ADAM: Těžko by se mi odcházelo

Se Žďárem to byly vždy vypjaté zápasy

Hokejové volno trvá již více než měsíc, tak jak ho užíváš? Vídáš se s někým z týmu v této pauze?
Chodím normálně dál do práce, takže pro mě osobně není karanténa žádný velký problém. Po práci se snažím udržet v pohybu, ať už to je hraní basketu nebo tenisu s mladším bráchou, a také hodně pomáhám na baráku, kde je pořád co dělat.

Během loňského léta jsi s partou kamarádů absolvoval sjíždění Vltavy. Letos to vypadá, že stejný plán bude mít, díky zákazu vycestovat do zahraničí, většina Čechů. Co ty osobně, plánuješ nějakou dovolenou alespoň po České republice?
Dovolenou jsem zatím nijak neřešil, každý rok to řeším až na poslední chvíli. Ale plány jet s klukama na vodu máme i tenhle rok, jen nikdo neví, jak to vlastně bude. Každopádně přemýšlíme i o jiných variantách, protože tenhle rok bude asi opravdu na vodě spousta lidí.

Ty jsi celou svoji mládežnickou hokejovou kariéru strávil v rodné Jihlavě, ale do prvního týmu ses nikdy, prozatím, nepodíval. Byl někdy moment, že k tomuto okamžiku bylo blízko?
Jak říkáš, celou mládež jsem strávil v Jihlavě, kde jsem zažil několik úžasných momentů. Ať už to bylo 3. místo v extralize dorostu, nebo vybojované mistrovství republiky o rok dřív. Jeden rok jsem zavítal i na pár reprezentačních kempů, ale nikdy jsem to nedotáhl až do té nejužší nominace. Ohledně jihlavského Áčka, určitě bylo i pár okamžiků, kdy jsem tomu měl blízko, ale zamezilo tomu většinou zranění.

Já osobně jsem tě poprvé zaregistroval v tvém dorosteneckém věku, když jsi nastupoval za Jihlavu proti Žďáru, za který v té době nastupovali i Martin Nečas s Martinem Kautem a mj. i tvůj velký kamarád a nynější spoluhráč Slavomír Kadleček. Pamatuješ si na tato mládežnická derby?
Na to jsou moc hezké vzpomínky, se Žďárem to byly vždy vypjaté zápasy. S Nečim i s Kaulym jsem se znal z kempu Vysočiny, takže jsme občas při zápase prohodili i nějaké ty poznámky. Hlavně teda s Kaulym, který byl s námi i na pár turnajích.

Táta málokdy zvýšil hlas

Vy jste hodně početná hokejová rodina. Starší bratr Richard hrál mnoho duelů proti Plamenům za Pelhřimov či Benešov, mladší bratr Tobias hraje v jihlavském dorostu a tvůj táta má dokonce mistrovský titul s Jihlavou a působil i ve Žďáře v dobách Senátorů, když se tu hrávala první liga, a také pomáhal při postupu do druhé ligy v sezoně 2007/2008. Jaké to je, když se všichni sejdete při slavnostním obědě? Řeší se pouze hokej?
My se málokdy sejdeme u jednoho stolu, a když už se tak stane, tak řešíme různé věci. Ale když už dojde na hokej, tak většinou se to strhne v obrovskou debatu a občas i menší hádky (úsměv).

Tvůj táta byl na konci své kariéry tak trochu hokejový světoběžník, když si postupně vyzkoušel Dánsko, Norsko a Německo. Ty jsi byl v tu dobu ještě malý, ale pamatuješ si na toto období?
Nejvíc času strávil v Německu, kde jsme pár let bydleli (1999–2002 – pozn. redakce). Já osobně si nejvíce pamatuji na to, když hrál taťka v Dánsku (2003–2005 – pozn. redakce), tam jsem chvíli dokonce nastupoval i za tým Kodaně. Naopak na jeho angažmá v Norsku si moc nepamatuji, byl tam jen krátce.

Pokud se nepletu, tak tvůj otec tě v Jihlavě i trénoval. Byl na tebe přísnější než na ostatní?
Ano, máš pravdu. Táta mě měl jako asistent v dorostu i juniorce, i když ne po celou dobu. On měl beky, takže ke mně se moc během zápasu nevyjadřoval. A jestli byl přísnější? To bych neřekl. Táta málokdy zvýšil hlas na kohokoliv a na mě snad nikdy. Ale bylo dobrý mít za zády jeho, který tomu hokeji rozumí.

Čím to, že ses jako jediný z klanu Adamů „nepotatil“ a hraješ na pozici útočníka?
Těžko říct. Odmala jsem byl v útoku a dařilo se mi tam, tak mě taťka ani dozadu netlačil. Postupem času, jak jsem byl starší, tak občas zaznělo, že je málo šikovných útočných beků a měl bych to zkusit. Ale nikdy mě to nelákalo.

Během loňské sezony v Pelhřimově ses potkal i se svým starším bratrem Richardem. Jaké to bylo si zahrát společně v jednom týmu? Bylo to pro tebe speciální a třeba i splněný sen?
Ty okolnosti v Pelhřimově nebyly úplně ideální, ale každý zápas jsem si snažil užít. Zahrát si někdy s bráchou byl jeden z mých menších cílů, teď ještě se někde potkat s tím mladším (úsměv).

