HAVLÍK: Těžko říci, kdy se znovu objevím na ledě

Láďo, ve středu jsme měli hrát na ledě vedoucího Znojma. Vzhledem k velké marodce v našem kádru ale musel být zápas odložen. Jak moc Tě to mrzelo?
Ani moc ne, protože jsem jedním z oněch marodů. (smích) Já bych tedy určitě nehrál, protože beru antibiotika. Navíc bych asi nehrál ani v případě, pokud bych byl zdravý, protože nestíhám z časových důvodů.

Vím, že jsi v civilním zaměstnání vojákem z povolání. To má pro hokej, ale i sport obecně, své výhody i nevýhody?
Po stránce fyzické připravenosti je to určitě nesporná výhoda. Po stránce časové je to pro změnu výrazně komplikované.

Je to zřejmě hodně nárazová záležitost…
Přesně tak. Třeba já vykonávám čtyřiadvacetihodinové služby. Takže někdy se v měsíci stane, že stihnu všechny zápasy, v jiném pak pro změnu naopak jen některé z nich.

Ty jsi ovšem nyní vytížený i ve svém volném čase. Prozradíš, oč jde?
Předěláváme teď v Poličce starší domek po rodičích. Je to tak pro mě teď časově hodně náročné.

Takže se zdokonaluješ i v zednickém řemeslu?
Dá se to tak říci. Snažím se všechnu práci udělat sám, na co mi síly stačí. Občas mi pomáhá táta, ale většinou se snažíme sami s manželkou.

Původně jsi měl ve Žďáře působit pouze měsíc. Co se změnilo, že vzájemná spolupráce nakonec bude na celou sezonu?
Ve Žďáře se mi líbí, je tu super parta v kabině. Líbí se mi i hokej, ale také přístup trenérů a manažerů v klubu. Asi tu byla i nějaká spokojenost z druhé strany, takže trenéři chtěli, abych tu dál pokračoval.

Jakým cestami jsi se vlastně do našeho klubu před sezonou dostal?
Před touto sezonou jsem se domluvil v Poličce, že za ně budu hrát krajskou soutěž. Jelikož mezi Poličkou a Žďárem probíhá vzájemná spolupráce, volal mi pan Šimon, že mají zraněného Vencu Půžu na tři týdny, plus k tomu další zraněné, tak jestli bych jim nepomohl. Odpověděl jsem, že uvidím, protože jsem dlouho nestál na ledě, takže jsem si nebyl jistý, zda bych týmu pomohl. Ale nakonec to dopadlo.

Ty jsi před léty okusil také českou extraligu v dresu Pardubic. Jak vyznívá rozdíl mezi profesionální soutěží a druhou ligou?
Rozdíl ve kvalitě tu samozřejmě je, ale co se týká hry jako takové, nějaký extra velký rozdíl to není. Ve Žďáře působí kouč Sobotka, který trénoval řadu let v první lize, z jeho strany je vše na profi úrovni. To, co po nás chce, je totožné s požadavky v profi hokeji. Samozřejmě je tu rozdíl v rychlosti, někteří hráči jsou méně technicky i takticky vyspělí. Byl jsem ale příjemně překvapený, čekal jsem ten rozdíl větší. Na druhou stranu je třeba také dodat, že jsem extraligu už dlouho nehrál. Ale úroveň druhé ligy mě pozitivně překvapila.

Jak jsi zatím spokojený s našimi dosaženými výsledky a počtem získaných bodů?

První zápas v Kopřivnici byl jak na kolotoči, to bylo docela svižné. Další dva, do nichž jsem nastoupil, jsme ale vyhráli, takže šest bodů bylo super. Teď je jen škoda, že lépe nedopadlo derby s Havlíčkovým Brodem. Mít dvanáct bodů po šesti kolech by bylo příjemnější. Ale prakticky celá sezona je před námi, proto věřím, že ještě posbíráme hodně bodů a play-off si zahrajeme.

Co Tvé výkony, jsi s nimi spokojený?
Loni jsem hrál kraj v Litomyšli a do Žďáru přišel až když měli kluci v nohách pět přátelských duelů. Začátek tak byl těžší, než jsem se rozhýbal, pak už to bylo celkem dobré.

Co Ti dělalo největší problém?
Nejhorší asi bylo bruslení, protože když jsem přišel, ostatní už byli měsíc na ledě, kdežto já jen dvakrát. Navíc mě tlačili brusle, ale bylo to jen o zvyku, na brusle i na puk, ale pak už to bylo dobré.

Kdy Tě fanoušci Plamenů opět uvidí na ledě?
Nedokážu říci. Jsem domluvený s koučem, že si pokaždé na začátku týdne zavoláme a domluvíme se, kdy bych opět mohl přijet a nastoupit. Mám toho teď ale až nad hlavu, proto nedokážu říci konkrétní termín. Přál bych si ale, abych po Vánocích mohl nastupovat co nejvíce pravidelně.