Pohled do „trenérského zápisníku“ Marka Bednáře

Zveřejněno 10.02.2016 | Barbora Hronková
Ž Ď Á R   N A D   S Á Z A V O U – Naši čtenáři jsou zvyklí na pravidelné informace o prvním mužstvu a juniorských a dorosteneckých kategoriích. Než se však hráči do těchto týmů dostanou, musí projít náborem, přípravkou a žákovskými mužstvy, kde se o jejich hokejovou výchovu starají zkušení trenéři. Jedním z nich je Marek Bednář trenér mladších a starších žáků. Kromě svého časově náročného zaměstnání a rodiny věnuje Marek Bednář spoustu času právě trénování hokejové mládeže. Protože i Vás určitě zajímají jeho názory na hokej i náhled do jeho soukromí, zeptali jsme se ho na pár otázek, na které nám ochotně odpovídal a zvládal přitom ještě „krotit“ své svěřence.

Foto: René Rámiš

Jak dlouho se zabýváte trénováním mládeže?
Já jsem začal s hokejem s prvorozeným synem v roce 1999, takže to je už 17 let.

Trénujete už nějaký ten pátek, jak se za tu dobu změnil přístup hokejistů?
Neřekl bych, že se přístup hokejistů nějak rapidně změnil, ale přístup každého hokejisty je individuální. Podle mě je některý klučík pro tu hru a pro hokej zapálenější více, některý méně. Řekl bych, že to je i ob generaci, protože když srovnám našeho staršího a mladšího syna, je to přibližně stejné.

Co byste řekl ke svým současným svěřencům?
V současné době trénuji ročník narození 2002/2003 a řekl bych, že je tam vidět rozdíl toho jednoho roku. Starší ročník je vzrůstově vyšší a váhově silnější, ale jinak některé 2003 jsou taky docela šikovné, někteří se dokážou vyrovnat těm starším. Jsou to kluci, kteří už to mají v hlavách srovnané, vědí, že chtějí hrát hokej, hlavně ti starší. Mají tady před sebou vidinu a cíl, navštěvují zápasy mladšího dorostu, který hraje extraligu a je to pro ně motivace. Jejich píle v tréninku se naplňuje a oni se snaží víc a víc.

Jste jedna z dlouholetých ikon žďárského mládežnického hokeje, můžete vyjmenovat nějaké úspěchy, kterých jste se svými svěřenci dosáhl?
Každé vítězství je takový malý úspěch a z těchto úspěchů se skládá celý život trenéra, ale hlavně i hráčů. Z těchto úspěchů se potom složí třeba i vítězství v Krajském přeboru mladších a starších žáků, což se nám povedlo. A to potom potěší nejen trenéry, ale i hráče a jejich rodiče.No a to nepočítám každoroční turnaje, kde se nám daří bodovat a vozit ocenění, medaile a poháry. Na ty jsou hráči patřičně pyšní.

Sám jste hrával hokej, s jakým úspěchem?
Začal jsem v devíti letech. Ze začátku jsem to bral jako legraci s velkou partou. Bylo nás v tréninku daleko víc, než v dnešní době. Potom jsem se dostal do sportovní třídy a začal jsem brát hokej „vážněji“. Dosahovali jsme dobrých výsledků v mládežnických kategoriích - byli jsme opravdu dobrá parta - vybojovali jsme tehdy nejvyšší soutěž pro dorost. To bylo v té době pro malé město jako Žďár něco nevídaného!

Jak si myslíte, že uspěje „Áčko“ v play-off?
Zápasy „A“ týmu sleduji pravidelně, ale nedokážu předpovědět budoucnost. Bohužel pro nás se všechny týmy v konci soutěže zlepšují a přivézt vítězství z ledu soupeře je velice obtížné a čím dál těžší! Plameny sobotním vítězstvím udělaly veliký krok pro to, aby mohly dál bojovat v play-off a tam už to záleží na mnoha faktorech, samozřejmě ale hlavně na hráčích. Všichni jim ale držíme palce!

Trénoval jste někdy nějakého hokejistu, který je teď známý?
Za dobu mého působení jako trenéra mládeže se u mládežnických týmů se svými kolegy střídáme při tréninku malých dětí, které mají sportovní budoucnost před sebou. Když na sobě budou pracovat, můžou hrát za jakýkoliv celek. Naši svěřenci dnes hrají extraligy mladšího i staršího dorostu a to nejen za Žďár. Z dřívějších svěřenců si kromě jiných vzpomínám na velkého bojovníka, na výšku malého hokejistu Martina Gregara, který dnes pravidelně nastupuje za „A“ Plamenů a je oporou.

Co vaše rodina říká na to, že spoustu času trávíte na stadionu?
Trvalo to delší dobu, než si rodina zvykla na to, že hokejem trávím dost času. Pak jsem ji zapojil do „dění“ a začal jsem trénovat staršího syna. Dnes žije hokejem celá rodina! Moje manželka chodí fandit a povzbuzovat našeho nejmladšího syna. Dalo by se říci, že jsme taková „hokejová rodina“.

Jaké vlivy a trendy považujete v současném hokeji za negativní?
Hokej je tvrdá hra, rychlá, plná soubojů o puk, bruslení a střel, ale i náhodných střetů. Některé souboje jsou „na hraně“, může se kdykoli něco stát. Některé souboje mohou vyústit ve zranění, které může zamezit v postupu v kariéře mladého hokejisty. Tyhle souboje „na hraně“ by ale měli posuzovat a řídit rozhodčí - usměrňovat a prosazovat fair play hru a hlavně pískat podle pravidel ledního hokeje už od mládeže. U dětí je naštěstí vše v pohodě, tam k zákeřnostem nedochází.

Jaké jsou Vaše jiné koníčky?
Bylo by jich určitě hodně, ale hokej a práce pro klub mi zaplňuje podstatnou část dne, vlastně i týdne. O víkendech hrajeme žákovská mistrovská utkání, kde se snažíme zúročit týdenní přípravu a tréninky! Ale i tak si najdu čas, jsem kutil, mám rád dřevo a baví mě práce se dřevem. A samozřejmě sledování sportovních pořadů a sportu jako takového ostatně asi jako každého sportovce i chlapa.