Měl bych mít na starost kompletně celou mládež, říká loučící se Milan Řehoř

Bylo toho dost

Jak moc náročná byla právě končící sezona 2023/24?
Pro mě osobně byla hodně náročná, jelikož tam nebyli jenom chlapi ve Žďáře, ale dopoledne jsem ještě jezdil trénovat brankáře pardubickému béčku. Na druhou stranu, ale musím říct, že díky tomu jsem se mohl učit od tamních trenérů, jak se to dělá, takže i to pro mě byly plusové body. Ale jak jsem říkal, bylo to náročné, hodně cestování, navíc devátá třída ve Žďáře. Bylo toho dost.

Jak si vůbec vnímal, že z dočasného řešení se stane trvalý záskok v celé sezoně?
Tak já jsem takový typ, že z rozjetého vlaku nerad vystupuji. Takže jsem chtěl dokončit to, co jsem začal. Začátek byl parádní, pak to bohužel došlo do úzkých, naštěstí to kluci v závěru sezony překlopili na tu správnou stranu a splnili jsme ten cíl, který jsme měli. I když si myslím, že 6. místo by tomu slušelo více a bralo by se to daleko více, jako úspěšná sezona.

Za asistenta jsi měl Jirku Plachého. Jak vůbec byla nastavená mezi Vámi spolupráce?
S Jirkou spolupracujeme pomalu již 8 let u zdejší mládeže, kde spolu nastupují naši kluci. Takže zde žádný problém nebyl a věděli jsme, co od sebe čekat a jaké úkoly si rozdávat. Spolupráce byla velice fajn.

kabina byla velice dobrá

Když se vrátíme do kabiny áčka. Jaká byla vůbec atmosféra v kabině během roku? Jak jsi to vnímal ty, jako hlavní trenér?
Jak jsem již zmínil, tak začátek byl famózní, kabina byla velice dobrá a fungovala. Kabina se nejvíce pozná, když přijde nějaká ta krize, ale na klucích byla i v té době pořád vidět ta chuť a nevzdávali to. Takže si myslím, že to poté uchopili za ten správný konec a dotáhli to do play-off.

Nakonec z toho byl tedy ten postup a sezona se bude hodnotit kladně. Ale když se podíváme na první kolo vyřazovacích bojů a sérii zranění, tak tam asi možná vyústil náročný program ze závěru základní části.
Určitě jo. Ty poslední zápasy jsme hráli už, jako by to bylo play-off, na krev a pomalu se to hrálo pouze na 14 lidí. Klobouk dolů před hráči, kteří všichni chodí do práce a k tomu ještě dostávali na hokeji takové dávky. Musím před nimi smeknout. Ale jak říkáš, v play-off to bohužel vyústilo ve spoustu zranění a ten kádr jsme neměli tak široký, jak bychom si představovali. Sice play-off nakonec bylo, ale bylo to pro nás spíše takové utrpení, protože ve 13 lidech začínat s Havířovem je vražedné a to se bohužel i potvrdilo.

Chci pracovat s těma mladšími

Setkal si se vůbec s něčím takovým, abys měl ve svém týmu tolik marodů?
Přemýšlel jsem na tím. Hokej dělám od mala, ale za celou kariéru jsem to opravdu nezažil. Říkám si, že každý rok mě nemá co překvapit, a přitom je to naopak. (úsměv) Bylo to poprvé v mé kariéře a pro trenéry to opravdu není nic příjemného.

Když se vrátíme k tobě. To, že odcházíš od áčka, již asi není žádné tajemství. Na jaké pozici tě potkáme v dalším sezoně?
Chtěl bych se vrátit k tomu, s čím jsem tady začínal, a to pracovat s těmi mladšími. Měl bych mít na starost kompletně celou mládež ve Žďáře a doufáme, že ji tady zase pozvedneme tam, kam patří.