A jak s odstupem času hodnotíš působení v Pelhřimově? Ta sezona 2018/2019 tam nedopadla asi úplně podle představ, když jste po prohře v baráži s pražskými Letňany druhou ligu pro Pelhřimov neudrželi a spadli do krajského přeboru. Pro tebe to ale byla první zkušenost s dospělým hokejem a dle statistik sis nevedl vůbec špatně.
Vedení klubu v Pelhřimově tam udělalo hrozný, s prominutím, bordel. Nemyslím si, že jsme měli až tak špatný tým, ale ty okolnosti lepší výsledky nedovolily. Když vezmu barážové utkání, tak jsme jeli do Letňan pouze v 11 lidech, a to je prostě špatně. Já jsem byl z osobního hlediska spokojený, držel jsem si přes bod na zápas, i když jsem těch zápasů moc nestihl, protože jsem měl střídavě starty do jihlavské juniorky.

Pár gólů mi tam padlo

Před loňským play-off, když se ve Žďáře řešilo posílení kádru, padalo i tvoje jméno, ale nakonec to nedopadlo a sezonu jsi dokončil v Pelhřimově. Na čem to ztroskotalo?
Po zápase juniorské extraligy ve Žďáře za mnou přišel náš trenér Viktor Ujčík, že by o mě Žďár měl zájem a zdali bych měl zájem tady hrát. Souhlasil jsem, ale bohužel se to nestihlo vyřídit, protože se to začalo řešit až na poslední chvíli.

Do Žďáru si tedy nakonec přišel až před letošní sezonou. Měl v tom třeba prsty i tvůj otec, který, jak jsme již zmínili, ve Žďáře působil v minulých letech? Jak bys zhodnotil sezonu z osobního hlediska?

Taťka je s panem Šimonem velice dobrý kamarád, takže v tom možná trošku prsty měl, ale nikdy jsem se ho na to neptal (úsměv). Letošní sezona byla moje první kompletní v dospělém hokeji, ale už jsem díky zkušenostem z Pelhřimova věděl, co zhruba očekávat. I když teda musím říct, že v té východní skupině se hraje úplně jiný hokej než minulou sezonu ve skupině střed. Z osobního hlediska se na to koukám pozitivně. Pár gólů mi tam padlo, takže to nebylo až tak hrozný.

Ve Žďáře ses sešel i se svým velkým kamarádem Slávou Kadlečkem. Byla to náhoda, nebo jak to vzniklo, že jste sem přišli oba v jeden moment?
Já byl ve Žďáře domluvený v podstatě už od toho ledna a Sláva mi volal až těsně před letní přípravou. A tak mi řekl, že se tam uvidíme (úsměv). Bylo to příjemný vědět, že nebudu muset do nového prostředí sám.

Navíc v jednu chvíli se ve Žďáře objevil i útočník David Čermák, což je tvůj další velký kamarád z mládežnických let v Jihlavě. Jaké to bylo, že jste si mohli zahrát spolu v jednom útoku v říjnovém utkání v Šumperku, kde jste vyhráli 4:2 a uštědřili suverénovi naší skupiny první porážku? A ty jsi dal dokonce dva góly.
Byl jsem velice rád, že Čermis chodil hrát za nás, on byl vždycky v zápasech ten rozdílový hráč. Hrál jsem s ním v týmu někdy od 5. třídy, kdy k nám přišel, a dost často jsme hráli spolu i v jedné pětce. A konkrétně v tom Šumperku bylo vidět, že i po těch letech víme, kde ten druhý bude a jaké má návyky. Bylo to moc fajn si s ním opět zahrát.

Když jsme spolu mluvili okolo Vánoc, tak jsi byl spokojený i se svým ice-timem, ale paradoxně od té doby tvoje vytížení trochu klesalo a občas jsi zůstal i mimo sestavu. Mluvili o tom s tebou trenéři, proč najednou taková změna? V posledních devíti utkáních si zaznamenal pouze jednu branku.
Těžko říct. Začal jsem lítat sestavou a už jsem nechodil ani na přesilovky a přestalo se mi dařit. Ale bylo to rozhodnutí trenéra a to musím respektovat.

Není tajemstvím, a sám generální manažer Miloslav Šimon to řekl v rozhovor pro hokej.cz, že letošní odměny byly pouze v podobě zákusků. A zrovna ty jsi byl největším terčem v kabině, že sis je uměl náležitě vychutnat. Co je na tom pravdy?
Pravda to je (smích). Když manažer přinesl zákusky, tak jsem byl mezi prvními, společně s Burym (Lukášem Burešem – pozn. redakce). Člověk by neřekl, jaká to může být na zápas motivace (úsměv).

Další sezona je zatím v nejistotě, jak kvůli pandemii koronaviru, tak i z hlediska financí okolo žďárského hokeje. Jak to vypadá s tvým pokračováním u Plamenů? Měl bys zájem nebo jste již domluvení na tvém dalším působení?
S manažerem jsem ještě nemluvil, ale po posledním zápase s Jičínem jsem mu řekl, že tady chci zůstat. Je tady skvělá parta, ze které by se mi těžko odcházelo.

Očima Slavomíra Kadlečka

„Já ani nevím, proč jsme tak dobří kamarádi. Je to asi tím, že mě vždycky ochrání tím svým velkým břichem a ještě k tomu mi hlídá postavu, jelikož mi všechno sní (smích). Ale teď už vážně. S Ádou jsme si sedli už od dorostu, kdy jsem přišel do Jihlavy. To bylo asi tak před jeho 30 kily. Máme podobný smysl pro humor a dá se říct, že i na spoustu věcí máme podobný názor.“