Fanshop
Rozpis ledu
Broušení bruslí
Facebook
Twitter
Instagram
YouTube
Onlajny
MENU
Foto: Tomáš Marek
Martin Krásný
Po úvodním přivítání shrnul mluvčí klubu Martin Krásný faktické výsledky letošní hokejové sezóny od mládeže, ve které byla zejména vyzdvižena dobrá umístění dorostenců a juniorů, kteří se vyhnuli jakýmkoli sestupovým starostem, což je pro budoucnost klubu klíčové. U prvního mužstva byl zmíněn zejména markantní rozdíl ve výsledcích domácích zápasů, ve kterých obsadil Žďár třetí místo v pomyslné tabulce, oproti předposlednímu z venkovních zápasů. Došlo také ke shrnutí individuálních statistik, ve kterých si nejlépe vedli Jiří Plachý jako nejlepší střelec s jedenadvaceti brankami a Martin Sobotka jako nejproduktivnější hráč s šestatřiceti kanadskými body a nejproduktivnějším obráncem se stal Aleš Koželuh s dvaceti body.
Obránce Aleše Koželuha se týkala i další část vystoupení klubového mluvčího, který tlumočil stanovisko vedení SKLH k jeho demonstrativnímu odchodu z mužstva těsně před začátkem play-off. Odchod z mužstva se netýkal jenom jeho, ale také Tomáše Smejkala, Martina Součka a v závěru i Petera Babkoviče. Zatímco tito tři ukončili svá působení v tichosti, Aleš Koželuh okomentoval svůj odchod veřejným prohlášením, ve kterém označil za příčinu svého ukončení činnosti způsob vedení klubu, díky kterému údajně nedostávají příležitost žďárští odchovanci na úkor cizích hráčů. Ústy Martina Krásného se proti těmto názorům vedení klubu ohradilo a vysvětlilo a zdůvodnilo některé kroky, které mohly k jeho názoru vést. „Fakt, že je hráč odchovancem žďárského klubu, je určitou výhodou, ale není a nemůže to být automatickou vstupenkou do áčka“, řekl Krásný a pokračoval: „Každý adept musí o své místo bojovat a každý musí své kvality prokázat“.
Tato slova pak dokumentoval na příkladu, kdy Aleš Koželuh kritizuje vedení za to, že někteří mladí hráči hrají v Hlinsku a ne ve Žďáře: „Jsme přesvědčeni a věříme, že i samotní tito hráči to sami cítí, že je pro jejich hokejovou budoucnost mnohem přínosnější, když odehrají velmi slušnou porci zápasů v krajské lize mužů, kde dostanou mnohem větší prostor na ledě, což jim poskytne mnohem více zkušeností a příležitosti se tzv. vyhrát, než místo ve čtvrté lajně nebo na lavičce ve druhé lize.“ Krásný pak vyzdvihl přínos spolupráce právě hlineckým hokejovým klubem: „Každý hráč někde začíná svoji seniorskou kariéru, u našich hráčů, je to často právě v Hlinsku, se kterým máme velmi dobré vztahy a velmi si této spolupráce ceníme“ a ilustroval tento postoj vedení klubu jednoduchou rovnicí: „Pokud je někdo mezi nejlepšími v Hlinsku, pak může hrát ve Žďáře, až bude nejlepší ve Žďáře, dostane příležitost třeba v Havlíčkově Brodě, až bude nejlepší v Brodě, vezme ho Růžička do Slávie atd.“
Podle názoru vedení dostali v závěru sezóny žďárští junioři velký prostor v áčku a zhostili se toho na výbornou a to právě proto, že předtím odehráli řadu zápasů právě v Hlinsku, kde nabrali potřebné zkušenosti z dospělého hokeje, který je každopádně jiný než juniorský, byť je to „jen“ krajská soutěž. Přesvědčení klubu o tom, že dává mladým odchovancům dost příležitostí, dokumentoval Krásný na faktu, že letos hrálo v áčku šest žďárských juniorů a další tři se dostali alespoň na lavičku náhradníků. Další reakce se týkala toho, že Koželuh poukazuje na to, že sem přišli někteří hráči zvenčí, kteří nebyli oporami, ale zároveň uvádí, že se to netýká například Jiřího Mana, na což vedení reagovalo slovy mluvčího: „Nikdo z potenciálních posil to nemá napsáno na čele, že skutečně posilou bude a bez toho, aby ho trenér viděl na ledě, to zjistit nejde. Ani Man to neměl dáno, ale svoje kvality zde již v minulosti prokázal, naopak někteří to nedokázali a už k dalšímu zápasu pozváni nebyli.“
Krásný pak uzavřel reakci na Koželuhovo prohlášení konstatováním: „Mužstvo bylo nutné posílit a je nutné vytvářet v mužstvu zdravou konkurenci nejen z vlastních hráčů, ale i z těch cizích a díky tomu, pak můžeme do budoucna získávat takové opory, jako je třeba Jirka Man nebo Ondra Ježek.“ Přes všechny tyto argumenty vyjádřil mluvčí SKLH určité pochopení pro kritiku, dokonce přijal jako pozitivní, že to rozpoutalo určitou diskusi na toto téma, což může přinášet podněty a zpětnou vazbu pro vedení klubu. Zároveň však vyjádřil za naprosto nepřijatelné, udělat takovouto věc před vrcholem sezóny, před začátkem play-off a po uzavření přestupních termínu: „Považujeme za neodpustitelný podraz a ránu pod pás, bez jakéhokoli předchozího varování, v okamžik před vyvrcholením celoroční práce hráčů a celého klubu, opuštění týmu klíčovým hráčem, navíc doprovázené takovýmto prohlášením, které přináší rozdmýchávání vášní, rozbroje do mužstva a mezi fanoušky a negativně působí na veřejnost a sponzory.“
Petr Kuchyňa
