S Lubošem Nevěčným nejen o nejmenších adeptech hokeje

Kdy a jak jste se dostal k hokeji?
Začínal jsem jako každý kluk na vesnici.

Hrál jste někdy profesionálně?
Ne, spíše naopak. Byla to taková ta klasická vesnická liga, ale ne v tom smyslu, jak se tady teď na zimáku hraje. Spíš v létě fotbal a v zimě hokej.

Co Vás přivedlo k trénování?
K trénování jsem se dostal přes svého syna. Jednoho krásného dne přišel ze školy a nesl si ze třídy lísteček, jak už to tak bývá. Pak mi řekl, že chce hrát hokej - a tak jsem ho tam hodil a začali jsme s hokejem. No a Zdeněk Řehoř, což je můj starší kolega z hlediska trénováni, si mě stáhl k sobě. A jsem tam dodneška.

Váš syn se hokeji ještě věnuje?
Osm let hrál hokej a potom s ním přestal. V současné době dělá jiný sport.

Je práce s malými dětmi náročná?
Já si myslím, že až tak ne. Jak říká Zdeněk Řehoř, tak je to radost, a máme ty děti vypůjčené na určitý omezený čas, což je většinou hodina. A v tomhle směru to rozhodně náročné není.

Co musí děti všechno stihnout a zvládnout, než se mohou posunout dál? Jak dlouho je třeba trénujete?
V současné době se to po té sportovní stránce odvíjí od šikovnosti daného dítěte. Tam to funguje tak, že v podstatě může mít jednu sezónu, která trvá sedm měsíců, co se týká náboru. A tam se naučí základní dovednosti - pohyb dopředu, zatáčení, přešlapování, jízda vzad… U nás může ale být rok až tři, ať je to holka nebo kluk, je to v závislosti na tom, jak je dítě šikovné.

Kolik se Vám v průměru hlásí dětí? Jak se toto číslo měnilo v průběhu let?
V uplynulé sezóně (2015/2016) jsme zaznamenali nárůst o deset dětí oproti minulé sezóně, což je velmi pozitivní. Ale v průběhu předchozích let ty počty klesaly z 60 až na 30. Teď už se to naštěstí zase zvedlo, takže ta práce celého klubu tam je. A je to docela pěkně vidět i na počtu dětí, které jsme odtrénovali a to nejen v náboru, ale i při tělocviku na ledě, který děláme pro školy a školky a učíme děti bruslit. Výhoda je, že se u nás děti naučí bruslit, a i když se potom třeba hokeji věnovat nebudou, tak se jim tato dovednost rozhodně neztratí a vedle plavání a lyžování, by měla patřit k výbavě každého správného kluka i holky.

Čím si myslíte, že je ten dlouhodobý pokles zájmu způsoben?
Získávat děti pro hokej je stále náročnější, hraje v tom roli jednak velká konkurence řady nových sportů, přičemž hokej patří k těm fyzicky a pohybově nejnáročnějším a děti často volí snazší cestu. Musí překonávat těžké začátky, kdy jim to nejde, padají a někdy to i bolí. Ale zase ti, kteří vydrží a zvládnou to, jsou pak vytrvalejší a odolnější i v běžném životě. Významnou roli také hraje pověst hokeje jako extrémně drahého sportu. A myslím si, že to tak není a běžná rodina si to může dovolit. Například u nás v náboru děti neplatí žádné příspěvky a tréninky probíhají zdarma. Potřebují jen brusle, hokejku, rukavice a mohou být třeba i lyžařské a přilbu, kde opět v začátku postačí i cyklistická nebo lyžařská. Ti, kteří vydrží a zvládnou základy, dostávají od klubu opět zdarma zapůjčenou kompletní výstroj, případně si mohou levně koupit vlastní v našem bazaru použité výstroje. Navíc u pracovitých dětí ze sociálně slabých rodin, může klub nabídnout určitou pomoc a zvýhodnění. No a v neposlední řadě ovlivňuje počty dětí v náboru obecný nezájem o sport a pohyb u současné dětské generace, která stále více upřednostňuje tu virtuální zábavu, před skutečnými a reálnými zážitky. A bohužel se to dnes už často odvíjí od jejich rodičů, kteří už v té virtuální realitě sami vyrostli a sami neznají ten úžasný pocit vstřelit skutečnou branku, vyhrát skutečný zápas, radovat se se skutečnými spoluhráči…

Trénoval jste někoho slavného?
Pokud vezmu třeba kategorii žáků, když začínal můj syn, tak o rok mladší je Tomáš Havránek nebo Martin Nečas. Ty jsme měli nějakou chvilku v náboru, ale samozřejmě tím že byli jedni z těch extrémně šikovných, tak se dostali rychle do vyšších kategorií. Pokud se dá tedy říct, že by byli v současné době těmi slavnými, což si myslím, že skoro už ano a hlavně určitě brzy budou.

Je to pro Vás časově náročné?
Co se týká sobotních a nedělních náborů, tak ta příprava na ten trénink není tak zdlouhavá. Ale náročné to začíná být, když začíná sezóna, kdy už to člověk kombinuje třeba s víkendovými pobyty na chatě - což už se týká přímo mě. A co se týká toho trénování, tak tam to náročné potom je.

Jaké jsou Vaše jiné zájmy? Jdete si třeba občas někdy zahrát s partou hokej?
Ne, ne, … úplně po té sezóně, která letos byla extrémně náročná, protože jsme kombinovali tělocviky na ledě plus nábory, tak v létě se věnuji v podstatě práci na zahradě. Ale mým koníčkem je od nějakých 15 let kondiční kulturistika a cvičení jako takové, takže se věnuji spíše činkám a věcem, které se týkají srovnávání postavy. Během těch let, co se věnuji posilování, což zahrnuje nejenom posilování, ale také individuální věci, jako je třeba jízda na kole, kulturistika, … tak v létě na hokej téměř nesáhnu.

Čtete nějaké knížky?
Čtu, v rodině máme čtení geneticky zakódované. Čtu hlavně knížky, které mají nad 300 - 400 stránek, aby to bylo nějaké zajímavé. V současné době je největší favorit Dan Brown a všechny jeho knížky, jako třeba Inferno nebo Anatomie lži, které mám již přečtené.