Libor Střecha: „Udělala se tam skulina a tak to vyšlo“

Zveřejněno 20.09.2012 | mk
Ž Ď Á R   N A D   S Á Z A V O U - Včerejší vypjaté derby mělo infarktový závěr. Již poslední minuty základní hrací doby bylo jasné, že kdo dá branku vyhraje. A oba soupeři od ní nebyli daleko. Nakonec se ale prodlužovalo, ale ani to nestačilo a ke slovu přišly nájezdy, které diváci na Bouchalkách viděli poprvé od návratu Plamenů do 2.ligy. Ovšem i těch se jelo podstatně více než bývá obvyklé. Poté co nedokázala rozhodnout většina útočníku, ujal v sedmé sérii exekuce obránce Libor Střecha a vystřelil Žďáru druhý bod.

Foto: Veronika Marková

Teprve jedenadvacetiletý nenápadný kluk, ale neuvěřitelně pracovitý bek, patří pravidelně k oporám žďárské defenzivy již třetí sezónu. Přesto toho o něm fanoušci příliš nevědí. Proto jsme využili této příležitosti a trochu si s tímto skromným a obětavým obráncem Plamenů popovídali jak o včerejším rozhodujícím nájezdu, tak o jeho hokejových začátcích a dalších věcech.

„Začal jsem s hokejem ve Velkém Meziříčí, ale od čtvrté do deváté třídy jsem byl v Jihlavě,“ popisuje Střecha své hokejové dětství, které však záhy opustil a stěhoval se za dorosteneckým extraligovým hokejem do vzdáleného Slezska: „Z Jihlavy jsem šel do dorostu do Havířova, kde jsem se setkal i s Patrikem Slavíkem. Z Havířova jsem se vrátil do Jihlavy a tam jsme vybojovali dorosteneckou extraligu.“

Liborův život však není a nebyl jen hokej, ale i tvrdá práce na rodinné farmě: „Pak mi začala práce doma a ještě jsem dodělával školu, takže jsem potřeboval být blízko.“ No a protože Střechovic hospodářství je v Lavičkách, vrátil se tam, kde začínal: „Takže jsem se z Jihlavy vrátil do Velkého Meziříčí a hrál tam“.

Jenomže tento bojovník chtěl na sobě pracovat a tak si domluvil navíc tréninky ve Žďáře, tehdy pod vedením Jaroslava Benáka, který však brzy zjistil, že by se mu takový obránce hodil a jen na tréninky by ho byla škoda. Od té doby patří k nejspolehlivějším bekům Plamenů.

Skloubit těžkou práci na rodinné farmě a hrát hokej není určitě jednoduché, ale zdá se, že pro „Střechyče“ je to naopak výhodou, která mu zvyšuje kondici: „Ta práce je fakt těžká a náročná, ale beru to i jako přípravu na hokej a nemusím chodit do posilovny“. Proto mu pak nedělá problém odstavit soupeře, když si doma musí poradit třeba s býkem.

Ovšem hlavní důvod našeho rozhovoru bylo derby s Chotěboří, jehož atmosféru chtě nechtě musí vnímat každý hráč, bez ohledu na to, jak moc je ve vzájemné rivalitě zainteresovaný, což nám Libor Střecha potvrdil: „Ta rivalita je už cítit v kabině, několik dní před zápasem se o tom mluví a každý tomu podlehne, ať chce nebo nechce, ale každého to namotivuje.“

Ovšem včerejší derby, přes jeho vypjatost, mělo nezvykle málo vyloučených. Jedním ze tří potrestaných na domácích straně byl právě obránce se sedmnáctkou na zádech. Z tribun se však po gestu rozhodčího ozývaly nesouhlasné projevy s jeho výrokem a o své vině nebyl přesvědčený ani autor zákroku: „Já jsem hlavně nechtěl aby mi ten hráč ujel, když už mě obhodil. Myslím, že to bylo ramenem, ale rozhodčí to viděl jinak a pískl mi podražení.“

Zápas dospěl do prodloužení a následně do nájezdů. Po té co se vystříleli útočníci, ukázal kouč Sobotka na mladého beka: „Trenér se mě zeptal, jestli chci jet, tak jsem říkal tak jo, zkusím to a docela jsem si věřil a dopadlo to.“ Libor totiž zvolil tu správnou variantu: „Šel jsem do toho s dvěma variantama, podle toho jak bude reagovat gólman, udělala se tam skulina a tak to vyšlo,“ popsal rozhodující okamžik včerejšího derby hrdina večera Libor Střecha.