Následně se slova ujal kouč žďárských Plamenů Petr Kuchyňa, který se v úvodu svého vystoupení vrátil k vyjádření Aleše Koželuha a s potěšením potvrdil jeho slova, že mezi nimi dvěma nebyl žádný konflikt a žádný problém: „Naopak, ten kluk měl naprostou volnost, hrál všechno, oslabení, přesilovky a s jeho dvaceti kanadskými body, byl pro mě naprosto nepostradatelný hráč“. Přesto nebo spíš právě proto jeho krok odsoudil a přijal naprosto negativně: „Odsuzuji především způsob a dobu jakou si k tomu vybral. Podrazil tím celý mančaft a když se k němu přidal Martin Souček, jehož důvody dodnes neznám, přišli jsme o dva nejzkušenější beky a tu nejdůležitější část sezóny, play-off jsme hráli se čtyřmi juniory.“ Jejich výkon hodnotil Kuchyňa na výtečnou, ale přesto podle něj nemohl nikdo čekat, že takto zkušené hráče mohou plnohodnotně nahradit. „Nemůžeme od nich čekat super nahrávky na modrou čáru, přesilovky, gólové střely, to po nich můžeme chtít tak za dva, tři roky. Ale každopádně musím tyhle kluky strašně moc pochválit a jsem přesvědčen, že mají pro žďárský hokej obrovskou budoucnost“.
Trenér se také vyjádřil ke Koželuhovu názoru, že tihle junioři měli hrát v áčku celou sezónu: „Není to možné i když bych si přál, aby tu Hron, Slavík, Jícha, Šír nebo Jan hráli od začátku sezóny, ale není to možné. Úkol číslo jedna je udržet juniory, protože kdyby se stalo, že by juniorka sestoupila, tak už se zpátky nedostane, ti top hráči by se rozutekli do vyšších soutěží a už se zpátky nevyhrabete. A to by mělo pro budoucnost žďárského hokeje katastrofální důsledky.“ Dobré výsledky juniorů pak podle Petra Kuchyni umožnily častější využívání těchto hráčů. Nabízí se středeční utkání, kdy junioři nehrají, ale to pak souvisí i s tréninky juniorů, které se tím, že půjdou v úterý s áčkem a ve středu na zápas, velmi narušují. „Já nemůžu Milanovi Slavíkovi sebrat pět hráčů a on pak má na tréninku devět lidí a s tím trénovat nejde. Ale to jsou věci, které Aleš Koželuh nezná a není ani povinností trenérů a vedení mu to vysvětlovat, protože on jako hráč má jiné starosti a povinnosti.“
Další Kuchyňova reakce se týkala vysvětlení, proč sem jezdili, nebo někteří jen přijeli, hrát hráči typu Man, Vítek, Malec, Beneš, Křenek, Kolda, Ježek, Střecha apod. „Uvědomte si, že jsme na začátku ledna byli deset bodů od Chotěboře a záviselo to na jednom zápase, který kdybychom prohráli, tak jsme v tom byli až po uši. Každý z těch hráčů, který sem přijel, měl nějaký přínos pro ten mančaft, někdo větší a někdo třeba už nepřijel, ale tak to je a tak to prostě v hokeji funguje. Když jste na dně, musí se něco stát, musí se něco změnit.“ Pochvaloval si také přístup těchto hráčů: „Oni to nemají jednoduché, přijedou do cizího týmu, ví že každý od nich očekává alespoň dva góly za zápas, že je diváci sledují, ale oni do toho dali všechno a bojovali tak jako za svůj tým.“
Dalším bodem Kuchyňova vystoupení, byl jeho názor k odchodu Tomáše Smejkala: „K tomu můžu říct, že jsem s ním před tím neměl žádné problémy, tak jako myslím, že s žádným z hráčů v tomto týmu. Osobně si myslím, že Smejkal neunesl situaci, kdy padl do role sedmého nehrajícího obránce. Já chci být v těchto věcech spravedlivý ve stylu padni komu padni a když jsem viděl, že mi vyběhl Jícha se Šírem nebo Střecha, kteří hráli výtečně, tak jsem rozhodl, že budou hrát i na úkor Smejkala, který je třeba starší a má tu něco odehráno, ale ty výkony takové prostě nepodával,“ vysvětlil svá rozhodnutí kouč a popsal vyvrcholení které předcházelo Smejkalovu odchodu: „Přišel za mnou a ptal se mě, jestli jsou v tom nějaké osobní věci. Mně se ale strašně nelíbilo, že hned začal jmenovat hráče, kteří podle něj hrají hůř než on a takovouhle argumentaci já nemohu akceptovat. Přesto, se ale rozhodl sám a sám odešel, nikdo ho nevyhazoval.“
Kauzu odchodu některých hráčů pak trenér Kuchyňa uzavřel svým názorem na další možnou či spíše nemožnou spolupráci s těmito hráči: „Pokud v tomhle týmu zůstanu dál, tak tihle tři hráči u mně nemají prostor, protože podrazili mančaft. Všichni chceme vítězit a být úspěšní a je hrozně pěkné hrát s místními hráči, ale při kvalitě druhé ligy a našich soupeřů, to prostě není možné stoprocentně dodržet a každý si musí na svoji šanci počkat a hlavně se musí o ni poprat a ne se urážet.“
K celkovému zhodnocení sezóny se kouč vyjádřil poměrně neutálně: „Určitě mohla být lepší, cíl postup do play-off jsme splnili, ale zopakuji to co jsem řekl před časem a prý to dost lidí pobavilo. Kdy jsem řekl, že kdybychom nebyli troubelíni, tak jsme celou sezónu hráli někde na druhém nebo třetím místě tabulky a za tím si stojím.“ Žďárský lodivod pak reagoval na v úvodu zmíněné výsledky venkovních zápasů: „Kdo to neviděl, tak tomu těžko uvěří. Nechci se tím obhajovat, ale co jsme nedokázali v těchto zápasech proměnit šancí, bylo neuvěřitelné. Odehráli jsme pětačtyřicet minut v soupeřově třetině, ale nedali jsme góly. Bez gólů se ale nedá vyhrávat a jestli jsme byli lepší nebo ne, to už dnes nikoho nezajímá“.
