Vojta Šír: Naší vizí je důstojná role ve druhé lize a výchova vlastních odchovanců

U mládeže je to především otázka počtu hráčů, protože od něj se odvíjí kvalita soutěží. Myslím si, že primárním cílem by pro nás měly být žákovské ligy. To znamená naplnit jednotlivé třídy nikoli po kategoriích, ale po ročnících. Musíme tedy provádět kvalitní nábory a přivést děti na zimní stadion, abychom měli v každém ročníku minimálně sedmnáct až dvacet dětí.

Rozvoj mládeže: Jsi hlavním trenérem mladších žáků. Jaké konkrétní kroky plánuješ pro zatraktivnění hokeje pro děti ve Žďáře a okolí a jak chceš zajistit, aby co nejvíce talentovaných hráčů prošlo všemi věkovými kategoriemi až do dospělého hokeje?
Domnívám se, že to úzce souvisí s již zmíněným počtem hráčů. Pokud se nám podaří naplnit žákovské kategorie tak, abychom je měli obsazené po jednotlivých ročnících, můžeme pomýšlet na postup do ligových soutěží v kategoriích dorostu a juniorů. V současnosti hrajeme pouze regionální soutěže. Právě ligové soutěže dorostu a juniorů by mohly představovat kvalitní základ pro přechod hráčů do druholigového týmu mužů. Tím nechci tvrdit, že bychom nebyli schopni hráče připravit v rámci regionálních soutěží, ale liga by pro přechod do seniorské kategorie byla ideálním prostředím.

Propojení funkcí: Tvoje role se prolínají – jsi funkcionář klubu, trenér mládeže a zároveň vedoucí sportovišť, včetně zimního stadionu. Jak se ti daří tyto pozice skloubit a v čem vidíš největší synergii, případně největší úskalí tohoto spojení?
Musím říci, že mi výrazně pomáhají kolegové a vlastně všichni v klubu, kteří se na jeho chodu podílejí, což mi značně uvolnilo ruce. Velkou pomocí je zejména Martin Sobotka, který zde pracuje na plný úvazek a pomáhá mi s administrativou, což mi přineslo značnou úlevu. Samozřejmě je to náročné. Pozice vedoucího sportovišť je sama o sobě velmi vytěžující, ale zatím se mi daří vše zvládat. Zda to bude možné i v budoucnu, nedokážu odhadnout. Čeká nás rekonstrukce zimního stadionu a mnoho času mi zabírá také Relaxační centrum. Nejsem schopen nyní říci, jestli bude možné vše skloubit i po zahájení rekonstrukce. Prozatím se to však daří a práci zvládám, ale uvidíme, co přinese budoucnost.

Modernizace stadionu – havarijní stav: Od 1. dubna 2026 je plánována oprava havarijního stavu zimního stadionu. Můžeš přiblížit, jaké konkrétní části stadionu tato oprava zasáhne a jaký dopad bude mít na chod klubu?
Čeká nás oprava ledové plochy, což znamená kompletní výměnu té stávající za novou. V současnosti máme technologicky tři vrstvy plochy nad sebou; všechny by se měly odstranit a nahradit jednou moderní ledovou plochou, která bude variabilní, co se týče rozměrů. Nyní máme rozměr 59x28 metrů, nově by to mělo být 60x28 metrů s možností zúžení na 60x26 metrů. Tento bod byl často diskutován a v novinách se objevily nepřesné informace, proto bych rád všechny uklidnil, že hřiště nerozšiřujeme. Standardní rozměr zůstane 28 metrů na šířku s možností zúžení na 26 metrů. Dále se budou instalovat nové, moderní pružné mantinely a plexiskla, jaké známe z extraligových stadionů. Součástí této etapy budou i nové podlahy v prostoru celého zimního stadionu. Zázemí strojovny zatím opravováno nebude, to by mělo být součástí druhé etapy.

Budoucnost zimního stadionu: Kromě nejnutnějších oprav se dlouhodobě mluví o celkové rekonstrukci stadionu. V jaké fázi se tento projekt aktuálně nachází? Existuje již konkrétnější časový horizont, kdy by tato rozsáhlá rekonstrukce mohla začít a co by měla v ideálním případě vše zahrnovat?
Existuje zpracovaná studie. Jak bylo řečeno, 1. dubna 2026 zahajujeme první fázi. Celkově má rekonstrukce čtyři nebo pět fází, jejichž přesný časový horizont zatím neznám. Jsem však přesvědčen, že jsou nevyhnutelné a budeme se o nich muset bavit v co nejkratší době. V nejbližší budoucnosti nás čeká zpracování projektové dokumentace pro celou přestavbu a od toho se bude odvíjet následný časový plán. Bude záležet na investorovi, tedy na městě, aby na rekonstrukci zajistilo finanční prostředky a rozhodlo, zda budeme postupovat po jednotlivých etapách, nebo se stadion uzavře a celá rekonstrukce proběhne najednou. Klíčovou roli tedy sehraje město a jeho schopnost zajistit financování.

Nová rolba a investice: Město pořizuje od aktuální sezóny 2025/2026 novou rolbu. Jak významná je to pro tebe jako vedoucího stadionu investice a jaké další modernizační kroky by sportoviště pod tvojí správou v blízké budoucnosti potřebovala?
Pořízení nové rolby je naprosto zásadní. Stávající stroj je v provozu přibližně 15 až 17 let a jeho technický stav se bohužel zhoršuje, zejména co se týče hydrauliky. Nová rolba je klíčovou investicí, která přinese výrazně kvalitnější led jak pro obsluhu stadionu, tak především pro sportovce. Věřím, že tuto změnu poznají všichni, ale nejvíce samotní hráči, pro které bude povrch komfortnější. Současná rolba již nebyla schopna připravit led v požadované kvalitě. Nový stroj bude v nejvyšší výbavě, což se projeví zejména na kvalitě ledu.

