedla, je určitě škoda, že jsme stihli jen pět kol.
Tobě osobně se loni dařilo a vypadalo to, že dobrou formu jsi si přenesl také do dalšího ročníku. Cítil jsi to také tak?
Ano, ale to souviselo s celým mančaftem. Myslím, že tým si v průběhu léta sedal a i příprava ukazovala, že bychom mohli být každému rovnocenným soupeřem. Šli jsme do toho s tím, že cílem je play-off, což se nám loni nepovedlo. O to vyšší motivaci jsme měli.
Jasným favoritem soutěže bylo nadupané Znojmo. Vy jste se ale mohli pohybovat hned za nimi...
Prvních pět kol naznačilo, že Znojmo si hraje svoji ligu. Od druhého do čtvrtého místo to ovšem mohlo být vyrovnané. Letos bychom podle mého do play-off stoprocentně patřili.
Jak moc mrzí, že právě se Znojmem jste se nemohli poměřit?
Mrzí to dost. Ani ne z důvodu jejich tabulkového postavení, ale spíše vzhledem k tomu, že bychom si zahráli proti profesionálním hokejistům. To je pokaždé o motivaci postaráno. Navíc bychom se podívali do Znojma na zimák, na který mám výbornou vzpomínku.
Počítám, že se s námi o ni podělíš...
Asi v sedmé třídě jsme tam hráli hokej a nahoře v bufetu měli nejlepší gulášovou polévku v chlebu v celé republice. Na ten stadion tak mám vzpomínku až do konce života.
Také pro vaše fanoušky mohl být takový soupeř velkým tahákem?
Samozřejmě, doma by Znojmo určitě přilákalo hodně fanoušků, určitě by byla výborná atmosféra.
Dostal jsi se k fanouškům. Nemáš obavu, že dlouhá pauza od hokeje řadu z nich ze stadionu „vyžene“?
Spousta lidí může mít strach chodit se dívat na zimák, to je fakt. Hlavně mě to mrzí kvůli těm lidem, kteří takhle přišlo o sobotní tradici, zajít si navečer na hokejový zápas. Spousta z nich si může najít něco jiného a vracet se k normálu pro ně může být obtížné. To samé ale platí také pro nás, hráče. Nebude to ale ze dne na den, jde o dlouhodobější otázku.