KOTLÍK: Pomalu se dostávám do potřebného tempa

Dane, čím to, že jsme v sobotu v Havířově po dvou třetinách prohrávali 0:2?
První dvě třetiny jsme se na ledě trošku hledali. Soupeř nám však dal tolik možností přesilových her, že jsme se dostali do hry.

V závěrečné dvacetiminutovce pak přišel velký obrat…
O přestávce jsme si řekli, co v naší hře bylo špatné a museli jsme začít hrát poněkud jinak. Na soupeře jsme vlétli, byl to od nás daleko lepší výkon, navíc nás po celý zápas podržel gólman. Naproti tomu domácí polevili a nám to tam začalo padat.

K výhře 5:3 jsi přispěl dvěma trefami. Nejprve jsi vyrovnával na 2:2 a při power-play Havířova v poslední minutě jsi pečetil naši výhru. Jak jsi obě situace viděl?

Pokaždé jsem ke gólu přišel jak slepý k houslím. Při tom prvním Jíchič zakončoval, puk se odrazil před branku a já jej uklidil do prázdné, protože gólman se ocitl mimo. Při tom druhém kluci v obraně vybojovali kotouč, poslali mi ho a já do něj plácl přes celé kluziště. Naštěstí to tam spadlo.

Jak se stalo, že jsi po sedmileté pauze znovu naskočil na led a oblékl dres s velkým Ž na prsou?
Před pár lety jsem byl hodně limitovaný prací, navíc jsem si chtěl vyřešit i některé rodinné záležitosti. Všechno už se mi podařilo splnit a jelikož můj pětiletý syn miluje hokej, znovu mě do toho navezl. Oprášil jsem brusle s hokejkou a znovu se vrhnul na led.

Takže to bylo Tvé vlastní rozhodnutí, vrátit se do kabiny Plamenů, kde jsi předtím pět let sedával?
Přesně tak. V létě jsem se připravoval sám, když se mělo jít na led, zavolal jsem trenérovi Martinovi Sobotkovi, zda bych to s týmem mohl jít zkusit. Nebyl v tom problém, strávil jsem na něm celý měsíc, odehrál pět přípravných zápasů, a tak se znovu dostal do mančaftu.

Jelikož jsi vojákem z povolání, počítám, že s fyzičkou jsi asi větší problém neměl?
Práce v armádě mě udržovala v kondici, takže s fyzickou připraveností jsem opravdu problém neměl. Ani s hokejkou to však nebylo tak zlé, protože doma na zahradě mám malou střelnici, kde si pravidelně s pukem trošku pohraji.

Co tedy bylo při návratu nejtěžší?
Určitě technika bruslení, dostat se znovu do tempa. Člověk má najednou jiné těžiště, při soubojích u mantinelu jsem si musel znovu zvykat, dostat se do toho bylo asi nejhorší. Myslím ale, že už se do potřebného tempa postupně dostávám.

Po pěti kolech máme na kontě devět bodů. Jsi s tímto počinem spokojený?
Můžu hodnotit jen ty dva zápasy, kde jsem nastoupil. Zbylé tři utkání jsem buď sledoval na onlajnu, nebo slyšel od kluků v kabině, jelikož jsem byl pracovně mimo. Pokud jde o zápasy s Opavou a v Havířově, tam byla určitě spokojenost.

Ve středu nás čeká domácí derby s Havlíčkovým Brodem. Budeš trenérům k dispozici?
Bohužel jsem tento týden na cvičení, takže derby budu muset vynechat.

Přijít o derby, to asi zamrzí…
Mě mrzí každý zápas, na kterém nejsem. A je mi jedno, kdo proti nám zrovna stojí. Takže mě to určitě mrzí, ale ne kvůli tomu, že na Bouchalky dorazí právě Havlíčkův Brod.