Zároveň ale Kuchyňa přiznal, že se udělali některé chyby, ze kterých je třeba se poučit a do příští sezóny je odstranit: „Jedna z těch chyb byla, že se tu sešlo strašně moc hráčů, na druholigový mančaft až neobvykle a všichni pochopitelně chtěli hrát. Všichni si ale mysleli, že to taky mohou hrát, ale nebyla to pravda. Bohužel jsme nedokázali hned v začátku to omezit a říct, je mi líto, ale tady mít místo nebudeš. Pro příští sezónu se budeme snažit utvořit silný mančaft dvaceti, s rezervou pětadvaceti hráčů, včetně dvou gólmanů. S těmi budeme pracovat, tak aby v tom byli zahrnutí jak zkušení, tak mladí hráči i junioři.“
Před závěrem svého vystoupení ještě Kuchyňa splatil dluh některým fanouškům, kterým před časem slíbil, že se vyjádří k tomu, proč vyřadil z týmu Jiřího Kauta: „I když je to místní ikona, i když je to hráč, který tu odehrál dlouhé roky a odvedl pro mužstvo obrovský kus práce, tak prostě roky nezastavíte, opravdu ne. Jirka tady odevzdal strašně moc a nechal tady kus srdce, ale prostě již nestíhal bruslit a nestačil už tomu. Pak začal jezdit do Hlinska, ale ani tam už toho moc neodehrál. To není a nebylo nic proti němu, ale musíte pochopit fakt, že na každého hráče ten věk přijde. Přijde to na Sobotku, přijde to na Plachého, prostě na všechny. Přišlo to před dvěma lety i na mě, taky jsem chtěl ještě rok hrát, ale řekli mi v Jihlavě seš starej, budeme hrát s mladýma a taky jsem tam měl odehráno deset sezón. To se nedá nic dělat a nejsou v tom žádné osobní věci.“
Na úplný závěr Petr Kuchyňa poděkoval za příležitost a ocenil práci vedení klubu: „Každý hráč stojí spoustu peněz a to nejen na nějakých těch prémiích, ale celkově, aby se to vůbec mohlo hrát. Klub to musí zajistit a bez toho by tu hokej nebyl. Věřím, že víte, že jen tak bez ničeho se to nedá dělat a Miloš s klukama to drží na takové úrovni na jaké to tu je. Ta úroveň je naprosto skvělá, protože kdybyste si to porovnali s mnohými jinými mančafty druhé ligy, tak to byste se možná hodně divili a to říkám zcela upřímně.“
Miloslav Šimon
Generální manažer začal své vystoupením malým ohlédnutím: „My jako současné vedení jsme tady čtyři roky, kdy jsme hned byli nuceni druhou ligu prodat a našim tajným přáním, bylo do Žďáru druhou ligu vrátit, což se nám malým zázrakem podařilo, pak jsme si dali cíl, abychom nespadli, což se nám nejen podařilo, ale podívali jsme se i do předkola play-off a vyhráli jeden zápas s Orlovou. Pak to bylo play-off, zase se to podařilo. Letos jsme chtěli jít zase o kousek dál a zahrát si semifinále, což se již nepodařilo, ale celkově tu sezónu nehodnotím špatně.“
Manažer ve svém projevu také pojmenoval možné příčiny, toho proč to nedopadlo lépe: „Když to zase vezmeme zpětně, tak i v tom kraji jsme napřed suverénně vyhrávali, ale pak to šlo dolů a nakonec jsme skončili až druzí a až díky vynikajícím výkonům v play-off a kvalifikaci jsme ten postup nakonec vybojovali. Pak přišla první sezóna ve druhé lize, jeli jsme na první zápas do Nového Jičína, každý z nás měl legraci a čekalo se, že tam dostaneme desítku a najednou jsme tam vyhráli, vyhráli jsme s Velkým Meziříčím, nastartovalo se to, dařilo se a pak zase šupem dolů a nakonec jsme to předkolo honili v posledních zápasech. Podobně to bylo vloni a to samé letos. Začátek je vždycky famózní a všichni se těší na pohodovou sezónu, pak přijde nějaké sebeuspokojení a před tím koncem roku hrajeme, tak jak hrajeme, ale pak když se zase dostaneme pod tlak, tak najednou ty body děláme“.
