Dvojrozhovor s Jiřím Půhoným a Dominikem Duškem

Jaká je zatím sezona Plamenů z vašeho pohledu?
Jiří Půhoný: To je docela těžká otázka. Myslel jsem si, že v tuhle dobu budeme v tabulce na lepším umístění. Ovšem bylo tam dost okolností, které přispěly k tomu, že to tak není. Věřím, že play-off uděláme, protože si myslím, že i v tomhle složení týmu na to máme. Ale jak jsem řekl, doufal jsem v lepší umístění.
Dominik Dušek: Hmm, za mě po té první části jsem byl překvapený a byl jsem za to nesmírně rád, že jsme byli na takovém postu. No, ale už z minulého roku vím, že tahle soutěž, nebo přímo v naší skupině platí, že první může prohrát s posledním a nikdo se nebude divit. Věděl jsem, že to nebude jednoduché a tušil, že to může být dokonce stejné, jako v loňském roce, kdy jsme do poslední chvíle bojovali o play-off (Dominik hrál za Havl. Brod - pozn. Redakce). Osobně jsem věřil, že budeme někde ve středu tabulky, abychom měli výhodu prvního zápasu v play-off doma. Stále věřím, že se s tím dá ještě něco udělat a posuneme se v tabulce co nejvýš.

Při pohledu na kanadské bodování jste lídři celé II. ligy. Jak je možné, že jste tak sehraní?
DD: Já vlastně ani nevím. (smích) S Jirkou jsme začali ve Dvoře Králové, on už měl něco za sebou. Já jsem byl nový, na tréninky jsme jezdili autem a bylo dost času spolu řešit všechny věci v klidu, bez emocí. Prostě jsme si sedli lidsky, vyhovíme si. Troufnu říct, že si ani jeden z nás na nic nehraje. A když uděláme chybu, tak se k tomu postavíme čelem a řekneme, že jsme to po…. Díky tomu si hodně vyhovíme i ve hře a vzájemně si pomůžeme. A z toho jsou potom asi i ty výsledky.
JP: Myslím, že to Dominik řekl úplně přesně a nemám co bych k tomu dodal.

Pokud by se v budoucnu vaše sportovní cesty rozešly. Budete i nadále tak produktivní?
JP: Asi bychom neměli tolik bodů, co máme nyní, ale určitě bychom se neztratili. Já jsem ve druhé lize odehrál některé sezony bez Dominika, Dominik vlastně hrál také loni druhou ligu beze mě a byl schopný body dělat. Takže si myslím, že bychom ty body dělali i dál. A určitě to není, tak že bychom bez sebe nedali ani ránu. Prostě je lepší, že mám Dominika vedle sebe, vyhovíme si.
DD: Jirka to shrnul přesně.

Oba jste blízko kariérnímu maximu v jedné sezoně. Chcete skutečnost nějak okomentovat?
JP: Když jsme sem přišli, tak se od nás body očekávaly. Takže jsem rád, že plníme to, kvůli čemu zde jsme. Jsem rád, že týmu můžeme pomoct tímto způsobem. Jestli to je nějaké kariérní maximum nebo není, není úplně důležité.
DD: Body jsou fajn, ale bez týmu bychom je neudělali. Je to sezóna od sezony a že zrovna letos to padá je samozřejmě super, ale nepřikládal bych tomu nějakou úplně velkou váhu.

Neláká vás vyšší soutěž, nebo si zahrát v cizině?
JP: Nechci teď znít nějak blbě, ale každý rok mi přijde nabídka z ciziny například z Francie, nebo z Polska. Ale mám nějakou svoji filozofii, zároveň situaci v soukromém životě, kde je pro mě priorita kontakt s dcerou, kterou mám ve střídavé péči. Tímto krokem bych to zvládat nedokázal. V Čechách je situace trochu jiná, ale aktuálně si nedovedu představit co by to muselo být za nabídku, abych na ni kývnul.
DD: Už mi taky táhne na 30, možná kdybych byl mladší. (smích). Vždy mi přijde nějaká nabídka, tahle to v hokejovém životě chodí, ale zase si budovat novou pozici, nové vztahy to mě po pravdě úplně neláká. A podstupovat každý rok, jestli budu hrát, nebo mít kde hrát, to ne. A vyšší soutěž? Od kluků z první ligy vím, jak to chodí a sám jsem si to zažil a že bych po tom nějak prahnul... To by se museli některé věci změnit. Ovšem stát se může cokoliv.

