Do Žďáru se budu na hokej pokaždé rád vracet, říká končící Radek Haman

Radku, jaké jsou příčiny Tvého konce u týmu Plamenů?
Hned po skončení sezony jsme si s vedením řekli, že si brzy sedneme a řekneme si, jak bude naše spolupráce vypadat dále. Šlo v první řadě o moji chuť, především časové možnosti, ovšem ale současně také o představu vedení.

Jaký byl výsledek?
Nebyl jsem si jistý, zda bych roli asistenta dál stíhal, proto jsem se na rovinu zeptal, jak to v klubu vidí dále. Nastínili možnost, že by zapojili do týmu v roli asistenta některého ze svých trenérů, kteří ve Žďáře působí u mládeže. Tím se vše vlastně krásně vyřešilo. (usmívá se).

Dá se tedy říci, že se ty dva důvody v podstatě sešly?
Ano, přesně tak. Já jsem řekl, že bych, v případě zájmu klubu, další pokračování hodně zvažoval. Vzhledem k mému zaměstnání jsem časově dost omezený, jinak bych neměl důvod ve Žďáře končit. Rozcházíme se naprosto korektně, dokonce by řekl kamarádsky. O tom svědčí i skutečnost, že jsem od té doby byl na stadionu za kluky už několikrát na kávě.

Ani Tvoje loňské přestěhování z Brna blíže ke Žďáru na tom nic nezměnilo?
Je pravda, že to od loňského léta byla na dojíždění velká úleva. Místo v Brně nyní bydlím mezi Žďárem a Havlíčkovým Brodem, což je znát. Ale na pracovním vytížení to u mě nic nezměnilo.

Pokud to chápu správně, do Žďáru se budeš rád vracet?
Určitě se rád pravidelně přijedu na zápas mužů podívat. Samozřejmě jak mi čas dovolí. To znamená hlavně v týdnu, protože po spoustě let, kdy si mě doma o víkendech moc neužili. Nyní rodina, tedy vlastně hlavně manželka (smích) bude ráda.

Půlrok jsi u mužstva začínal v roli asistenta Michala Konečného. Následně jsi tým dva roky vedl v pozici hlavního kouče. Poslední rok jsi asistoval Martinovi Sobotkovi. Na co budeš z těch necelých čtyř sezon na Bouchalkách nejvíce vzpomínat?
Paradoxně na tu loňskou sezonu, z níž se odehrálo jen úvodních pět kol. Tam jsem totiž vnitřně cítil, že jsem opravdu hlavní trenér.

Můžeš být konkrétnější?
Půlrok jsem u mančaftu začínal jako asistent, který má vždycky spíše doplňující roli. Když jsem se stal hlavním koučem, měl jsem nějaké myšlenky a představy, jak pracovat s mužstvem. Muselo si to však sednout, já a hráči jsme si na sebe museli více zvyknout.

To je opravdu takový rozdíl mezi pozicí hlavního trenéra a „jen“ asistenta?
Je to tak. Poznal jsem, že se hráči chovají jinak, když jste v pozici hlavního trenéra, nebo asistenta. A právě na začátku loňské sezony jsem cítil, že po té první v nové roli jsme si s kluky spoustu věcí vyříkali a vzájemně se pochopili. Vnitřně jsem cítil, že by to mohla být podařená sezona, však se nám také její úvod vydařil, ale pak bohužel přišel předčasný konec.

Jak hodnotíš uplynulý ročník, kdy nám těsně unikl postup do play-off?
Letošní sezonu jsem si užil, bylo to fajn. Byť jsme se těsně nedostali do play-off, beru ji také jako úspěšnou. A to především tím, jak ji kluci zvládli. Přijít ve tři z práce, sbalit věci a jít pomalu každý den na trénink, nebo na zápas, to není vůbec nic jednoduchého.

Končí Radek Haman s trénováním na delší čas, nebo Tě v dohledné době opět uvidíme na trenérském můstku?
Dokážu si představit, že se někde objevím. Nemyslím si ale, že to bude hned v následující sezoně. Cítím, že si chci dát pauzu a časově se srovnat, i když manželka už mi říká, že to bez hokeje dlouho nevydržím. (usmívá se) Hokej je pro mě prostě výborný relax, ne tím, že bych si do kabiny šel odpočinout, ale tím, že jsem v kolektivu, v kabině. Vím, že mi to bude chybět, ale myslím, že pro nadcházející ročník je to uzavřená záležitost. Nemohu ovšem vyloučit, kdyby se objevilo něco rozumného a časově bych to zvládal, že bych měl chuť se vrátit.