HAMAN: Doufám, že se na led ještě dostaneme

Trenére, jak trávíte svůj volný čas v posledních týdnech a měsících?
Hodně pracuji. (smích) Musím se přiznat, že už i mě samotnému začal pohyb jako takový chybět. Je sice pravda, že já na trénincích jenom lehce bruslím, ale pro mě nazout brusle a zavázat si je, je svým způsobem sportovní výkon. (směje se)

Dá se tedy říci, že Vaše pocity jsou si v mnohém podobné s těmi hráčů?
Ano. Byť je jasné, že jim ten pohyb chybí více. Nicméně platí, že jsem v poslední době začal běhat a doma také cvičit.

Letošní mistrovská sezona je už takřka se stoprocentní jistotou odpískaná, souhlasíte?
I když jsem byl dlouhou dobu optimistou, dnes jsem o tom přesvědčený. Všichni vnímáme, jaká je situace. Podle poslední zprávy, která se ke mně dostala, se mohla sezona ještě dohrát, pokud by se dala odehrát alespoň polovina základní části.

To asi není reálné.
To se nedá stihnout. Spousta klubů má uzavřené smlouvy s městem o mražení ledu do konce března. Proto jsou varianty o prodloužení ročníku za toto datum úplně iluzorní.

Alespoň na tréninky či nějaké přátelské zápasy byste se ovšem na zimní stadion letos ještě rádi podívali?
Určitě ano. Pokud by nás ovšem pustili na led, vidím hlavní prioritu u mládeže. Co se týká mužů, hlavní myšlenkou je dát si aspoň nějaké přátelské zápasy s okolními mužstvy, které o to mají zájem.

Byla by pak ve hře třeba varianta nějaké krátké neoficiální soutěže?
Ano, proč ne. Už jen kvůli tomu, aby v těch utkáních byla nějaká soutěživost. A je už jedno, zda jedno či dvoukolově. Samozřejmě v závislosti na tom, jak dlouho budou moci jednotlivé kluby držet led. Touto myšlenkou se zaobíráme, nějaké kontakty v tomto směru proběhly.

Trošku jste na to narazil. Ani led nemusí být v současné době na zimních stadionech samozřejmý...

Přesně tak, třeba ve Žďáře teď není. To není až takový problém, udělat jej, to je otázka tří dnů. Spíše se jedná o jiné souvislosti. Vím třeba, že se uvažuje o tom, že by se zimák ve Žďáře stal vakcinačním centrem. Přiznám se, že si vůbec nedokážu představit, co by to znamenalo. Navíc asi všichni předpokládáme, že ten tlak na očkování většiny obyvatelstva, po očkování těch nejohroženějších skupin populace, přijde až v létě.

Jak moc se dlouhá přestávka může negativně podepsat na fyzičce i umu hokejistů?
Hokejové dovednosti se neztratí, to v sobě ti kluci mají. Spíše budou mít daleko větší chuť a hlad po hokeji. Oproti minulosti je dnes hokej celoročním sportem, a to i v letní přípravě. To za nás nebývalo zvykem, taky jsme se na led patřičně těšili.

Takže spíše fyzická kondice?
Přesně tak, daleko horší bude pohybová stránka. Některý den, vzhledem k počasí, venku běhat nejde, posilování doma také není úplně ideální. Navíc klukům hodně chybí kolektiv. Troufám si říci, že hráčům nejvíce chybí nejen samotný hokej, ale i to potýkání se. Proto by byl každý den možnosti trénovat a hrát dobrý, a je jedno, zda to nakonec budou dva, tři nebo čtyři týdny.

Na závěr se Vás nemohu nezeptat na kauzu okolo Milana Hniličky. Jak na ni nahlížíte?
Nahlížím na ni hlavně z lidské stránky. Teď budu mluvit nejen sám za sebe, ale myslím, že i za spoustu obyčejných lidí. Účast na té akci byla jeho chybou, což také přiznal. Musí si uvědomit, že je na nějaké pozici, kde je neustále na očích veřejnosti, navíc hlídaný novináři. Měl si to pohlídat, aby jej nikdo neviděl. Ruku na srdce. Kdo z nás vládní nařízení občas neporuší? Já i mí známí a kamarádi je také občas porušíme, potkáme se, ale dáváme si pozor. V tomto směru nemá cenu si něco nalhávat. Přijde mi to trošku jako hon na čarodějnice. Celá společnost je nesmírně nervózní a jen se čeká na škobrtnutí někoho známého.

V čele Národní sportovní agentury byste tedy Hniličku nechal?
Ano. Pořád je to jen člověk, v čele NSA by měl zůstat. Udělal v ní spoustu práce, za sebe nevidím důvod pro to, aby odešel. Udělal chybu, ale tu udělá každý. Není to přece tak zásadní, aby se to muselo takto řešit a medializovat.