Jaké jsou šance, že vás fanoušci uvidí v dresu Plamenů příští rok?
JP: Šance je velká. Budu mluvit za sebe. Mě se tady líbí. Já i skrz mojí situaci, kdy mám dceru ve střídavé péči, tak vlastně nikam dál nechci. Mohl bych jezdit jinam, možnosti by byly, ale zvykl jsem si na kabinu a na kluky a nikam mě to netáhne. Myslím si, že partu máme super, je sranda, což je důležité v téhle soutěži, takže já ani nemám důvod, proč bych měnil.
DD: Já to mám asi tak nějak podobně, tedy bez té dcery. (smích) Já jsem za podmínky, které mám ve Žďáru, rád. Funguje komunikace a pokud je potřeba umí mi vedení vyjít vstříc. V klubu se o všem bavíme na rovinu, což je pro mě důležité a za to jsem rád. Šance, že budu v dresu Plamenů i příští rok, je téměř jistota.

Vraťme se k Plamenům. Kde, nebo v čem vidíte největší přednosti, nebo naopak slabiny týmu.

JP: Začnu od předností. Prošel jsem dost týmů a myslím si, že si tady v kabině nikdo na nic nehraje. Vzájemně si přejeme, a hlavně zde není nikdo kdo by se urážel, když třeba není v sestavě. To si myslím, že je fajn. Jak už jsem říkal, kluci nás přijali. A když třeba na ledě trávíme víc času na úkor jiného, tak to přijmou, to je obrovská přednost. Slabiny úplně nevím, protože týmový duch a parta je po celou sezonu dobrá. Možná stačilo pár drobností a maličkostí, které by se udělali jinak a mohli jsme se pohybovat v klidu ve vyšších patrech tabulky. Jestli něco tak celková defenzíva týmu. S příchodem Sejpyho, který se musel po dlouhém zranění pořádně rozchytat, se to ovšem výrazně zlepšilo.
DD: Za mě na 100% týmový duch a parta v kabině. To je velká přednost. A to, že nás kluci přijali. V minulosti jsme zažili, kdy nás úplně parta nepřijala, nebo ne až tak úplně a pak jsme vedli tichou válku. Tady to je jiné, vzájemně se podporujeme a fandíme si. Slabina asi ta obranná hra, celkově naše defenzíva. Je to i moje slabina. Sám vím, že nejsem žádný pes obranář, že spíš raději udělám tři kroky dopředu než tři dozadu. No a vedle defenzívy asi i hra do těla. Tohle musíme do zbytku soutěže zlepšit. Řada týmů na nás hraje osobní obranu, hlídají si nás, dostaneme sekeru, občas i nějaký hit. S tím musíme počítat. V téhle soutěži řadu zákroků pouští sami rozhodčí, takže je potřeba to umět soupeři férově vrátit, aby měli pocit, že jim metr ledu nedáme zadarmo.

Zatím jsme na hraně play off. Kde vidíte tým po základní části?
JP: Když to řeknu hodně optimisticky, tak nás vidím do TOP 6, protože nikdo nechce skončit osmý a jít na Havířov. Co si budeme povídat, jít na Havířov, který je odskočený, kde hrají profící, kteří trénují dopoledne a mají ambice posunout se o stupeň výše, by bylo velmi těžké. A sedmá příčka a Vyškov, který má také výborný tým se čtyřmi vyrovnanými pětkami, to byla rovněž těžká překážka. S ostatními týmy už hrajeme vyrovnané zápasy, kde rozhodují maličkosti a pak už bychom mohli překvapit a třeba přejít přes první kolo. Jsem optimista a je to moje osobní přání skončit do šestky.
DD: Jak řekl Jirka, když se člověk podívá na tabulku jsou všechny týmy velmi blízko a bude rozhodovat každý bod, který do konce základní části získáme. Pokud budeme plnit to, na čem se před zápasy domluvíme, tak si myslím, že ta šestka je reálná. Pak uvidíme, co se všechno stane v play off. Ta šestka je i za mě reálná.

Jak se daří skloubit herní a tréninkové dávky s prací a rodinou?
JP: Já to mám asi malinko ulehčené, protože pracují u táty ve firmě a mohu si čas přizpůsobit osobním potřebám. Pro změnu mám Tamarku na střídavou péči a v tomhle ohledu to je malinko složitější, proto ji občas beru s sebou i na tréninky. Za ty roky už jsem si, ale celkem zvykl. Cestování je únavné, ráno práce, odpoledne trénink, víkendy zápas. Ovšem ještě nejsem tak starý, abych to nedokázal zvládnout. (smích)
DD: Já už si za ty roky nějaký režim také nastavil. Je to sice hektické, protože ráno vstávám ve tři do práce, dopoledne odpočinek a pak přesun na trénink. Ale nějak jsem si to už nastavil a zatím mi to nevadí. Spousta lidí mi říká, že jsem mlád a za pár let to pocítím, ale na to je ještě čas. Cestování je určitá oběť, ale dá se to vydržet. Ovšem po zápase vstát ve tři ráno, není příjemný, ale nakonec vstanu, protože prostě musím. (smích)

