Pamatujete Ryana Bahla? Hokej chce hrát na Antarktidě! Musel jsem vzít manželku znovu do Žďáru, říká v našem exkluzivním rozhovoru

Američan Ryan Bahl nepochází z tradiční hokejové bašty, nicméně i z prosluněné Kalifornie dokázal díky hokeji procestovat svět. Jeho cesta začala na Novém Zélandu a Austrálii, poté se přesunul do Evropy. Hrál ve Švédsku a své štěstí zkusil i v České republice, v dresu žďárských Plamenů se ale neusadil a odcestoval zpět do USA. Jedním z důvodů byla i jeho v té době ještě teprve budoucí manželka. Další vášnivá hokejistka Michaela Bahl, která je součástí všech hokejových akcí Ryana, žádost o ruku proběhla jak jinak než na ledě při hokejovém zápase.

Již teď má za sebou pokus o Guinessův světový rekord, když ve spolupráci s The Hockey Foundation uspořádal hokejový zápas v indických Himalájích v nadmořské výšce 4 374 m.n.m. „Věříme, že hokej je pro všechny. To je náš cíl, snažíme se to lidem ukázat,“ říká osmadvacetiletý Američan.

Ve kterých všech zemích jste hrál hokej?
Kromě Antarktidy, kam se chystám, tak na všech světových kontinentech – na každém dvakrát. Z těch netradičních zemí je to Kostarika, Čile, Argentina, Jižní Afrika nebo Turecko a naposledy Indie. Hrál jsem i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Hong Kongu a Číně. Dohromady jsem hrál v osmnácti zemích, v létě se chystám na Island a do Spojených Arabských Emirátů.

Která z těchto zemí vás nejvíce uchvátila?
Dostávám tuto otázku často, ale v každé zemi se mi líbilo. Hrozně jsem si užil mírovou náturu, lidi a hokejovou komunitu ve Švédsku. Země jako Hong Kong, Čína, Turecko nebo Jižní Afrika či Indie mají trochu jiné zvyklosti, než my na „západě“, ale je to ohromně zajímavé a moc rád se učím o nových kulturách. Osobně vždy miluju navštívit Evropu, je plná historie a jsem fanouškem historie. Je tu mnoho odlišných typů lidí, jazyků a kultur na malém prostoru. Užil jsem si každou návštěvu v Evropě.

Krátce jste navštívil i Českou republiku. Ve Žďáře nad Sázavou jste naskočil do druhé ligy. Jak vzpomínáte na tuto zemi?
Bylo to úžasné a o pár let později jsem vzal manželku zpět, abych ji město, hokej a lidi ve Žďáře nad Sázavou ukázal. Strávil jsem nějaký čas i v Praze, nebo i ostatních částech země, nicméně všude byli lidé hodně nápomocní, přátelští a opravdu se snažili pomoct se vším, co jsem potřeboval. Hokej je v Česku také světová třída a každý rok bojuje o ty nejvyšší příčky. Moc jsem si to užil a o hokeji a kultuře v Česku toho spoustu naučil.

Češi to možná nebudou slyšet rádi, ale jak americká média popisují český hokej? Zde se neustále mluví o propadu…
Upřímně, v amerických médiích se o něm moc nemluví. Je to stále dokola a mluví se hlavně o Kanadě a o tom, co udělat pro to, abychom Kanadu porazili každý rok. Rivalita mezi USA a Kanadou je trochu bláznivá, hráči se při zápasech nesnáší. Ačkoliv USA hraje zítra čtvrtfinále s Českem, tak uvidíme, jak budou média mluvit o tomto zápase.

Jste jedním z lidí, kteří si hokej dokážou opravdu užít. Hrajete někde v USA soutěž?
Vyrůstal jsem v Kalifornii, hrál jsem juniorské soutěže a měl jsem možnosti zkusit hrát profesionální hokej v USA. Já jsem ale chtěl cestovat a jít s hokejem po světě. Pro mě byl hokej vždycky spíše zábava. Tento sport prostě miluju a snažím se podporovat lidi, aby se dostali ven a snažili se cestovat a poznávat nová místa. Hokej se hraje všude po světě, čemuž obvykle spousta lidí nerozumí, že se můžete sebrat a hrát ho prakticky kdekoliv.

Máte nějaké kamarády, kteří zvolili cestu profesionálního hokeje?
Měl jsem velice krátkou profesionální kariéru v Evropě, ale znovu říkám, že pro mě to všechno bylo hlavně o tom, užít si hokej a hrát hokej na místech, která by vás normálně nenapadla. Ale jsou lidé, kteří si vybrali jinou cestu, mám kolem sedmi kamarádů, kteří hrají NHL, AHL nebo KHL. Šli cestou, kterou lidé považují za „normální“ a snaží se dostat do těchto top soutěží.