Šimon je ale věčný optimista a co se nepovedlo letos, bude třeba za rok: „Když se před sezónou špičkujeme, tak vždycky říkám, já chci stejně tu soutěž jednou vyhrát a věřím, že když letos nevyšlo semifinále, vyjde za rok finále. Já takové cíle vždycky mám a budu je mít. Abychom se šli zúčastnit, tak to mě nikdy nebavilo, nebaví a nebude bavit.“ Také první muž žďárského hokeje vyjádřil svůj názor na negativní kampaň a nálady vůči nežďárským hráčům: „Někdy jsem byl na kluky v sezóně i naštvaný, protože tak jednoduché, že je ze Žďáru a tak musí hrát, to prostě není a už mě to i štvalo a to není nic proti žďárským klukům, i pro mě jako manažera jsou levnější, ale nemůže to být dogma. Jenomže vidím, že ti kluci cizí se častokrát chovají líp, než ti žďárští. Ať už je to Dan Kotlík nebo Ondra Ježek, to jsou miliónoví kluci. Náhodně se sem dostal z Velkého Meziříčí Libor Střecha a na něm možná bude stát do budoucna žďárská obrana. Takže pokud budeme chtít jít výš, budeme muset ten tým posílit i některými hráči zvenčí, ale je dobře, že se tu dnes rýsují i naši hráči, kteří se o to ale budou muset poprat stejně jako ti ostatní.“
Ani generální se nemohl vyhnout otázkám spojených s třemi „uprchlíky“ a vyjádřil svůj názor: „Musím říct, že se mi docela zamlouval přístup Tomáše Smejkala. Ten za mnou přišel, když po rozhovoru s trenérem zjistil, že je sedmý bek, tak prý nemohl týden chodit ani kolem zimáku, ale přišel a řekl mi, že musí skončit, protože cítí, že by to v kabině rozdmýchával a přenášel tam negativní náladu a atmosféru. Řekl, že končí a uvidí se, co bude příští rok.“
Na druhého hříšníka Aleše Koželuha se už ale dívá jinak: „Zavolal mi, že končí a má k tomu své důvody, já jsem to akceptoval a řekl jsem mu, že ho přemlouvat nebudu, že může hrát jen ten, kdo doopravdy chce a má chuť hrát, načež pak napsal to co napsal, čímž zbytečně nalil olej do ohně v takovouhle chvíli. Ač byl pan Prachař v jeho prohlášení zmíněný a rodina Prachařova tu má jméno takové jaké má, tak Pavel Prachař vyzvednul Žďár a Kolín na kutnohorských stránkách, jak se to tu dělá dobře, jak se tu dělá mládež atd. Když se podíváte na ostatní v soutěži, tak jsou tohle dva kluby, kterých podobných ve druhé lize moc nenajdete. Spousta umělých klubů jako právě Kutná Hora nebo Velké Meziříčí a budou další, pak takhle dopadne. Když nemají dlouholetou systematickou práci s mládeží, tradici a zázemí, tak nemohou pak hrát s vlastními odchovanci, kteří tady vždy budou ten základ tvořit a bez toho to nejde.“
Koželuhovo prohlášení nemělo však ohlas jen ve Žďáře: „Dokonce mi volal i pan Chlada z Hlinska, se kterým máme dobrou spolupráci a bez té dnes také hokej dělat nejde. Ať už je to Brod, Jihlava, Pardubice, ale právě také třeba Hlinsko. Pan Chalda, když si to přečetl, tak se ho docela dotklo, že se Aleš o ně otřel, ale oni se taky snaží to dělat se zapálením a chutí k hokeji, tak jak v jejich podmínkách mohou a svým způsobem pomáhají i nám a ta spolupráce je vzájemná. Pan Chlada chtěl dokonce k tomu vydat i nějaké prohlášení, protože ho uráží, když někdo píše něco ve smyslu, že jít hrát do Hlinska je ponižující.“
S tím Miloslav Šimon nesouhlasí a dokládá to na příkladu: „Už třeba vloni někteří junioři jezdili hrát do Skutče, která byla sice beznadějně poslední, ale čuchli si ke chlapskému hokeji, odehráli tam sedm zápasů a pak najednou v juniorce byli jako vyměnění. U toho dospělého hokeje je to zase o něčem jiném a je to jinde, než juniorka. Uvědomme si, že v té soutěži nehrají špatní hráči, potkávají se tam třeba s hokejisty, kteří už nemají tolik času na vyšší soutěž, ale jsou to hráči, kteří hrávali ligu nebo dokonce i extraligu a když pak proti těmhle hráčům hrají, tak je to pro ně velká škola.“ Jak už uvedl trenér, tak i manažer zdůraznil, že hráči něco stojí, klub na ně ty peníze musí zajistit a jejich povinností je hrát, podávat výkony na ledě a ne diktovat kdo má či nemá hrát: „Sezóna áčka stojí klub přibližně dva milióny, takže když si to podělíte, každý hráč přijde na nějakých osmdesát tisíc“.
