Jenomže s přibývajícím věkem chtěl jiný, chlapský sport, a tak ve dvanácti letech s piruetami skončil. Obul boty s kanadskými noži, vzal do ruky hokejku a svá žákovská a dorostenecká léta prožíval ve Spartaku ZJŠ Brno. V této době již byl nominován do dorosteneckého výběru Moravy na tradiční utkání s Čechami a Slovenskem.
V roce 1962 nastoupil základní vojenskou službu do Dukly Jihlava, kde v deseti ligových utkáních působil v útočné řadě s Bukačem a Klapáčem jako pravé křídlo. Následně posílil Duklu Košice, kde se stal jedním z nejlepších hráčů. V kanadském bodování byl nejproduktivnějším, v první formaci bojoval s bratislavským Koláthem a budějovickým Robem. V této době byl také v širší nominaci československé reprezentace.
Po vojně přešel před sezonou 1964/65 do Gottwaldova a o čtyři roky později se tam dočkal do té doby největšího úspěchu, 6. místa. Ale zažil i pád z nejvyšší soutěže v sezoně 1969/70 a postup zpět o rok později. V dresu Gottwaldova odehrál celkem šest prvoligových sezon, odehrál 205 zápasů s bilancí 181 bodů za 99 branek a 82 asistencí.
V průběhu sezony 1970/71 odešel z vážných rodinných důvodů zpět do rodného Brna, kde oblékal dres prvoligového Ingstavu. V sezoně 1974/75 byl v kádru mužstva, které následně v kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže zvítězilo nad Lokomotivou Bučinou Zvolen a od té doby se jako hráč opět vrátil mezi hokejovou elitu Československa. Právě v těchto zápasech jsem se s Petrem potkal poprvé jako soupeř.
Před sezónou 1977/1978 se Petr Bavor stal hráčem TJ ŽĎAS Žďár nad Sázavou a žďárský dres oblékal celých devět sezon! Tady se stal ústřední postavou a spolu s Jirkou Poláčkem byli pro klub nepostradatelní díky svojí přesné kombinační hře s úspěšným zakončením. Ještě ve svých 43 letech hrál Petr Bavor aktivně krajskou soutěž v Třešti.
Petr byl výborný kamarád, sportovec tělem i duší. Měl rád hudbu a při jakékoliv příležitosti si rád zahrál na klavír. V kolektivu byl velmi oblíbený pro svůj pozitivní pohled na život, otevřenou a veselou povahu. I pracovníci bývalého Agrostavu, kde byl zaměstnán, by určitě byli stejného názoru. Bohužel, 6. října tohoto roku, mu jeho srdce vypovědělo službu a Petr Bavor nás navždy opustil. Já osobně jsem velmi rád, že jsem se s tímto vynikajícím člověkem, sportovcem a kamarádem mohl potkat a užít si s ním nezapomenutelné chvíle na ledě i mimo něj.
PETŘE, DÍKY! NEZAPOMENEME!
(převzato z Hitmagazínu)