Navrátilec Koželuh dostal svoje číslo i místo. A taky musel skousnout narážky

Jak dlouho jste se rozhodoval, jestli se do týmu vrátíte?
Abych řekl pravdu, tak to bylo na manažerovi, moje ješitnost by mi nedovolila přijít s prosíkem. Vždycky jsem chtěl, chci a budu chtít hrát ve Žďáře. Je to město, ve kterém jsem vyrostl, znám tady spoustu lidí, jsem hrdý na to, že mohu oblékat dres s žetkem. Bohužel se staly některé věci, které mě zavály do jiných klubů, ať to bylo studium nebo moje tvrdohlavost. (smích)

Změnilo se něco v kabině od momentu, kdy jste se těsně před koncem základní části rozhodl skončit?
V kabině se nic nezměnilo. Plášek mě hned počastoval svými klasickými vtípky. Sedl jsem si na svoje staré místo. Využil jsem totiž toho, že Střechyč byl na zápase a vyšoupnul ho. Tímto bych se mu chtěl znovu omluvit. Je to hodný kluk, ani neprotestoval. (smích)

Jak vůbec kluci v kabině glosovali váš comeback? Vyčetl vám třeba někdo unáhlený odchod?
Trošku mě chtěl ze srandy poškádlit Buky, tak jsem mu připomněl jeho štaci ve Velkém Meziříčí a hned byl klid. Samozřejmě proběhla hláška, že jsem se nechytil v kraji, tak mě poslali zpátky. (smích) V kabině je stejně dobrá parta, kluci mi opravdu chyběli.

Mimochodem, týmový pokladník už vám návrat spočítal podle interního sazebníku?
Letos pořád platím, dvakrát zápisný, jednou odchodný, samozřejmě je v tom i Hlinsko. Plevič mi to hned spočítal.

Nelitujete po dvou zápasech rozhodnutí vrátit se?
Určitě ne. Snad můj příchod aspoň trošku týmu prospěje.

Hned proti Trutnovu jste nastoupil se svým oblíbeným číslem 82, které letos nosil Dan Kotlík. Ten se nově objevuje s číslem 69. Jak to tedy bylo s výměnou čísla?
S číslem nebyl problém, manažer mi ho slíbil, v jiném bych nenastoupil. (smích)

I když jste obránce, čekají se od vás body a tvrdé rány od modré v přesilovkách. Ty už jste předvedl jak proti Trutnovu, tak v Pelhřimově, i když gól jste zatím nedal.
Tohle je hrozně složité, každý chce dávat góly, ale někdy to tam prostě nepadne. V Pelhřimově jsem měl snad čtyři střely během půlminuty a bohužel se žádná neujala, mohl to být impulz k obratu.

Spoustu zápasů první poloviny sezony jste viděl v roli diváka. Co týmu podle vás chybí k lepším výsledkům?
Hrozně mě zklamaly obě domácí utkání s Chotěboří. Nemyslím výsledkově, ale nasazením. Všichni víme, kdo tam hraje, tak bych čekal víc jiskření, osobních soubojů a možná i nějaký zákrok na hraně pravidel. A samozřejmě chybí góly. V naší hře je malý tlak do brány – rychlý přechod do pásma, přes beka to pustit na gólmana a bruslit na dorážku.

Jak velký rozdíl je mezi krajským přeborem a druhou ligou? Byla velká změna naskočit proti Trutnovu, v zápase, ve kterém jste hned dostal hodně prostoru na ledě?
Rozdíl je obrovský. V kraji rozhoduje utkání jedna lajna, která soupeři nasype šest a více gólů a další lajny jen zajišťují odpočinek té úderné. Změna je velká, hlavně v rychlosti a důrazu. Za čtrnáct utkání v kraji jsem měl jeden dvouminutový trest. Za dvě utkání ve druhé lize už mám tři, což hodně vypovídá. Zápas s Trutnovem jsme dohrávali na čtyři beky. Jsem rád, když mám hodně prostoru na ledě, cítím důvěru a hraje se mi líp.

Kapitán Plachý mluvil minulý týden o souhře se Sobotkou, Doležalem a vámi. Vidíte to stejně, že už s pár hráči můžete hrát skoro poslepu?
S tím jsem měl velký problém v Hlinsku. Pořád jsem na středu hledal Soba a v brejku Pláška. V té době jsem si teprve uvědomil, jak dobře si Sob najíždí. Všechno to jsou zkušení borci, jsem rád, když s nimi mohu hrát. Ještě nám chybí Vrány před bránou, ten když si tam stoupne, tak sice nejde vidět branka, ale ani gólman nic nevidí. On pak chytře uhne a je to tam. (smích)

Po volném víkendu budou Plameny bojovat o body se suverénním Hodonínem. Co by mohlo na lídra skupiny Střed platit?
Výborný gólman a poctivá hra dozadu. Být trpělivý, čekat na jejich chyby a hlavně je potrestat. Samozřejmě důraz, musíme jim hokej pořádně znepříjemnit. Takhle se to hezky říká, realita je bohužel trošku jinde. (smích)