Jiří Plachý
Na hlase kapitána Jiřího Plachého bylo ještě znát přetrvávající určité zklamání z průběhu letošní sezóny, což se odrazilo i v jeho hodnocení: „Je pravda, že sezóna začala podobně jako ty předchozí, jen s tím rozdílem, že předtím jsme hráli do prosince a pak to byl většinou sešup dolů. Letos jsme se potýkali s poklesem formy dřív a po Vánocích se to trochu zvedlo. Vyválčili jsme důležitý zápas s Chtěboří a začali jsme pomalu jít nahoru. Ten konec základní části už ale zase nevyšel tak jak měl a hlavně kvůli tomu teď sedíme tady a nejsme na ledě. Mám stejný názor jako trenér, že Benešov byl sice silný soupeř a je teď ve finále, přesto si však troufám tvrdit, že kdybychom na ně šli, měli jsme větší šanci a potrápili bychom ho určitě víc.“
Přesto se kapitán Plamenů vyjádřil pozitivně k vystoupení svého týmu v play-off proti vítězi základní části: „Nechci říkat, že ty zápasy s Jindřichovým Hradcem byly dopředu prohrané, to určitě ne, ale moc šancí se nám nedávalo. Ten zápas tam skončil 6:0 a když to někdo uvidí v novinách, tak si řekne, no to jste dostali pěkně na p...l. Soupeř nás sice přehrál a to hlavně v přesilovkách, jinak to tak jednoznačné, jak by výsledek napovídal, rozhodně nebylo. Zápas doma jste asi všichni viděli, myslím si, že se hokej musel všem líbit, ale přišel smolný konec a bylo hotovo a tak to v hokeji chodí.“ Nejproduktivnější hráč mužstva také poskytl několik svých dojmů a informací ze zákulisí a mimo led: „V kabině nebyl v průběhu sezóny žádný zásadnější problém a tým neměl žádný výraznější spor s vedením a rozhodně nic, co by se nedalo v průběhu sezóny vyřešit.“
Přesto bylo cítit určité napětí ve vztahu k některým cizím hráčům, což vyjádřil třeba Aleš Koželuh ve svém prohlášení. Žďárský kapitán k tomu řekl svůj názor: „Každý má právo vyjádřit svůj názor. Za sebe mohu říct, že jsem rád, že hraju ve Žďáře, stojím za vedením, stejně jako stojím za klukama v kabině. Podle mého názoru nám ti hráči, kteří sem jezdili, výrazně pomohli v řadě zápasů. Na druhou stranu si myslím, že ne všichni hráči splňovali takové kvality, jako ti hráči, které nahradili. Myslím, že hráč, který sem přichází, by měl mít viditelně vyšší kvalitu, než ten místní a můj názor je ten, že někteří žďárští hráči mohli dostat trochu víc šancí. Samozřejmě je pravda, že bez vyzkoušení se to většinou nezjistí a souhlasím i s tím, že to zase nemůže znamenat, že když je někdo ze Žďáru, tak to má zaručené. Je pravda, že to bylo v době, kdy jsme opravdu hráli špatně, ozýval se pískot z tribun a trápili jsme se. Příchodem těch hráčů, to tým nakoplo a myslím, že to bylo v pořádku. Nemám v tom žádný rozpor s vedením, jen jsem tím chtěl vyjádřit svůj názor, že někteří hráči mohli dostat trochu víc prostoru.“
Martin Sobotka
Také Martin Sobotka se nemohl nevyjádřit k aféře kolem odchodu některých hráčů, ale vzal to krátce: „Pro mě je zásadní doba, kterou si pro to zvolili a to já považuji za neodpustitelné“. Nejproduktivnější hráč mužstva potom navázal na předchozí názory k příchozím hráčům z okolních klubů: „Já si myslím, že je to dobře, když se vytváří konkurence. Protože když pak přijde na zápas patnáct hráčů, trenér to musí hrát na tři pětky, každý si to jednoduše spočítá a ví, že bude hrát celý zápas.“ Šéftrenér mládeže, pak srovnal tyto problémy i se situací u mladých hokejistů: „Nemáme ideální počty hráčů ani v dorostu, v juniorce, ani u žáků. Pak se mi stává třeba i u hráčů šesté třídy, kteří jedou na zápas třeba jen s dvanácti hráči a dávají jasně najevo, že jsou si jistí, že prostě budou hrát a v tom je problém žďárských hráčů, kteří jsou na to od mala zvyklí, že mají místo jisté a neumí o něj bojovat. Když pak přijdou do áčka, kde už je těch hráčů víc, tak se jim stane, že chvíli sedí a neunesou to, jako třeba Smejkal, kterému se to asi předtím v kariéře nikdy nestalo.“
Sobotka také přidal několik svých zkušeností odjinud: „Já jsem toho v kariéře prošel dost, hrál jsem v Jihlavě, ve Znojmě a všude je to úplně běžná věc, taky jsem jel do Ústí, tam jsem otevíral dvířka a pak jel zase zpátky, ale věděl jsem, že se musím snažit víc a být lepší, aby příště ty dvířka otevíral někdo jiný, tak to prostě v hokeji je a ta konkurence je důležitá.“ Při hodnocení sezóny se „Sob“ přiznal k tomu, že hlavně díky jemu vzniklo ono očekávání semifinále: „Trochu jsem si v novinách naběhl, protože jsem to byl já, který to spískal. Přál jsem si to semifinále, které se nepodařilo uhrát. Můj původní cíl, byl dostat se tam tím, že se budeme pohybovat do čtvrtého místa, tak abychom začínali play-off doma a s přijatelnějším soupeřem. Beru to tak, že jsme cíl nesplnili, bylo to letos zatím poprvé, kdy se to nepovedlo, a tak snad to příští rok bude lepší.“
Martin Sobotka také vyjádřil souhlas s tím, že jednou z hlavních příčin byly špatné výsledky z venkovních zápasů a zároveň se pokusil pojmenovat i příčinu těchto neúspěchů: „Nevím, jestli je to tím, že jedeme ven, kde většinou nejsou fanoušci, nikdo nás tam nevidí a tak podvědomě k tomu zápasu přistoupíme vlažněji a nějak to odehrajeme. Nechci tvrdit, že to tak je a už vůbec ne, že to je to tak u všech, ale musí si každý hráč asi sám sáhnout do svědomí, jestli tomu dá venku, to co tady doma. Je ale zarážející, že to není první sezónu, ale bylo to jak první rok v té moravské skupině, tak vloni i letos. Bohužel nevím jak to změnit.“
Dotazy a diskuse
Je známo, že sehnat na trhu kvalitní obránce je velmi těžké. Teď vypadli tři, dokážete je nahradit?
