„Řekli jsme si, že prostě ten třetí gól už nedostaneme,“ popsal závěrečné drama kapitán Smejkal

Plameny dřely, makaly a hrály na krev a to nejen v posledním duelu. V každém (kromě jednoho utkání) se hrál velice vyrovnaný zápas. Také fanoušci cítili možnost výsledku, který se na Bouchalkách dlouho nepovedl, a tak celou sérii provázela famózní atmosféra nejen na tribunách ale i mimo ně. Žďár teď skutečně hoří hokejem. O hokeji se debatuje snad na každém místě po celém Žďáře. My vám přinášíme postřehy od borce, který celou Plamennou partu vede s kapitánským „C“ na hrudi s Tomášem Smejkalem.

Co byste řekl k průběhu zápasu a jak jste se na něj připravovali?
Domlouvali jsme se už v kabině, že chceme do zápasu vstoupit disciplinovaně a že nebudeme vůbec reagovat na rozhodčí. Řekli jsme si, že budeme prostě bránit, začneme z obrany a nějaký brejky si tam vypracujeme, což si myslím, že se nám povedlo. Hráli jsme organizovaně a oni po těch dvou gólech, které jsme jim dali, byly skleslí, protože jsme je hodně přehrávali. Myslím si, že jsme byli lepší minimálně 50 minut zápasu. Na konci už jim bylo jasné, že nemají co ztratit, prohrávali 3:0, takže do nás začali jít ve dvou, ve třech. Ten první gól dali v přesilovce, ten druhý byl takový šťastný, že to tam jeden hodil a druhý sklepl. Pořád jsme si ale věřili, že třetí gól nedostaneme a tu minutu to ubráníme a to se nám nakonec povedlo. Jsme za to strašně rádi.

Co to udělá s psychikou hráčů, když minutu před koncem ztratí tak vysoký náskok a najednou je to o jeden gól s vědomím, že ten zápas a obrovský úspěch nakonec mohou ztratit?
Na psychiku to tentokrát ani nebylo zase tak těžké, protože na střídačce jsme si řekli, že toho třetího góla prostě nedostaneme. Na všech klukách bylo vidět, že jsou si vědomí toho, že prostě ne, že jim třetí nedovolíme, takže si myslím, že to tam proběhlo docela v klidu. Samozřejmě ale nějaký nervy tam byly. Všichni jsme tu jednu minutu až do konce věřili, že to prostě uděláme, ať to stojí, co to stojí. Ale i mě samotného překvapilo, že jsme byli v klidu a že jsme tomu sami tolik věřili, že dneska neprohrajeme.

Druhou polovinu zápasu jste hodně často hráli v oslabení, bylo to fyzicky náročné? A jak jste vycházeli s rozhodčími?
Fyzicky náročné to bylo, protože jsme pak dohrávali na pět beků. Věděli jsme, že přijedou dva hlavní rozhodčí z první ligy, kteří to budou pískat jako první ligu. Chtěl bych je dneska pochválit, protože všechno, co odpískali, byly na 99% fauly. Taky jsme si řekli, že s nimi nebudeme diskutovat, že nás nezajímají, zajímá nás prostě jen Kolín a to, abychom vyhráli. A myslím si, že tam dnes žádné diskuze nebyly, a že jsme se úplně od těch rozhodčích oprostili, což si myslím, že tomu výkonu pomohlo. Prostě všichni cítili, že odpískaný faul je prostě faul, a bez keců se jde na trestnou odsedět trest - ostatní to pak musí ubránit - a rychle se vrátit zpátky do hry! Myslím, že v tomhle dneska nebyl problém a taky hra a výsledek podle toho vypadala.

Určitě nebylo zrovna příjemné, když se na konci první třetiny zranil skvěle rozchytaný brankář Robin Blažíček…
To určitě nebylo, ale musím říct, že oba gólmani podali suprový výkon. Bláža nás podržel i předchozí zápasy, ale dnes se bohužel zranil. Doufám, že to nebude nic vážného. Sali (Jiří Sláma) šel tedy chytat a na to, že nebyl rozchytaný, měl v zápase fantastické zákroky, kde už kolikrát mohl být puk za jeho zády, ale on to prostě vytáhl. Oba brankaři tuto sérii zachytali naprosto parádně.

Letos se Vám podařilo v play-off vyřadit výše postaveného soupeře a dokonce už dvakrát. To se Žďáru ještě nikdy od návratu do druhé ligy nepodařilo, co je letos jinak?
Někdy to prostě jde a jindy ne. Podle mého názoru celou tu sérii rozhodl ten zápas v Kolíně, ve kterém jsme prohráli na nájezdy. Tam jsme si řekli, že jsme byli celý zápas lepším týmem, i když jsme prohráli. A pak se mančaft tak nějak semknul a řekl si, že tohle už nepustíme - že to je velká šance, protože tenhle Kolín hrál hůř než Kolín v základní části. Nešlo jim to, docela se tam hádali, nebyli prostě jeden tým. Ale opravdu si myslím, že takový zlom v této sérii nastal, až když jsme prohráli na ty nájezdy a rozhodlo přesně to, co jsme si potom v kabině řekli - že doma to vyhrajeme ať se děje, co se děje a do Kolína pojedeme vyhrát i ten pátý zápas. A tak nějak to dopadlo - prostě to vyplynulo z toho, že jsme si opravdu věřili.

A co žďárští fanoušci, přijelo několik autobusů a aut…?
To bylo úžasné a určitě nám to k té výhře taky hodně pomohlo. Když vyjedete na led a vidíte tam tu plnou tribunu žďárských fanoušků, slyšíte je celý zápas, tak vám to dodává energii a je to něco, co vám říká, že prostě nemůžete prohrát, už kvůli nim.

A co bude dál? Čeká Vás Tábor, stejně jako v loňské sérii, jaké si dáváte šance?
Řekl bych, že jsme teď parádně nakopnutí, ale samozřejmě k soupeři přistoupíme s určitou pokorou, ale ne se strachem. Víme, že minulý rok jsme s Táborem prohráli 3:0 na zápasy. Ale s Kolínem jsme si sami dokázali, že když plníme to, co si řekneme a přidá se k tomu to štěstíčko, tak jsme schopní porazit i mančaft z vyššího patra, a to si myslím, že nám může zvednout sebevědomí.