BUREŠ: Největší průšvih je v zákazu sportování pro děti!

Předpokládám ale, že sportu se aspoň v nějaké omezené míře věnuješ?
Tak to ano, jdu si zaběhat, doma posiluji, ale více možností nyní bohužel prakticky není.

Tvůj spoluhráč z útoku David Čermák v rozhovoru před pár dny řekl, že bez motivace, nějakého konkrétního cíle, k němuž by člověk směřoval, je jakékoliv sportování hodně obtížné. Je to i Tvůj názor?
V podstatě ano. Sportovat bez motivace je fakt obtížné. Když to vezmu, tak je to už potřetí během jednoho roku, kdy se nemůže hrát ani trénovat. Je to ubíjející, čekat, zda a kdy se sportování rozběhne.

To asi motivaci příliš nepřidá?
Samozřejmě, motivace k pohybu je stále menší a menší. Ale i přesto se snažím udržovat, protože nikdo neví, co bude dál. Prostě být připravený tak, pokud by se znovu začalo, aby člověk byl v nějaké kondici.

V Tvém hlasu i slovech jsem cítil kousek naděje, že letošní sezona ještě není odpískaná. Nebo se mýlím?
Jsem realista. Jelikož působím pod Českým svazem ledního hokeje také jako trenér, dostávají se ke mně informace, které nejsou moc optimistické.

Takže jsi vlastně spíše pesimista?
To ne, ale neočekávám, že se druhá liga letos ještě rozběhne. Podmínky nám vůbec nepřejí, nevidím naději na to, že by se v tomto ročníku ještě hrálo. Musíme jen doufat, že ta další sezona už bude konečně celá.

Předpokládám, že budeš souhlasit s těmi hlasy, které vidí mnohem větší problém v tom, že sportovat nemohou hlavně malé děti?
Určitě je to daleko větší problém. Věřím ale, že už většina z nich má k hokeji, resp. sportu obecně nějaký vztah, takže se k němu opět vrátí. Na druhou stranu si ovšem myslím, že ten, kdo na stadion docházel jen z jakéhosi principu, tak po další pauze, navíc docela dlouhé, se už vrátit nemusí.

Přitom právě v Česku děti toho pohybu zrovna dvakrát nemají...
Přesně tak. Dnes mají pohybu tak málo, že v tom musíme každou sezonu dohánět co nejvíce restů. Nyní, za půldruhé sezony, kdy se moc netrénuje a nehraje, se to ještě prohlubuje, protože ta pauza je dlouhá. Snažím se ale být optimistou a věřím, že se nám to společně podaří dohnat.

Ptát se na to, zda by jsi byl pro obnovení tréninků pro mládež je zřejmě zbytečné...
Stoprocentně bych byl pro, aby se za nějakých podmínek, i po skupinách, mohlo s dětmi trénovat. Holt třeba bez rodičů na stadionu, aby však byla aspoň nějaká možnost. My bychom byli vyloženě rádi, je to totiž ubíjející pro děti, rodiče i trenéry. Tady je to největší průšvih.

Na závěr ještě odbočím k jinému tématu. Naše reprezentační dvacítka na šampionátu díru do světa neudělala a tak, jako každý rok, se opět rozhořela velká diskuse nad kvalitou českého mládežnického hokeje. Jak se na to toto, coby mládežnický trenér, díváš Ty osobně?
V posledních letech, pokaždé hlavně po mistrovství světa, se o tom mluví takřka dennodenně. Jednoznačně nemáme mládežnické kategorie odstupňované tak, abychom vytvořili pořádnou konkurenci. V nejvyšší mládežnické kategorii je až příliš vysoký počet týmů a s naší základnou pak nejsme schopni vytvořit takovou kvalitu, aby se hráči výkonnostně posouvali. Proto úroveň mládežnického hokeje klesá, hráči nemají takovou náročnost zápasů, tím pádem za světovou elitou zaostáváme.

Takže je potřeba reorganizace soutěží?
Určitě ano. Pokud nebude reorganizace, tak to bude dál velký problém. Vidím to i tady u nás. Pokud jsme tu neměli žákovskou ligu a hráli jen krajskou soutěž, tak v končil souboj prvního s druhým klidně výsledkem 25:0. To samozřejmě nikomu nic nedává, protože pak neklademe vyšší nároky na hráče, aby si zvykali, že musí dělat něco navíc, aby se zlepšovali. Nyní to po nich sice chceme, ale je k tomu v podstatě nic nenutí.

Svazový šéftrenér Filip Pešán se docela silně „obul“ do klubů. Jaký je Tvůj názor, jsou více na vině kluby, nebo svaz?
Myslím si, že chyby jsou na obou stranách. Divím se, že svaz dovolil, aby takové soutěže, které máme, vůbec vznikly. Je ale také třeba, aby kluby dokázaly přijmout to, že všechny mezi nejlepší nepatří a nejvyšší soutěž některé z nich prostě hrát dál nebudou. Pokud se chceme posunout výše, ať už pro juniorské a seniorské reprezentace, ale i soutěže, tak nám nic jiného nezbývá.