Šimon: „Jednak to částečně nahradíme juniory. Jsou tu Jan, Jícha, Mach, což jsou tři šikovní junioři, ale jsou ročníky devadesát dva, takže ještě dva roky je budeme potřebovat i v juniorce, ale třeba ty středy už dostanou zase víc prostoru v áčku. V juniorce letos končí Šír, který by měl být k dispozici. Ale stejně počítáme s tím, že dva beky budeme muset do Žďáru sehnat, ale bude to těžké, protože beci na trhu fakt nejsou.“
Mohl by Jirka Plachý být konkrétnější v tom, kteří z těch příchozích hráčů neměli tu potřebnou kvalitu, jak o tom mluvil?
Plachý: „Ne, nechci tady přímo jmenovat hráče. Je to ale třeba tak jak to říkal trenér, že jeden zápas někomu, když přijel poprvé nevyšel a pak to třeba bylo lepší. Já jsem chtěl jen projevit názor, že prostě někteří hráči místní nedostali tolik prostoru, kolik by podle mého názoru dostat měli. Ale jmenovat konkrétně, kdo je lepší než který sem jezdil, to nechci.“
Šimon: „Já na to asi můžu odpovědět konkrétně. Křenek tu odehrál dva zápasy, když v Benešově hrál jen dvě třetiny, pak tady hrál celkem slušně. Hadrava začal ve čtvrté lajně, trenér to stáhnul na tři, takže zůstal sedět. Pak sem jezdil Malec, který odehrál první zápas famózně, ale pak už to taky nebylo úplně ono. Takže když to shrnu, tohle jsou tak asi ti hráči, bez kterých bychom se obešli, když to řeknu za sebe. Něco jiného jsou Ježek, Man a nestihli jsme vyzkoušet Polcara a Zemana, ale to jsou už zase hráči jiné kategorie, kteří by nám určitě taky pomohli. Ale ti tři asi opravdu nebyli top hráči, bez kterých bychom se mohli obejít a mohli by místo nich hrát, Šír, Kočan nebo Havelka. Jenomže ono to není tak jednoduché. Oni třeba byli k zápasu nominovaní, ale Havelka řekl, že nemůže na zápas a musí být v práci. Jsme amatérský klub a může se to stát, ale pak jsme byli rádi, že jel třeba Malec, který původně jet neměl. Druhý problém je, že musí být do každého zápasu pět hráčů ročníku osmdesát osm nebo mladších. Což právě znevýhodňuje hráče jako jsou Kočan nebo Šulc. Protože i když bych vzal raději toho Honzu (Kočan pozn.redakce), ale nemůžu, protože musím vzít osmdesát osmičku.“
Krásný: „Je to o tom, co jsem tu už říkal, že ti hráči to nemají na čele napsáno a bez toho aby je trenér viděl, nejde posoudit jeho skutečný přínos a mnohdy ani jeden zápas k tomu nestačí. Jako příklad můžeme uvést Hadravu z Brodu, který je tam v extralize nejlepší junior, byl nám doporučovaný, měl ty nejlepší předpoklady. Když se pak stalo, že druhou půlku zápasu seděl, tak nám z Brodu volali a ptali se, co tu máme za excelentní mančaft, když necháme takového hráče na lavičce.“
Šimon: „Jenomže to není hned, kdyby třeba příští rok jsme ho sem vzali, neříkám, že to tak bude, ale jen jako příklad. Tak by třeba po třech čtyřech zápasech ukázal, že je to top hráč, třeba jako Man, ale třeba taky ne.“
Jak se tu líbilo trenérovi a bude chtít pokračovat v započaté práci i v příští sezóně?
Kuchyňa: „Já jsem tady byl neuvěřitelně šťastný a byla to moje první sezóna, kdy jsem po ukončení své kariéry, měl plný prostor pro trénování chlapů. Po tiskovce o tom budeme s manažerem mluvit, chceme si říct svoje představy atd. a měl by z toho vyjít definitivní závěr, zda ano či ne.“
Šimon: „Já nechci jít cestou, že se tu budou pořád střídat trenéři. Byl tady Jarda Benák dva roky a kdyby nedostal nabídku výš, tak tady zůstal dál. Nechci, aby to tu bylo, jako dřív, kdy většina trenérů vydržela do čertů a pak to převzal Bojda Prachař a pořad se tu někdo střídal. Trenér se musí s týmem sžít, musí si na sebe s hráči zvyknout, musí se poznat, získat si důvěru, poznat styl práce a to chvíli trvá. Tím naznačuji, že pokud bude mít Petr chuť a bude tady pro ten Žďár dýchat, tak asi je to už skoro dané, že Petr Kuchyňa tady bude pokračovat dál.“
Jak to bude s gólmany, Sláma si řekl o post jedničky a jak to bylo s Kousalem?