Co se týče dalších rekonstrukcí, jak jsem již zmínil, zimní stadion si zaslouží celkovou modernizaci. Provádíme sice dílčí opravy, jako je úprava kabin nebo výmalba ochozů, ale jedná se pouze o nejnutnější zásahy v havarijním stavu. Celková rekonstrukce je nezbytná. Rozvody vody, elektřina, to vše je již za hranicí životnosti. Nedávno nám například vyhořela rozvodna, takže nyní pracujeme na nové elektroinstalaci a výměně kabeláže po stadionu. Také se nám zřítily odpady v restauraci, které musíme předělávat. Stadion má zkrátka svá nejlepší léta za sebou, zaslouží si celkovou rekonstrukci a my se jí nevyhneme.

Osobní motivace: Přestože máš dvě dcery, které se věnují basketbalu, trávíš obrovské množství času na zimním stadionu. Co je tvojí hlavní motivací a hnacím motorem pro takto intenzivní práci pro žďárský hokej?
Má motivace pramení z mé minulosti. Prošel jsem zde všemi mládežnickými kategoriemi a hrál jsem i za muže. Bohužel, kvůli zranění jsem musel hráčskou kariéru ukončit. Cítil jsem, že pokud mě nenaplnila kariéra hráče, mohl bych se věnovat trénování. Začal jsem tedy s trenérskou činností a postupně jsem se dostal až k funkcionářským pozicím. Musím říci, že mě tato práce naplňuje a baví. Nedokážu si představit, že bych se na zimním stadionu nepohyboval – je to třicet let mého života. Skutečnost, že mám dvě dcery, které se věnují basketbalu, situaci komplikuje, ale dá se to skloubit. Přes týden trávím čas na zimním stadionu a o víkendech, zejména mimo hokejovou sezónu, se mohu plně věnovat dcerám a basketbalu. Během sezóny je to samozřejmě složitější.

Zkušenosti od A-týmu: V minulosti jsi působil jako asistent trenéra u A-týmu. Jaké nejdůležitější zkušenosti sis z této pozice odnesl a jak je využíváš při své současné práci s mládeží a ve vedení klubu?
Mládež a dospělí, to jsou dvě naprosto odlišné kapitoly, které se těžko srovnávají. Osobně mě mnohem více naplňuje trénování dětí než dospělých. Možná by tomu bylo jinak v profesionální soutěži, ale zde ve druhé lize je to složitější. U dětí člověk vidí mnohem více emocí a dostává okamžitou zpětnou vazbu. V poloprofesionální, v podstatě amatérské soutěži je práce s dospělými náročná v tom, že trenér musí neustále zvažovat, co může po hráčích, kteří chodí do zaměstnání, požadovat a co jsou ochotni splnit. Naopak u dětí platí, že cokoliv po nich chcete, jsou ochotné to s nadšením udělat. Je v nich vidět obrovská radost a zápal, což je u dospělých v této soutěži složitější. Proto je těžké říci, co konkrétního jsem si z působení u A-týmu odnesl pro práci s mládeží. Spíše se domnívám, že by si každý trenér měl projít mládežnickými kategoriemi, aby pochopil, čím si hráči museli projít, než se dostali do seniorského hokeje.

Spolupráce s městem a partnery: Jako vedoucí příspěvkové organizace města a zároveň funkcionář klubu jsi v unikátní pozici. Jak hodnotíš spolupráci mezi hokejovým klubem, Sportisem a městem Žďár nad Sázavou a kde vidíš prostor pro její další prohloubení a rozvoj ve prospěch sportu ve městě
Domnívám se, že vztahy mezi Sportisem a hokejovým klubem se v poslední době zlepšily. Je to dáno i tím, že k oběma subjektům mám nyní blízko a dokážu je propojovat. Týká se to nejen hokeje, ale i dalších sportů, jako je rychlobruslení či krasobruslení. S jejich zástupci jsem v každodenním kontaktu, a mohu tak pružně reagovat na jejich potřeby a starosti.

Spolupráce s městem je vždy specifická, ale i zde vnímám za poslední dobu zlepšení. Dříve mi chyběla lepší komunikace mezi městem a sportovními kluby. Dnes jsme, myslím, o krok dál. Není to má zásluha, spíše si myslím, že zástupci SKLH i města našli společnou řeč a dokáží efektivně komunikovat, což je ku prospěchu věci. Stále však existuje prostor pro zlepšení. Domnívám se, že sport jako takový by měl mít ve Žďáře nad Sázavou významnější postavení a být lépe prezentován. Myslím si, že by město mohlo být ještě více hrdé na kluby, které zde působí a dosahují úspěchů. A nemluvím jen o hokeji. V minulosti tu byl vynikající basketbal, který má i dnes, jak vidím, výbornou mládežnickou základnu, stejně jako fotbal či hokej. Město by si možná zasloužilo mít nějaký sport ve vyšší soutěži, než je druhá liga v hokeji a basketbalu nebo divize ve fotbale. Radnice by tedy mohla zvážit, zda by nebylo vhodné sport podpořit ještě výrazněji, než je tomu v současnosti.

Vojto, děkuji za příjemný rozhovor!