S hokejem jste procestoval svět, ale nemáte dost. Jak se zrodil váš plán hrát hokej na Antarktidě?
Antarktida je na mém seznamu už dlouhou dobu. Před dvěma lety jsem si uvědomil, že jsem hrál hokej na všech kontinentech, až právě na Antarktidu. Řekl jsem si wow! A že bych měl uspořádat hokejové utkání na Antarktidě a zahrát si již na všech kontinentech. Spustil jsem krátce na to web Antarctic Hockey. Cíl je zjednodušeně hrát první oficiální utkání na Antarktidě a tím se stát prvním mužem na světě, který bude hrát na všech světových kontinentech.

Blíží se tento sen ke splnění?
Již teď to stálo hodně práce a stále nás čeká. Je toho spousta k plánování, ale jsem nadšený, že mohu na takovém projektu pracovat a vím jistě, že si tam brzy zahraji.

Jeden pokus o rekord již máte úspěšně za sebou. O co jste se v Himalájích snažili?
Já a můj tým Hockey4All a The Hockey Foundation se vrátila z Indie z pokusu o oficiální utkání ledního hokeje v nejvyšší nadmořské výšce. Utkání se hrálo ve výšce 4 374 m.n.m., a už jenom čekáme na oficiální schválení Guinessova světového rekordu. Náš tým sehrál utkání proti indickému týmu Leh. Bylo to vskutku úžasné a byli jsme neuvěřitelně šťastní, když se nám to podařilo. Už teď se těšíme do Antarktidy a na zápasy World Record Series pod pyramidami, které plánujeme na konci tohoto roku, nebo začátku roku 2019.

Organizovat takovou akci musí být obrovsky náročné. Co je vaše největší motivace?
To opravdu bylo. Do Indie nakonec přiletělo dohromady pět týmů, bylo nás okolo 120 lidí. Plánovat a rezervovat hotely, letenky, vodu a další detaily pro tolik lidí bylo náročné. Navíc, aby to mohl být Guinessův světový rekord, museli jsme koupit hokejové mantinely. Byly koupeny z Rakouska, takže jsme je nechali poslat do Indie. Do městečka Leh, kde se utkání odehrálo přiletěly teprve šest dní před utkáním, takže jsme byli nervózní, zda to stihneme. Nakonec vše klaplo a bylo to úžasné.

Takže jste sehráli klasické hokejové utkání se všemi pravidly?
Ano, náš zápas Guinessového světového rekordu byl oficiální zápas, s oficiálními rozměry hřiště, mantinely. Měli jsme čtyři rozhodčí, oficiální zápis o utkání a časomíru s čistým herním časem šedesáti minut. Měli jsme hodně pravidel, abychom mohli usilovat o rekord. Vše jsme kontrolovali několikrát a věříme, že rekord bude schválen velice rychle.

Co bylo první myšlenkou a co vás vedlo k tomu, uspořádat takový zápas?
Začalo to od jednoho našeho trenéra z The Hockey Foundation, jehož napadlo, že by byl dobrý nápad uspořádat něco takového. Pracovali jsme na tom rok, plánovali jsme všechny aspekty, logistiku a nakonec to dokázali.

Jak jste se s logistickou stránkou věci popasovali?
Již jsem to trochu zmiňoval, že to bylo složité. Už jen ty mantinely měly zajímavou cestu. Z Rakouska cestovaly přes Venince Canel, přes Mediterrean do Indie. Tam na tři měsíce uvízly a na místo určení se dostaly teprve šest dní před utkáním. Ale náš logistický tým udělal fantastickou práci, hřiště postavili během několika dní, aby bylo vše připraveno na zápas o světový rekord.

A co finanční stránka, jak se povedlo takový projekt zafinancovat?
Peníze jsou vždycky takový kámen úrazu. Hodně spoléháme na sponzorství, dary a týmové poplatky (pro týmy, které na události hrály). Naše organizace je nezisková, proto je to jediná cesta, jak můžeme podobné akce úspěšně organizovat.

Měli jste na utkání v Himalájích speciální hosty, jaké další týmy se zúčastnily?
Neměli jsme na utkání moc celebrit. Ale měli jsme tam jednoho mého dobrého přítele Mike Leggo, jenž svou kariéru strávil jako rozhodčí v NHL po 25 let. Byl naším hlavním rozhodčím a odvedl skvělou práci. Měli jsme zde dva týmy ze Severní Ameriky, dva týmy z Německa a jeden ze Slovenska.

Chtěli jste touto cestou poukázat na to, že je hokej pro všechny?
Ano, to je něco, co opakujeme dokola. Jsem velice potěšen, že NHL začala používat marketing i tímto směrem. Moje nadace, Hockey 4All a The Hockey Foundation v to věří na sto procent a děláme všechno možné. Posíláme výstroj do teprve rozvíjejících se hokejových zemí, trénujeme tam. Loňské léto jsme darovali 20 000 dolarů na výstroj pro hokej v Turecku a trenéry, aby jim pomohli s jejich hokejovým programem. Na hokejovém rozvoji pracujeme i na Islandu, Indii, Čile, Argentině, Egyptu i ve více zemích.