Kuchyňa: „Já jsem na Slámu nikdy nedal dopustit a jeho kvality jsem cítil, ale z pozice trenéra, kdy všichni brankáři, kteří sem přišli, byli na stejné úrovni, to bylo hrozně těžké rozhodování. Nikdo z nich mě nedokázal přesvědčit, že je stoprocentní jednička. I když třeba vychytal jeden dva super zápasy, tak potom byl schopen dostat takové góly a prohrát třeba zápas a to se týkalo třeba toho Kousala. Dostat góly jako v Pelhřimově nebo v Milevsku, tak to je pro mě nepřijatelné. Na podobné úrovni jako osataní byl i Navrátil, který ohromně pomohl juniorce, jenže měl větší představy o tom, že bude chytat za áčko. Pro mě je ale nepřípustné tam dávat cizího gólmana, když mám k dispozici stejně kvalitního místního. Babkovič nám hodně pomohl, vychytal tady tu sérii tří domácích zápasů. Na play-off jsem ale víc věřil Slámovi a ten vychytal neuvěřitelné zápasy a neuvěřitelné zákroky. Po prvním zápase v Jindřichově Hradci za mnou sám Babkovič přišel a řekl, že se prohrálo, tak že buď bude ve Žďáře chytat nebo končí, že tady dvojku dělat nebude a to si myslím, že je nepřípustné. Sláma tam předvedl, přestože se prohrálo, fantastický výkon a bylo nemyslitelné, abych ho vyndal z brány a on to pak potvrdil doma famózním výkonem. Máte pravdu, že si jasně řekl o pozici jedničky a zatím je sám a je na nás, abychom k němu sehnali druhého gólmana, ale je to velice citlivá a důležitá věc, protože gólman je osmdesát procent úspěchu mančaftu.“
Šimon: „Když porovnám první sezónu Vajnera před dvěma lety a de facto první sezónu Slámy letos, tak se mi Sláma líbí víc. Druhou sezónu už chytal Vajner parádně a tak očekávám, že Sláma bude příští rok zase ještě lepší. První co pro něj teď musíme udělat, což už mu dlouho slibuju, ale teď už musím, je koupit mu výstroj. Protože to není normální výstroj, jakou má gólman mít a až bude mít pořádnou výstroj, která bude lehčí a pohyblivější atd., tak mu to zase ještě pomůže.“ Další část odpovědi se týkala odchodu Romana Kousala: „Byla to politováníhodná událost, kdy v Nymburku po zápase, za mnou přišli někteří hráči nebo spíš celý mančaft se na mě seběhl, že Kousal tu kabinu vybral a tak jsem to pak řešil po svém. To ale jen možná ten odchod urychlilo, ale stejně už to k němu směřovalo. Po těch zápasech v Pelhřimově, v Milevsku přišel ten v Nymburku, kdy jsme po první třetině vedli 1:0 a přišel za mnou trenér s tím, že ho vystřídá (!), protože ty jeho zákroky byly až podezřelé, pak jsme vedli 2:0 a pak jsme dostali takové tři góly, jaké jsme dostali, takže by k tomu asi stejně došlo.“
Sobotka: „V tu dobu už mu nevěřil ani mančaft a už ho v bráně ani nechtěli“.
Plachý: „On nás nedokázal ani nějak v těch klíčových momentech nejen podržet, ale dokonce ani povzbudit. Když vám před buly řekne, hlavně je nenechte ať na mě střílí, tak to moc nevzbudí důvěru. Cítil jsem, že už do toho zápasu šel buď se strachem nebo to měl možná trochu v paži jak se říká… .“
I když trenér řekl, že s Koželuhem a Smejkalem nepočítá, tak i kdyby přesto přišli, jak si myslíte, že by je vzala kabina?
Plachý: „No nevím, ale možná by to po nějakém zvážení a vyříkání kabina skousla. Už jsem to tady ale řekl, že se s tím neztotožňuji a to co Koži udělal, bylo jeho rozhodnutí, kterým se snažil na něco poukázat, ale bylo to opravdu v nešťastnou dobu a mohlo to ovlivnit atmosféru v kabině. U Součka by to bylo asi v kabině horší, protože u něj to byl spíš takový alibismus, když řekl, místo mě to dneska nejde, tak to hodí na ostatní, že se útočníci nevrací a já už nejdu hrát.“
Sobotka: „Já budu mluvit jen za sebe, nevím co kabina, ale stojím za tím, že u Kožiho a u Součka budu říkat to stejné co trenér, ale u Smejkyho je to pro mně trochu jiný případ. Mluvím ale jen za sebe, takže je možné, že je trenér, manažer i kabina příjme a skončím třeba já.“
Jaký je vztah vedení, trenérů a hráčů k divákům a fanouškům?
