Hořkosladká Kubova premiéra: gól naděje i nevyužitá šance

O své premiéře v dresu Plamenů:
Hrál jsem až posledních deset minut. Co jsem viděl ze střídačky, první třetina nám moc nevyšla, ve druhé už to bylo lepší, ve třetí jsme měli smůlu, že to do branky nespadlo, ke konci zápasu jsme měli tlak.

O gólu, kterým snižoval na 4:3:
Někde na kruhu byl odražený puk, šel jsem do něj, odrazil se k mému spoluhráči, vlastně ani nevím, jak se jmenuje (po nápovědě zjistil, že Ondřej Ježek – pozn. red.) Ondra vystřelil, brankáři to vypadlo a já do puku bouchl tak, že mu projel mezi nohama až za brankovou čáru.

O velkých šancích při závěrečné power-play:
Minutu a půl jsme hráli bez brankáře, měli jsme čtyři pět gólovek, jednu z nich jsem měl já, kdybych to trefil, mohlo to být 4:4. Možná jsme měli za poslední střídání víc šancí než za celý zápas, holt smůla.

O čekání na šanci v roli náhradníka:
Na žďárském zimáku je docela zima, když hráč hodinu a půl sedí, trvá dvě, tři střídání, než se dostane do tempa.

O svém herním stylu:
Hraji jiným stylem než většina hráčů, víc do těla. Proto už jsem strašně moc pozašívaný.

O přesunu z prvního týmu tabulky do devátého:
V Hodoníně to se mnou dopadlo špatně, oznámili mi, že se mnou nepočítají. Měl jsem vyřízený střídavý start do Uherského Ostrohu, pak se mi ozvali ze Žďáru, jestli bych sezónu nechtěl dohrát tady, tak jsem to zkusil.

O pendlování na trase Hodonín – Žďár:
Jsem přímo z Hodonína, ve Žďáře budu měsíc bydlet, jestli postoupíme do play-off, tak tu podle situace zůstanu déle. Ani po víkendovém zápase domů nepojedu, protože hned v pondělí máme zase trénink. Takže se domů podívám asi až v pauze, kdy máme po zápase v Hodoníně do další středy volno.

O působení v dresu Drtičů:
Minulý rok jsem byl zraněný, dělali mi plastiku předního křížového vazu. Ze začátku sezóny jsem se dostával do formy, neměl jsem tolik šancí, pak došel nový trenér (Číhala po čtvrtině soutěže vystřídal na hodonínské střídačce Žilka – pozn. red.). Radši to nebudu komentovat, prostě mi řekli, ať odevzdám výstroj.

O svém staronovém trenéru Číhalovi:
Trenéra dobře znám, ten v Hodoníně dopadl podobně jako já.

O svém gólu - ještě v dresu Hodonína - do žďárské branky:
Ještě mi to nikdo z kluků v kabině nepřipomněl (otázka padla po úterním tréninku), myslím, že jsem snížil na 4:3 v poslední třetině, to si pamatuji. (Na gól nezapomene ani Martin Sobotka, který mu tehdy křižnou přihrávkou ve vlastním pásmu puk „namazal“, nakonec Žďár vyhrál 5:3.)