Číhal tasil mladé pušky. Kužílky i Maskota

Díky vítězství si mladíci parádní atmosféru v Hodoníně pořádně užili. „Před zápasem jsem byl s klukama dost nervózní. Atmosféra byla úžasná, nikdy jsem nezažil, aby se na nás přišlo podívat tolik lidí. V juniorce přijdou rodiče, příbuzní a přítelkyně, ale fanoušci hokeje na zápas nezavítají. Nejvíc jsem byl překvapený, jak se diváci zachovali ke svému rodákovi Michalu Kubovi. Když dal dva góly, vyvolávali jeho jméno, jako by to byl jejich hráč,“ poukazuje obránce Daniel Mach na to, že fanouškům pranic nevadilo, že Kuba hostující v dresu Plamenů výrazně pomohl proti „svým“ ke třem bodům.

Velkou radost měl i útočník Patrik Slavík. „Svoji letošní premiéru v áčku jsem si užil náramně. Před plným stadionem a ještě vítězství, co víc si přát. Dařilo se nám jako pětce i celému mančaftu,“ potěšilo Slavíka.

Že mladíci s týmem žijí, i když sbírají starty po troškách, dokazují i tyto věty. „Hráli jsme výborně jen mě štve, co zaznívá z Pelhřimova, že to bylo prodané a další nesmysly. Kdyby to bylo prodané, tak určitě Jurásek nebude mít takové nervy a nenechá si dát trest ve hře, aby teď několik zápasů stál a platil pokutu,“ kroutí hlavou Slavík, který zároveň pochválil žďárské fanoušky. „Neváhali jet tolik kilometrů, aby podpořili takovou „skvadru“, v jaké jsme tam byli. Stojí za námi v jakékoliv situaci, smekám před nimi a doufám, že jsme jim udělali výsledkem velkou radost,“ dodává forvard, který nedávno oslavil jednadvacáté narozeniny.

Mladíci si museli zvyknout na rozdílnosti mužského hokeje. „V chlapech je na všechno daleko míň času než v juniorce. Tam si vezmu puk, schovám se za bránu a vyčkávám na spoluhráče, až mi najedou. V chlapech se tvrdě napadá a není čas se někam schovávat. Také jsem cítil daleko vetší zodpovědnost. Nechtěl jsem zkazit žádnou přihrávku nebo se nechat zbytečně vyloučit,“ popisuje Mach, který nastoupil v obranné dvojici společně s Alešem Koželuhem.

„Nesmím přidržovat puky a rychleji rozehrát. Je to daleko tvrdší a rychlejší hra,“ srovnává Jan Šimon. „Nejtěžší na zvyknutí v mužském hokeji je přímočarost, protože už není čas na žádné kličky a podobné věci,“ přidává se Slavík, který dostal prostor ve druhé lajně. „Hrál jsem s Ludvou a Ježou, v beku jsme měli Pleviho se Stáňou, takže jsem hrál vlastně s těma nejlepšíma, kteří v áčku jsou a byl jsem z toho trochu nervózní. Ale tihle borci vůbec nebyli namyšlení a otrávení z toho, že právě oni vyfásli juniory, z čehož jsem měl trochu strach, naopak přišel jsem si jako v juniorce, prostě pohoda,“ vychvaluje Slavík spoluhráče.

„Sám jsem byl překvapený, kolik jsme dostali na ledě příležitostí, hráli jsme i přesilovky, v jedné jsme dali gól a ve druhé tyčku. Na to, že to byl první zápas, jsme to hráli celkem dobře,“ myslí si Slavík.

Kromě jiného stylu hokeje si museli vyslechnout i narážky v kabině. „Mazáci nás v kabině přijali dobře, za áčko už jsem hrál před třemi lety ve Vsetíně a minulý rok jsem taky něco odehrál, takže všechny hráče dobře znám. Navíc situaci zpestřil pan trenér, který si mě a Ludvu zavolal na předzápasovou poradu a nazval nás „kužílky“, což vyvolalo obří smích v celé kabině,“ glosuje Slavík. „Už při rozcvičce nás Pepíno (Josef Hron) pošťuchoval. Že prý „kužílci“ z juniorky přijeli na led lídra,“ usmívá se Mach.

„Chlapi si nás dobírají, ale v kabině je výborná parta a jsem rád, že si k tomuto hokeji můžu sem tam přičichnout,“ přidává se Šimon, který se ve třetí třetině dočkal prvního ostrého střídání. „Koželuh dostal trest na 2 plus 10 minut, tak mi trenér před třetinou řekl, že půjdu do třetí lajny místo Romana Sobotky, než se Koži vrátí z trestu,“ popisuje. Manažerův syn má zatím skvostnou bilanci. Kdykoliv se postavil na bidlo jako náhradník, tým bodoval. „Že funguji jako maskot, je asi pravda. Byl jsem na třech zápasech áčka a vždycky jsme vyhráli o gól,“ směje se Šimon junior.

Kolik prostoru dostanou žďárští junioři v Kolíně, to bude nejvíc záležet na tom, kolik marodů se stihne dát do středečního zápasu do pořádku.