Zápasy Plamenů navštěvují vaše rodiny a Duškovi, to už je celkem známý klan.
DD: Jo jo rodiče jsou do tohohle blázni. Oni už když jsme byli menší a sestra hrála basket, tak vždycky jeden z rodičů jel s ní a druhý se mnou na hokej. Sestra už nehraje, takže teď rodiče vyráží na každý hokej za mnou. Přestože jim říkám, ať nejezdí, že to je nebezpečné, tak mě neposlouchají a dělají si to po svém. Teď v Havířově nebyli, ale jinak jsou na všech zápasech, hlavně taťka, ale ty štreky jsou strašný a člověk se bojí, aby dojeli domů v pořádku. Ale za podporu jsem samozřejmě rád a když je to furt baví. (smích)

JP: Jezdí za mnou primárně rodiče. Od 4 let hraju hokej, nejsem přímo z Pardubic jsem z Chocně a rodiče toho museli hodně obětovat, hlavně když mě celé dětství vozili na tréninky mládeže. Celý ten hokejový koloběh se mnou prožili a když to řeknu blbě, je to jejich život. Máma už sice tolik nejezdí, ale táta se snaží na každý domácí zápas přijet a občas i brácha, případně synovec s neteří. Jsem za tu podporu vděčný.

Co by šlo zlepšit v zázemí klubu?
DD: Za mě tedy určitě kabina. Nevadí, že není velká a spíše patří k těm menším, ale mám rád pořádek, potřebuji svůj osobní prostor a tady se to prostě ten pořádek udržet nedaří. Takže kabina.
JP: Za mě také kabina.

Co vy a sociální sítě? Třeba ty Jirko jsi před časem reagoval na kritiku ke své osobě.
JP: Vím, reagovat jsem asi neměl, ale už to nejde vzít zpět. Bohužel, už mě nebavilo číst kritiku a trochu jsem to neunesl. Facebook jsem nikdy neměl a založil jsem si ho kvůli rodině, protože mě občas někdo z rodiny popíchl, abych si přečetl, co se o mě píše. Možná i to následné vyjádření od kapitána bylo takové, že si lidi mohli říct, že jsem ubručený, nebo něco takového. Nevím v ten moment jsem to udělal a už to zpět nevezmu.
DD: A tak to já si zase rád přečtu, co se kde píše, baví mě číst komentáře. Nevím asi na to mám úchylku, zajímá mě, co si lidé myslí a jaký mají názor. Ovšem každá mince má dvě strany a je potřeba to občas vidět i z druhého konce a znát souvislosti.
JP: Ještě k tomu řeknu jenom krátce. Většina těch lidí, neříkám že všichni, by mi to následně do očí neřekli, ale holt ta anonymita a možnost se vyjádřit jim dává možnost to psát po sítích. Ale tak to je, je to všude stejné.

Ke konci rozhovoru trochu lehčí otázky. Kolik zničíte v sezoně hokejek?
JP: Teď jsem to zrovna nedávno řešil, že to je čím dál horší. Hokejky jsou čím dál dražší a zároveň vydrží čím dál tím míň. Dřív se hokejky tolik nelámaly, je to rok od roku horší. Moje aktuální spotřeba je tuším deset hokejek, ale z těch deseti jsem osm zlomil v pádle. Takovým tím běžným způsobem jsem zlomil jednu hokejku.
DD: Netroufnu si říct přesný počet, ale myslím, že to bude někde kolem sedmi. Asi nemám takovou sílu. (smích) Jinak se mi hokejky lámou hlavně díky sekerám, které dostanu. Normálním opotřebením zatím dvě.

Co vy a životospráva, jaký máte vůbec vztah k českému jídlu?
JP: Mám rád česká jídla, nějak extra se neomezuji. Samozřejmě, že v deset večer už si bůček nedám, to už musím opatrně. Ale mám dobré spalování a nikdy jsem nemusel držet nějaké extra striktní diety. Zastávám názor, že když je jídlo poctivé, tak proč si nedopřát občas i ten knedlík. (smích)
DD: Já na to nevypadám, ale nikdy jsem se nemusel omezovat v jídle. V létě po tréninku klidně steak s kroketami, což kondičního trenéra málem zabilo. Prostě jím, na co mám chuť, ani v pití se neomezuji, mám rád sladká pití. Nevadí mi ani sladkosti, rád si dám nějakou energetickou bombu před zápasem, abych měl z čeho brát. Zatím mě to prostě nějak netrápí.
JP: Ale teď v létě na sobě začnu pracovat a do další sezony přijdu vyrýsovaný jak nikdy. (smích)

Jirko, Dominiku díky za rozhovor. Chcete něco vzkázat fanouškům?
JP: Ať nám lidi věří, fandí a chodí v co největším počtu.
DD: Přesně tak, je to znát, když jsou lidi na stadionu. A ještě lepší je, když hrajeme doma a fanoušci jsou slyšet. Ono to je pro soupeře i dost nepříjemné, když se fandí celý zápas.