Kuchyňa: „Mě to strašně překvapilo, jak parádní atmosféra tady na zápasech je. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby se nám dařilo od začátku sezóny hrát v té první čtyřce, tak věřím tomu, že by tady chodilo na hokej tak možná jen o tři sta lidí míň než chodí v Jihlavě. Žďár je opravdu hokejové město, ale je to všude podobné a pochopitelné. Když se daří, je to super, je euforie, lidi chodí, plácá se po zádech a pak když se nedaří, lidi nadávají a už tolik nechodí, ale o tom ten hokej a sport je a je to tak všude a my to musíme takhle brát. Já ale musím, říct, že co se týká žďárských fanoušků, tak je to pro mě obrovský překvapení a báječný dojem a nemůžu nic jiného, než těm lidem za to poděkovat. Vždycky říkám, že ti lidi, ti fanoušci, ten kotel, to je šestý hráč a tu atmosféru, kterou tady fanoušci vytváří, tak to je něco parádního. Ta návštěvnost je tady z druhé ligy jedna z největších a patří za to všem velké poděkování, protože když jsme přijeli třeba do Benešova, který byl první a bylo tam 250 lidí, tak to bylo až k pláči a vůbec se to nedalo srovnat s tím, co tady dokážete jako fanoušci vytvořit. Mělo by se vždy ale fandit slušně a na úrovni, což si myslím není tady problém. Jediné co se mi nelíbilo, byla teď v tom posledním zápase ta flaška na ledě, ale tomu asi nejde úplně zabránit. Neříkám, že to zrovna prohrálo ten zápas, ale asi to ovlivnilo, protože soupeř byl v tu chvíli docela rozložený, byl těžký led, který bránícímu víc vyhovuje, oni se pak v kabině srovnali, udělal se led a už to bylo jinak. Ale abych to shrnul, smekám před vámi fanoušky a to neříkám, že bych vám chtěl lézt do zadku, protože mě taky někdy štvete (smích), ale znovu říkám, smekám před váma a děkuji vám za tu sezónu, protože jste nám strašně moc pomohli a nejen já, ale i hráči se těší na každý zápas před tolika diváky a takovouhle kulisou.“
Šimon: „To musím dát za pravdu, protože, teď jsme byli třeba na zápase v Brodě, kde se hrálo čtvrtfinále play-off s Olomoucí, Brod vedl 2:0 na zápasy a bylo tam 1700 lidí, což je stejně jako když jsme tady postupovali z krajského přeboru. Žďár je hokejové město a díky vám, že chodíte, protože jednak nás to pak jinak baví, ale třeba taky můžeme jinak působit na město, když vidí, jaký je o hokej tady zájem. A řeknu to i na rovinu, že já bych ten hokej ani nedělal, kdyby to taky bylo jako v Kadani nebo v Benešově, to by nemělo smysl.“
Krásný: „S tím přesně souhlasím, ti diváci je naše jediná odměna a je to nádherný pocit, když se ta hala zaplní a ještě když se daří a je parádní atmosféra, to je pak ten motor do další práce. Už jsem to několikrát zmiňoval, že naši diváci jsou na vysoké úrovni a to jak v hledišti, tak na webu. Ta láhev je ojedinělý případ, kterému prostě nezabráníte. Jen tak mimochodem, bude nás to stát tři tisíce, protože už nám přišla ze svazu pokuta. Já třeba strašně moc hodnotím i to, že i v tom prosinci, kdy jsme byli v takovém velkém srabu, tak pořád lidi chodili a fandili, snad s výjimkou toho posledního zápasu. Jinak rovněž velké poděkování všem návštěvníkům, příznivcům a fandům a věřím, že nám zachováte přízeň i nadále.“
Jak vypadá váš spor s Tělovýchovnou jednotou?
Krásný: „Soudní spor byl zatím odročen na neurčito, takže zatím nevíme, kdy to bude pokračovat. Jedná se o spor o to slavné rolbovné, což je pro nás hodně důležité, protože kdybychom to prohráli, mohlo by to mohlo mít pro klub fatální ekonomické důsledky.“
Šimon: „Klub na to nemá peníze, aby to zaplatil, protože tam se jedná o každé vyjetí rolby a denně to dělá v průměru 2000 korun, takže si můžete spočítat, kolik to za jeden a půl sezóny dělá. Pak už by nám v tom mohlo pomoci jedině město, tak jak nám to paní starostka kdysi slíbila.“
Krásný: „A to jsme to za áčko zaplatili a tohle se jedná pouze o mládež, která má mít led zdarma. Jedinou dobrou zprávou je, že od ledna, kdy přešel stadion pod město, respektive pod jeho organizaci Sportis, tak už nám rolbovné účtováno není.“
Na závěr Martin Krásný jménem vedení klubu poděkoval představitelům města a speciálně oběma přítomným Ladislavu Bártovi a Jaromíru Brychtovi, kteří se zasadili, že na pondělní radě byl schválený grant pro sportovní činnost, ze kterého hokej získal 1,3 milionu na mládež. Dále mluvčí klubu poděkoval všem hráčům, za jejich odvedenou práci a všem trenérům a funkcionářům, kteří se svým týmům poctivě věnovali. Samozřejmě také vyjádřil poděkování všem sponzorům, příznivcům a fanouškům za jejich podporu.
Po skončení tiskové konference proběhlo avizované jednání manažera Miloslava Šimona a trenéra Petra Kuchyni, při kterém se dohodli a potvrdili si setrvání Petra Kuchyni ve funkci trenéra „A“ mužstva pro příští sezónu.