„Snažím se naučit kluky odpovědnosti ke hře, k celému mančaftu a tím i k životu,“ říká trenér Nečas

Jak jste se dostal k roli trenéra hokeje a vlastně k hokeji vůbec?
Já jsem sportoval vždycky, hokej jsem ale závodně nikdy nehrál. Hrál jsem fotbal a v zimě lyžoval. Pak jsem ale začal doprovázet syna na tréninky, když sám začal hokej hrát. Na jeho trénincích jsem zůstával a díval se na ně a postupně mě začal hokej stále víc bavit. Čím víc syn hrál, tím víc jsem se začínal hokeji věnovat.

Jak dlouhou dobu se věnujete trénování a co Vás na tom nejvíce baví?
Aktivním trenérem jsem již 12 tou sezónu. Ačkoli můj syn už hraje za Brno, tak mě to pořád baví a chci pokračovat. Hlavně pokud to bude mít nějakou úroveň a budeme hrát nejvyšší soutěž, co se tady v České republice hraje. Já jsem měl vždycky sportovního ducha a proto, když jsem něco dělal, tak pořádně. A to platí i u kluků, budou - li pořádně cílevědomě trénovat, bude mě to i bavit a naplňovat.

Nepřemýšlel jste někdy o profesionální trenérské kariéře - dodělat si vyšší licenci a trénovat i jinou soutěž?
To je v hokeji velice složité - asi není problém udělat „béčko“, ale abych trénoval „větší“ hokej? Ten většinou trénují bývalí kvalitní hráči, kteří kromě nastudovaných vědomostí pak hlavně využívají i mnohaleté tréninkové i zápasové zkušenosti. To já nemám, takže jsem spokojený s mojí rolí u mládežnické extraligy v našem malém klubu ve Žďáře. Ne, tyto ambice opravdu nemám. Navíc mě to tady s klukama baví a jít někam jinam, to mě popravdě ani nenapadlo.

O co, kromě pilování hokejových dovedností, se snažíte v trénincích, a kam se snažíte své svěřence nasměrovat?
Hokej je kolektivní hra a já se snažím naučit kluky odpovědnosti, zodpovědnému přístupu k tréninku, ke hře, k celému mančaftu - tím i vlastně k životu, protože sport formuje a vychovává člověka. Je to obrovská zkušenost do života. Já sám jsem byl vrcholový sportovec - dělal jsem profesionálně běžecké lyžování a vím, že houževnatost, cílevědomost je obrovská a výborná zkušenost do života.

Co řeknete čtenářům k letošní sezóně, co se Vám povedlo, co ne a co byste chtěl zlepšit …?
Sezóna pro nás dopadla nad očekávání dobře, ani jsme to tak v realizačním týmu nečekali. Neměli jsme tady pro sezónu až tak silný tým. Shodou okolností nám po osmém zápase odešel brankář - vrátil se do Poličky, odkud u nás hostoval. Díky tomu Jarda Pytlík (nyní nový hlavní trenér ml. dorostu – pozn.redakce) přivedl Denise Vacka z Českých Budějovic. A jeho příchod týmu neskutečně pomohl. My jsme se jako mančaft výrazně zvedli, udělali jsme v sezóně 49 bodů a povedlo se nám zachránit pro Žďár extraligu na úkor Havlíčkova Brodu o dvaadvacet bodů a předstihli jsme i Mladou Boleslav. Čili z mého pohledu spokojenost. Před sezónou jsme se totiž považovali za jasného favorita na sestup spolu právě s těmito dvěma mužstvy a vše tomu nasvědčovalo. První zápas jsme vyhráli nad zmiňovanou Boleslaví a pak jsme v kuse prohrávali až do příchodu gólmana Vacka, který právě podržel náš tým v zápase proti svému mateřskému klubu - Českým Budějovicím. To nás nakoplo, parta se semkla, protože že bychom porazili Budějovice, to nás ani ve snu nenapadlo. Potom jsme například třikrát porazili i Kometu a v neposlední řadě jsme jednou porazili i vítěze základní skupiny Hradec Králové. Opakuji se, ale kluky to neskutečně nakoplo, gólman je v hokeji nesmírně důležitý - semkli se kolem něj a ve skupině o udržení jsme pak vyhráli 7 zápasů v řadě!

Bude Vám chybět pan Martin Sobotka?
No určitě ano. Martin je výborný trenér a díky němu jsem i já zůstal u žďárského oddílu společně s mým synem. Kluka totiž chtěli už od sedmé třídy dostat do svých týmů i jiné kluby, ale já byl přesvědčený, že Martin je super trenér a proto jsem tu zůstal. A postupem času se mi to jen v dobrém potvrdilo. Kluci se pod jeho vedením dostali velice daleko a Martin je výborný i jako člověk a já mu ze srdce přeju, ať se mu daří nejen v té 1. lize, ale ať to dotáhne i do extraligy nebo třeba i dál!

Jaké je Vaše oblíbené jídlo a pití?
No rád chodím na „tiskovku“ na pivko, protože u toho se nejlépe po zápase vše rozebírá a hodnotí. A k tomu nějaký ten vepřový stejček z krkovičky…

Co Vás kromě hokeje baví a zajímá?
Veškerý sport. Fotbal, hokej, tenis … ať už pasivně, ale hlavně i aktivně. Moc už nelyžuju, tak jednou do roka, když svítí sluníčko a je minus pět a je samozřejmě sníh, ale tato kombinace je v posledních letech dost řídká. Chodívám ale stále hrát fotbal za „staré pány“ a dokonce i hokej si jdu občas s bývalými hokejisty zahrát. Letos jsem toho ale moc nenahrál, díky zdravotnímu omezení, kdy jsem si léčil problémy s kotníkem. Byl jsem rád, že jsem to odstál na bruslích při tréninkách s klukama, natož podávat nějaké výkony v zápasech.